Jan Čihák (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Pokud budeme teoretizovat o nejvhodnějším způsobu určování rovnodennosti u primitivních kultur, pak bych se přikláněl k "metodě tří klacků". Je jednoduchá a snadno pochopitelná. Je použitelná kdekoliv a bez příprav, což je velká přednost např. před půlením cesty Slunce. Přesnost je zatížena řadou nepříznivých vlivů. Ovšem s tím měl problémy asi jenom šaman. Ostatní věřili tomu, co určil a řekl. Kladu si otázku, co si mysleli, když sousední kmen slavil rovnodennost o 3 dny dříve. Třeba si mysleli, že bohové sousedního kmene jsou hloupí a šamanovi dali špatná znamení. O tom se dá jen spekulovat.

Jan Čihák (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Je to jasné, křivka vykreslená stínem nikdy nemůže být rovná. Takže rovnodennost bych slavil dne, kdy je křivka nejrovnější. Přes den bych seděl u tyče a teprve večer bych měl čas na oslavy. Ale kdyby ten krátký okamžik nulové deklinace nastal o půlnoci, byl bych vyřízený. Předchozí den bych zjistil hyperbolu, hodně nataženou, a tak bych druhý den očekával přímku. Místo toho zase hyperbola. Která je ta pravá. Snad né ta včerejší, to bych svátek prošvihnul. Nevadí budu tedy slavit dnes, snad se sluneční božstvo nebude zlobit.

PS2 (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Oprava:
o rovnisti úsečky v praxi píše v příspěvku J.Čiháka ZH

Franta (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Jan Cinert

PS: stín nakreslí přímku v okamžik rovnodennosti, tj. tehdy, když je deklinace Slunce nulová. A to je jen velmi krátky okamžik, takže i nakreslení takové denní přímky je jen hypotetická záležitost, protože deklinace se mění průběžně.
Asi jak intuitivně píše J. Čihák, že úsečka je rovná jen vzácně :-)
Jde o to určit okamžik, kdy se jedna hyperbola změní na druhou. Myslím, že z textu Z.Ministra to vyplývá jasně.

Franta (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Jan Cinert:
Popis jak Z. Ministr testoval určení rovnodennosti

Jsou to strany 102 a 103 z jeho knihy Géniové dávnověku

Jan Čihák (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

ZH: Úsečka bude v praxi úplně rovná jen velmi vzácně. Ale je možné ji odlišit od sousedních hyperbol.

Cinert: První vlaštovky se u nás objevují od poloviny března, ale hlavní návrat nastává až v 1. polovině dubna. Z toho vzniklo oblíbené lidové rčení, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Na opravdové jaro v přírodě si musíme ještě počkat. Avšak sporadický výskyt prvních vlaštovek signalizuje, že je tady rovnodennost. S přesností plus/minus týden. Je otázka, jestli by se tím neolitické kultury spokojily. Primitivní kočovné kmeny asi ano.

ZH (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Jan Čihák, krom refrakce záleží ještě na pásmovém času, na tom, že ve vypočítaném okamžiku rovnodennosti zpravidla Slunce nevychází zrovna v dané lokalitě, možná i na rovnici času, to z voleje nedám.Tady je výpis Horizonspro Prahu bez atmosféry v místním slunečním čase v nulové nadmořské výšce. Když se v adresním řádku přepíšou souřadnice, lze vypsat, jak je to třeba ve Stokholmu.
Co se mi na Azoru, který je a bude stále v betaverzi, protože za přesnost neručím, povedlo, je možnost vstupu do Horizons, klepne se u patřičného dne (21.3., bohužel to podbarvení rovnodennosti se nepovedlo) na hodinu východu Slunce, ev. se doladí čas, aby obrázek Slunce byl na ose x, a pak se sjede dolů a nastaví se patřičný výpis, v daném případě nulová výška, střed kotouče, výpis po vteřinách, plain text formát, místní sluneční čas.

Jan Cinert (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Některé mýty zdůrazňují důležitou roli hmyzu na začátku jara. Dodnes je v čínském kalendáři Probouzení hmyzu. Takže před přesným nalezením rovnodennostního dne to byla známka začátku jara.

Napadlo mne pohyb stínu přímo ověřit, neboť se blíží rovnodennost. Ale u mne na zahradě vychází Slunce za sousedními domy.

Vzpomněl jsem si v této souvislosti, že Ježíš byl dán na kříž (dřevo) v 9:00 a v 15:00 zemřel. Tak by to s tím třeba mohlo souviset tak, že se jedná o onu rovnou úsečku stínu. V poledne došlo k zatmění, čili v době, kdy gnómon je kolmý na úsečku a s ní vytváří tzv. Antonínův kříž.

