ZH (Středa 12. října 2011)  ⇑

Již jste se před pár dny zmínil o počítání času v Jeruzalémě kolem přelomu letopočtu, ale není mi to moc jasné, nemáte o tom něco napsané?

Tady je překlad článku z Komsomolské pravdy. Zatímco podstata jevu je dle článků zázračná (patriarcha i vnitřek kaple je prohledán policisty), snaží se to ilusionisté napodobit a studený oheň si lze objednat na oslavy ap. Jakou roli hrají kulatá okénka, je zakleto v hebrejštině, viz ten úsek textu níže, který přeložil massa Bob Google.

Jan Cinert (Středa 12. října 2011)  ⇑

Z odkazů se pro nepraktikujícího vlastně nedá pochopit, k čemu vlastně měla okénka sloužit. Nebyla určena naopak k záření světla ven z hrobové kaple? Lepší text je zde.

Potvrdil jsem si pravdivost vyjádření historiků, že Markovo Evangelium je nejstarší svým receptem, že nejpůvodnější podání je to, které má nejlépe uchované číslovky. Marek má ráno - zajmutí, 3. - ukřižování, 6. - tmu, a 9. - úmrtí. Matouš má ráno, 6. a 9. hodinu, Lukáš 6. a 9. hodinu, Jan ráno a ukřižování v 6. hodinu.

ZH (Středa 12. října 2011)  ⇑

Tady je světelný efekt, popsaný v překladu z hebrejštiny jako "tvář Svatého hrobu během událostí "Holy Light", duben 2009". Wiki, Svatý oheň

Zdá se, že současná jeruzalémská kaplička vypadá jinak než původní, půdorys odpovídá tuším oné zhořelecké. A je poplatná pravoslavné tradici.

ZH (Středa 12. října 2011)  ⇑

Jeruzalémská kaplička se zdá být shodná s osou chrámu, a ta je cca 260°, GE tam má jen satelitní mapu, ne ortofotosnímky jako v Praze.
Kulatá okénka jsou umístěna v bočních zdech při vchodové zdi, jinak, než ve Slaném či Petříně. Jsou víceméně symetricky proti sobě, ale zatímco to jižní se zdá být kolmé na stěnu, nebo cca 10° vyosené podle prasátka, jež vrhá, to severní (je na druhé straně než ona šikmá česká) se zdá být šikmé, možná o 30°, azimut ven by tedy byl asi 20° (při severu), odtud ovšem Slunce nesvítí. Krom toho je kaplička uvnitř rotundy prodloužené v baziliku. Zdroj světla, které vrhá prasátka, mi není jasný.

No, v hebrejské Wikipedii jsem našel toto: "Hadicolh - Struktura Hadicolh (cisterny) má dva prostory - kaple Anděla a Ježíšova hrobu. Struktura Hadicolh k některým změnám v průběhu let. Objekt je rozdělen na dvě části: předsíň, známý jako kaple Anděla a další místnosti, která byla skutečnou hrobkou. Aktuální Hadicolh založena 1810 v řecké ortodoxní příspěvek ruský car, po předchozím Kostel byl zničen při požáru v roce 1808. Hadicolh posazený nad velkým kónické dekorace symbolizující ruské korunu. Kaple značky setkání Marie, matka Ježíšova, a Máří Magdalény s andělem, který jim řekl o vzkříšení Ježíše Krista. Jeho centrum je oltář z kamene. Podle křesťanské tradice, tento kámen je kámen víkem, které zanesl původní krypta. Boční kaple dva kruhové otvory je určen pro odstranění posvátný oheň pro veřejnost v sobotu, festival světla pravoslavné Velikonoce. Severní okna ortodoxní Řekové odstranili posvátný oheň své publikum, a na jihu okna oheň Arméni Armény a Syřany. Nízké dveře vedou do hrobu sám. "
Bohužel překlad není moc srozumitelný...

