Jan Čihák (Čtvrtek 5. března 2020)

Je to jasné, křivka vykreslená stínem nikdy nemůže být rovná. Takže rovnodennost bych slavil dne, kdy je křivka nejrovnější. Přes den bych seděl u tyče a teprve večer bych měl čas na oslavy. Ale kdyby ten krátký okamžik nulové deklinace nastal o půlnoci, byl bych vyřízený. Předchozí den bych zjistil hyperbolu, hodně nataženou, a tak bych druhý den očekával přímku. Místo toho zase hyperbola. Která je ta pravá. Snad né ta včerejší, to bych svátek prošvihnul. Nevadí budu tedy slavit dnes, snad se sluneční božstvo nebude zlobit.