Kniha HAJDY NA HRAD
J. Čihák (Úterý 22. března 2011)
Takových míst je několik. Na prvním místě bych uvedl Petřín, kde byly rozpukané pískovcové skály. Už jsme o nich diskutovali, když jsem našel slovo spraga. Napadlo vás ještě něco jiného?
www: "Petřín byl jedním z prvních míst v Praze, která křesťané spojovali s výskytem ďáblů. Pekelné propasti, rozevírající se skalní průrvy, děsivé hlasy z hlubiny. Do podivné propadliny se na Petříně (údajně v roce 1841) propadl zvídavý muž, protože se nakláněl nad otvorem s rudými záblesky. Nikdy víc se již nevrátil. Puklina se prý po bouřce sama uzavřela."
ENVIS: "Obecným znakem svrchnokřídových pískovců na okrajích plošin např. na Proseku, Vidouli, Strahově aj. je sjíždění pískovcových bloků po svazích (tzv. cambering) do údolí po zvodnělé vrstvě podložních jílovců. Na všech těchto místech do vzdálenosti 50 i více metrů od okraje plošiny se můžeme setkat s úzkými kolmými, otevřenými puklinami (zv. gulls) o šířce 5-30 cm a délce i přes 10 m. Např. 29. 3. 1961 vznikl u Hladové zdi na Petříně u Malé rozhledny propad, který přecházel v 9 m hlubokou komínovitou propast, na jejímž dně vznikla asi 10 m dlouhá a až 1,5 m široká puklinovitá jeskynní chodba na obou koncích ucpaná zvětralinami. Jednalo se o propad terénu nad zející puklinou vzniklou v souvislosti s rozsáhlými svahovými pohyby petřínské stráně, které v dalších létech nabyly katastrofických rozměrů při nichž zlikvidovaly lanovou dráhu.
Okraje křídových plošin jsou postiženy kernými sesuvy. Při nich vznikají puklinové dutiny o šířce 20-60 cm a délce několika metrů. U Hladové zdi na Petříně se otevřela po velkých deštích 29.3. 1961 přes 10m hluboká propast s kratší chodbou zahlcenou sedimenty. O podobné propasti, ale na Loretánském náměstí se zmiňuje již kronikář Karla IV., Přibík z Radenína. Další úzké a vysoké rozevřené pukliny jsou známy ze Střešovic a Proseckých skal. Z hlediska ochrany přírody se nejedná o významné jevy, ale jejich dopad na život města může být značný - nestabilní asi 60m široká zóna podél okrajů křídových plošin by neměla být zatěžována stavbami, jinak hrozí jejich poškození a někdy i zřícení.
Nejstarší zprávou o sesuvu je pravděpodobně záznam o pověsti, jak se na Loretánském náměstí propadla kněžna Drahomíra. Z puklin vystupoval teplý vzduch a nešly zaházet. Pověst je uvedena v kronice Přibíka z Radenína řečeného Pulkavy z doby Karla IV."
www: "Petřín byl jedním z prvních míst v Praze, která křesťané spojovali s výskytem ďáblů. Pekelné propasti, rozevírající se skalní průrvy, děsivé hlasy z hlubiny. Do podivné propadliny se na Petříně (údajně v roce 1841) propadl zvídavý muž, protože se nakláněl nad otvorem s rudými záblesky. Nikdy víc se již nevrátil. Puklina se prý po bouřce sama uzavřela."
ENVIS: "Obecným znakem svrchnokřídových pískovců na okrajích plošin např. na Proseku, Vidouli, Strahově aj. je sjíždění pískovcových bloků po svazích (tzv. cambering) do údolí po zvodnělé vrstvě podložních jílovců. Na všech těchto místech do vzdálenosti 50 i více metrů od okraje plošiny se můžeme setkat s úzkými kolmými, otevřenými puklinami (zv. gulls) o šířce 5-30 cm a délce i přes 10 m. Např. 29. 3. 1961 vznikl u Hladové zdi na Petříně u Malé rozhledny propad, který přecházel v 9 m hlubokou komínovitou propast, na jejímž dně vznikla asi 10 m dlouhá a až 1,5 m široká puklinovitá jeskynní chodba na obou koncích ucpaná zvětralinami. Jednalo se o propad terénu nad zející puklinou vzniklou v souvislosti s rozsáhlými svahovými pohyby petřínské stráně, které v dalších létech nabyly katastrofických rozměrů při nichž zlikvidovaly lanovou dráhu.
Okraje křídových plošin jsou postiženy kernými sesuvy. Při nich vznikají puklinové dutiny o šířce 20-60 cm a délce několika metrů. U Hladové zdi na Petříně se otevřela po velkých deštích 29.3. 1961 přes 10m hluboká propast s kratší chodbou zahlcenou sedimenty. O podobné propasti, ale na Loretánském náměstí se zmiňuje již kronikář Karla IV., Přibík z Radenína. Další úzké a vysoké rozevřené pukliny jsou známy ze Střešovic a Proseckých skal. Z hlediska ochrany přírody se nejedná o významné jevy, ale jejich dopad na život města může být značný - nestabilní asi 60m široká zóna podél okrajů křídových plošin by neměla být zatěžována stavbami, jinak hrozí jejich poškození a někdy i zřícení.
Nejstarší zprávou o sesuvu je pravděpodobně záznam o pověsti, jak se na Loretánském náměstí propadla kněžna Drahomíra. Z puklin vystupoval teplý vzduch a nešly zaházet. Pověst je uvedena v kronice Přibíka z Radenína řečeného Pulkavy z doby Karla IV."