Jan Cinert (Středa 12. října 2011)  ⇑

Franta: Bohužel jsem ve školách měl povinou ruštinu a ne angličtinu, takže se k originálu článku nemohu také zásadně vyjádřit. Vypadá to na dobrou myšlenku, jenže se zařazováním jmen bohů z různých období do jedné vrstvy. To je právě problém encyklopedických souhrnů všeho dostupného bez řádného utřídění. Autor to tak zřejmě převzal, ale tím nechci být přehnaně kritický. Mám jenom preventivní nedůvěru k příliš sofistikovaným výkladům o minulosti. Když jednou jeden hvězdář po dlouhodobém pozorování zjistil, že počítání času podle Venuše a podle Jupitera se rozchází, tak se rozplakal a napsal hymnus o tom, že přece jen věří, že se časy opět sejdou. Ezechiel to pak rozpracoval do svého proroctví. Je pak těžké něco stavět na textu Ezechielově.

Z. Homola: Možná jsem to přehlédl; jsou známy azimuty originální kaple a jejích průzorů v Jeruzalémě?

ZH (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Jel jsem dnes kolem Slaného, tak jsem se stavil na Božáku, bohužel jsem měl jen svinovací metr a poznámky psal na paragony. Nejsem si nakonec jist azimutem okna, změřil jsem sice všechny rozměry, ale nenapadlo mě, že se vnitřek stavby v místě okna již apsidovitě stáčí. Rozhodně to však není 45° jako na nákresu z Wikipedie (tam se autor strefil do šrafování), osa průzoru nemíří na kraj dveří jako na nákresu, ale doprostřed niky, která je vedle dveří, obdobně jako na Petříně. Odhaduju azimut průzoru kolem 172°, ne 180°.

Zato není těžké určit maximální výšku Slunce, kdy v roce ještě oknem vnikne dovnitř, osa průzoru měří 125 cm, výška je 66,5 cm (spodek i strop vodorovné), altituda tedy vychází 28°, což je hrozně málo, vypadalo by to, že se tam Slunce dostane jen v zimě, nejvýš do dvou třetin února.

Na kámen Slunce vidět nemůže. Otázka je, co stálo v nice, v Jeruzalémě tam nic není, jen dřevěný panel.

Franta (Úterý 11. října 2011)  ⇑

U popisu cest je odkaz na:
Rogers John. Origins of the ancient constellations: I. The Mesopotamian traditions. british Astronomical Association. 108. 1998.
Pravděpodobně je to toto

Deklinaci +-14,5° udává Ministr pro orintování keltských svatyň

V článku je uvedeno také:

Hranice Cest Anua, Enlila a Ea se udává různě. Někdy 17° severně a 17° jižně od nebeského rovníku, jindy např. 13° severně a 11° jižně či 15° na obě strany. Celkem byl tedy střední pás Anua široký zhruba 24 až 34°.
Někteří badatelé tvrdí, že Cesty představovaly pouze vodorovné pásy nad východním a západním obzorem.

Jan Cinert (Úterý 11. října 2011)  ⇑

S odkazem já nedokážu úspěšně polemizovat, ale jeví se mi to hodně novodobou spekulací podle subjektivních čtení starých textů v různých dobách. Rozdělení do zón podle jmenovaných bohů je trochu zvláštní. Enlil by měl být koncem zimního období, tedy jarní rovnodenností jako Arés a Mars; to by šlo. Ale Anu a Ea-Enki by měli být totožnými bohy ZO, tedy denní časovou jednotkou. Tím vzniká rozpor, protože témuž pojmu by byly přiřazeny dvě zóny pod odlišnými názvy. Řešením by bylo, že Anu zastupuje denní blížence a Ea-Enki denního boha ZO, jenže proč je třetí Enlil? Nevím, buď je k řešení třeba více znalostí nežli dosud mám, nebo je ve výkladu nějaká chyba.

Z uvedeného odstavce není jasné, jestli opravdu takto tehdy uvažovali, nebo se jedná o dodatečné hrátky se šedesátkovou soustavou. Nedokážu to posoudit. Je však pravda, že Jupiterovu roku a šedesátkové soustavě lépe vyhovoval používaný rok o 360 dnech. Vzhledem k přesné délce Jupiterova roku by to mělo být 361 dnů, ale zjevně se na ten rozdíl v zájmu nadřazení šedesátkové soustavy vykašlali. Takže uvedené dělení zón/cest po 60/120 dnech by bylo logické.

