ZH (Sobota 26. března 2011)  ⇑

Pokud se správně domnívám, že brodit se bylo lze mezi Střeleckým ostrovem a Mánesovým mostem, u Štvanice, v Libni a v Tróji, z Hradu je na všechna tato místa vidět z relativně nejbližší vzdálenosti z možných míst, do Tróji viz, je vidět též, i když by se to přes Královskou zahradu nezdálo, no nejvýš by postavili nějaké vyvýšené místo uprostřed hradu, odkud by se zíralo ;).

Existuje nějaká mapa archeologicky prozkoumaných lokalit?

J. Čihák (Sobota 26. března 2011)  ⇑

Autoři knihy se ptají, proč nebylo u brodů žádné hradiště a nabízejí svérázné vysvětlení. Myslím, že jediným vhodným místem pro založení hradiště byl uctívaný vrch Opyš a proto tam v pohanských dobách hradiště nemohlo být. Brody nebyly hlídány zpovzdálí. Jejich součástí bylo zřejmě pobřežní opevnění.

J. Čihák (Pátek 25. března 2011)  ⇑

Kamenná mohyla Pudarica je příkladem staré stavby, na které byl zapalován oheň.

J. Čihák (Pátek 25. března 2011)  ⇑

Byla Žiži kamenná mohyla spečená Svantovítovým ohněm? Možné to je, viz Spečený (Pečenický) val a pevnosti starých Piktů.

J. Čihák (Středa 23. března 2011)  ⇑

Článek o výrobě železa v Praze, hodí se k starším diskusním tématům. Surovinové zdroje, výroba a zpracování železa v raně středověké Praze. Výskyt železných rud v Praze a nejbližším okolí. Soupis archeologických dokladů.

J. Čihák (Úterý 22. března 2011)  ⇑

Autoři knihy připomínají velký význam geomancie v pohanské mytologii. Je možné, že tehdejší mágové určili v oblasti Peřína, Strahova a Hradčan energetická centra a linie (prahy), které měly umožňovat kontakt s nadpřirozeným světem.

J. Čihák (Úterý 22. března 2011)  ⇑

Autoři knihy uvádějí, co napsal Hájek a vysvětlují si to po svém. "...nalezli nějaká jámu hluboká, dřívím tlustým a kamenem hrubým přikrytu. Okryvše ji, všichni se divili; žádný z těch lidí neuměl pověděti ani domysliti, od koho ani kdy udělána byla. Někteří píší, že v ní tajný oheň nalezen byl, kterýž žádný nemohl uhasiti."
Na Petříně byly uhelné sloje. Podle mého názoru občas docházelo k jejich samovznícení a k úniku spalin terénními puklinami.

J. Čihák (Úterý 22. března 2011)  ⇑

Zajímavé nápady z knihy Utajené dějiny Čech.

J. Čihák (Úterý 22. března 2011)  ⇑

Takových míst je několik. Na prvním místě bych uvedl Petřín, kde byly rozpukané pískovcové skály. Už jsme o nich diskutovali, když jsem našel slovo spraga. Napadlo vás ještě něco jiného?

www: "Petřín byl jedním z prvních míst v Praze, která křesťané spojovali s výskytem ďáblů. Pekelné propasti, rozevírající se skalní průrvy, děsivé hlasy z hlubiny. Do podivné propadliny se na Petříně (údajně v roce 1841) propadl zvídavý muž, protože se nakláněl nad otvorem s rudými záblesky. Nikdy víc se již nevrátil. Puklina se prý po bouřce sama uzavřela."

ENVIS: "Obecným znakem svrchnokřídových pískovců na okrajích plošin např. na Proseku, Vidouli, Strahově aj. je sjíždění pískovcových bloků po svazích (tzv. cambering) do údolí po zvodnělé vrstvě podložních jílovců. Na všech těchto místech do vzdálenosti 50 i více metrů od okraje plošiny se můžeme setkat s úzkými kolmými, otevřenými puklinami (zv. gulls) o šířce 5-30 cm a délce i přes 10 m. Např. 29. 3. 1961 vznikl u Hladové zdi na Petříně u Malé rozhledny propad, který přecházel v 9 m hlubokou komínovitou propast, na jejímž dně vznikla asi 10 m dlouhá a až 1,5 m široká puklinovitá jeskynní chodba na obou koncích ucpaná zvětralinami. Jednalo se o propad terénu nad zející puklinou vzniklou v souvislosti s rozsáhlými svahovými pohyby petřínské stráně, které v dalších létech nabyly katastrofických rozměrů při nichž zlikvidovaly lanovou dráhu.

Okraje křídových plošin jsou postiženy kernými sesuvy. Při nich vznikají puklinové dutiny o šířce 20-60 cm a délce několika metrů. U Hladové zdi na Petříně se otevřela po velkých deštích 29.3. 1961 přes 10m hluboká propast s kratší chodbou zahlcenou sedimenty. O podobné propasti, ale na Loretánském náměstí se zmiňuje již kronikář Karla IV., Přibík z Radenína. Další úzké a vysoké rozevřené pukliny jsou známy ze Střešovic a Proseckých skal. Z hlediska ochrany přírody se nejedná o významné jevy, ale jejich dopad na život města může být značný - nestabilní asi 60m široká zóna podél okrajů křídových plošin by neměla být zatěžována stavbami, jinak hrozí jejich poškození a někdy i zřícení.

Nejstarší zprávou o sesuvu je pravděpodobně záznam o pověsti, jak se na Loretánském náměstí propadla kněžna Drahomíra. Z puklin vystupoval teplý vzduch a nešly zaházet. Pověst je uvedena v kronice Přibíka z Radenína řečeného Pulkavy z doby Karla IV."

zh (Sobota 19. března 2011)  ⇑

Tuhle jsem byl v Tisé, kde psali, jak se lidi fatalne bali jit nahoru do skalniho mesta, kde sidlil dabel.. Kde asi bylo takove misto v Praze?

J. Čihák (Sobota 19. března 2011)  ⇑

Vrch Vítkov je také protáhlý a úzký (praggový), viz 1 a 2. Název se mohl přenést na hradčanské návrší.

J. Čihák (Sobota 19. března 2011)  ⇑

Nacházím názory, že ostrožna a opyš připomínaly hřbet a ocas draka. Vyvýšené místo působilo tajemně a magicky. Proto přitahovalo pozornost a vznikl zde kultovní areál, kde byly často zapalovány obětní ohně. Jsou to jenom spekulativní názory, ale nelze vyloučit možnost, že kopec byl důležitým kultovním místem pro místní kmen Keltů, pak Germánů a nakonec Slovanů, kteří se smísili se zbytkem germánských obyvatel. Slované tedy mohli převzít některé původní názvy a přizpůsobit si výslovnost.

(anonymní) (Sobota 19. března 2011)  ⇑

Jeďte do Prahy ,je to město které je krásné,chrám sv Víta!!!!!!

J. Čihák (Pátek 18. března 2011)  ⇑

...a Petřín také.

J. Čihák (Pátek 18. března 2011)  ⇑

Hradčanská ostrožna mohla být důležitým kultovním místem už za Germánů.