Jan Čihák (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Všeobecně se tvrdí, že konec stínu o rovnodennosti kreslí přímku. Jsem s Vámi zajedno, že to takhle nemůže být po celý den. To je možné jen na rovníku, kde přímka protne základnu gnómonu.

Konec stínu ale vykreslí jen úsečku, která má zdeformované okraje vlivem refrakce. Okraje úsečky stejně nejsou vidět, protože v tu dobu nejsou stíny.

Některé druhy hmyzu, rostlin a tažných ptáků jsou nazývány poslové jara. Není mi známo, že by některý hmyz vylétal na čas, ani larvy se takto nelíhnou, tady hraje roli spíše počasí. Je ale nepochybné, že vznikaly mýty, kterými se mnozí řídili. K tomu jsem okopíroval zajímavou informaci. "Lidové pranostiky mnoha evropských národů tvrdí, že vlaštovky obecné se vydávají na svou každoroční dalekou cestu do zimovišť přesně 8. září, aby se zase přesně 25. března navrátily na svá evropská hnízdiště. Realita je však pochopitelně poněkud jiná."

Jan Čihák (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Bude to tak, že sluneční kalkulačka zohledňuje refrakci nad obzorem. V Praze o rovnodennosti bude Slunce vycházet v azimutu 89°a zapadat v azimutu 271°. Stockholm je víc na sever a proto tam budou azimuty 88° a 272°. Slunce ve Stockholmu bude vycházet skoro přesně na východě už 18. března, též zapadat na západě. Na severním pobřeží Grónska je odchylka během rovnodennosti výrazně větší, východ 82° a západ 280°. Refrakce je vlastně komplikací při určování dne rovnodennosti. Ale nepovažuji to za důležité, neboť při východu a západu Slunce se stíny netvoří, což jsem sám zkoumal.

Jan Cinert (Čtvrtek 5. března 2020)  ⇑

Nejen na rovníku vychází Slunce přesně na východě. Na tom obrázku nejsou celé hyperboly pohybů stínu, chybí jim počátky a konce. Takže ani rovná rovnodennostní přímka není celá. V tom je nějaký problém.

Geometrické rozdělení by opravdu šlo, jenže trvalo by rok a za předpokladu trvalých nehnutelných pomůcek. Mně šlo o nějaký snadný a rychlý způsob, který by nahradil prvotní rozpoznání počátku jara podle "Probouzení hmyzu".

Jan Čihák (Středa 4. března 2020)  ⇑

Cinert: Taky mi nebylo hned jasné, jak to je s těmi hyperbolami a přímkou. Slunce v den rovnodennosti vychází přesně na východě a zapadá přesně na západě pouze na rovníku. Směrem k pólům se azimuty odchylují. Zatím jsem neměl čas zabývat se tím do hloubky. K ověření jsem použil sluneční kalkulačku, která mi potvrdila, že např. ve Stockholmu o letošní jarní rovnodennosti bude vycházet Slunce v azimutu 88° a zapadat v azimutu 272°. Proto ta přímka vede mimo gnómon od prvního až do posledního paprsku.

Půlení cesty Slunce neznamená odpočítávání dní. Rozumí se tím určení bodu na obzoru mezi dvěma slunovratovými pozicemi.

ZH (Středa 4. března 2020)  ⇑

Já, jako primitivní astronom, bych pozoroval vizíry na obzoru a denní kroky Slunce při východu. Nejdelší krok odpovídá rovnodennosti, já to sice (jakož i Jan) zkoušel jen o letním slunovratu od ďáblické hvězdárny se Sluncem na koruně Krkonoš, a ač slunovratové krůčky jsou minimální, byly znát, kroky o rovnodennosti jsou olbřímí.
Taky to, že den a noc jsou stejně dlouhé, je vodítko, to se dá změřit snadno, třeba kolikrát obejde noční a denní hlídka ležení ;-).

Jan Cinert (Středa 4. března 2020)  ⇑

To půlení nejde, protože letní polovina roku, kdy vychází a zapadá slunce severně, trvá 187 dní. Zimní, když jsou východy a západy jižně, trvá jen 178 dní.
"Čárama do písku" jsem chtěl vyjádřit co největší prvotní hledačskou jednoduchost. Samozřejmě se třemi klacky by to bylo přesnější.

Jan Čihák (Středa 4. března 2020)  ⇑

K neolitu bych zařadil spíše metodu půlení cesty Slunce. O rovnodennosti se deklinace Slunce mění o 0,4° za den, což je dostačující. Ty čáry do písku jsou možné, ale pro větší přesnost se doporučuje "metoda tří klacků".