Franta (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Jan Cinert: A korespondují Vaše představy s tímto?

To samozřejmě záleží na tom, jak přesně byly hranice Cest definovány. Podle jiných vymezení hranic bylo Slunce na každé Cestě 2 až 4 měsíce. Deklinace vycházejícího Slunce (úhlová vzdálenost od zemského rovníku) narůstá od -12° do +12° zhruba 60 dní. Z +12° pak roste až do +23.5° a opět se snižuje na +12°, což trvá cca. 120 dní. Z +12° se zmenšuje na -12° dalších cca. 60 dní. Pak začíná další cyklus trvající cc.a 120 dní.

Jan Cinert (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Já se na to dívám trochu souhrněji. Dělení na 360° pochází od starých Sumeřanů a souvisí se šedesátkovou soustavou a Mardukem (Jupiterem), jehož rok trvá 12 let. Jestliže staří Řekové zavedli počítání letopočtu podle poloviny Venušina cyklu v roce 776 př. n. l., tak mohli až následně převzít znalosti ze Sumeru a učinit svým nejvyšším bohem Dia (Jupitera). Nejspíše hlavně za Alexandra Makedonského. Tím teprve mohli také převzít dělení na 12 znamení zvěrokruhu a to bylo ustáleno.

Z toho vyplývá, že Hadonoš je vlastně až pozní doplněk, který s počítáním času nemá žádnou souvislost. Myslím si, že pozornost na něj je soustředěna právě proto, že je anomálií na ekliptice. Už antika si vymýšlela přídavky o souvislostech mytologických postav se souhvězdími, jako odraz vyspělé znalosti hvězdné oblohy. Neupírám tedy astrologický vliv Hadonoše, jen jej považuji za dodatečnou spekulativní vložku. No a právě Hadonoš (Asklépius) je podle mne zbožněním devatenáctiletého cyklu, který přímo nereprezentuje viditelná planeta, ale zároveň se stal součástí počítání času. Snad proto byl takto výjimečně umístěn na ekleptiku.

Franta (Úterý 11. října 2011)  ⇑

O řecké astroomii v antice se tvrdí, že dosáhla svých úspěchů právě proto, že dokázala definovat vhodný systém souřadnic pro popis jevů na obloze. A tím je "dělení kruhu na 360 částí" - možná to vedlo k tomu, že se počet znamení zvěrohruhu ustálil na 12. I když astrologie je mnohem starší.

Franta (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Jan Cinert: No a proč by ostatní souhvězdí měla být významnější? Že je 13 souhvězdí na ekliptice je, zdá se, astronomický výrok. A podle astronoma, který ho prezentoval je to známo už 2000 let. Proč tedy upírat souhvězdí, které je na ekliptice jeho astrologický vliv?

Myslím, že 12 souhvězdí zvěrokruhu není dogma. Jejich počet podle Wikipedie prý kolísal, cituji:
Asi kolem roku 400 př. n. l. (někdy je udáván rok 700 př. n. l.) byl počet znamení omezen na dvanáct.

Franta (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Na YouTube je video, kde je snad vysvětleno jak se to myslí s Hadonošem a středem galaxie.

Anglicky nerozumím a tak se jen domníván. Na rozdíl od pana Bridgese, který označil řecký význam pojmenování souhvězdí Hadonoš jako "ten, který drží střed" se tu mluví o "serpent holder", což se asi i význam řeckého pojmenování, viz
Its name is from the Greek Ὀφιοῦχος "serpent-bearer"

Jan Cinert (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Vlastně jsem nedopsal myšlenku. Proč by měl být Hadonoš nějak významný, když nepatří do systému a je to jedno z mnoha seskupení hvězd jen náhodou umístěné na ekliptice? Takže také vlivem precese se nemohlo dostat na ekleptiku, ale muselo tam být pořád.

To není astrologie, ale jen matematika, která mi ovšem také moc nejde :-).

Franta (Úterý 11. října 2011)  ⇑

Určitě to chápete dobře. Prostě se "nacpe" mezi Štíra a Střelce a každý mu dá kousek ze svých 30°

PS: projevujete se jako astrolog, to bych od Vás nečekal :-)