Jan Cinert (Čtvrtek 13. prosince 2012)  ⇑

ZH alias Ivan: Vývojově se dá H- jako přídech jistě vysvětlit. Zjednodušeně: H-Órus - hora (hodina) - oř - orloj. Ale slyšel někdy někdo starořečtinu v reálu s vyslovovaným h- ve všech dialektech? V každém případě to s H- v řečtině bude složitější. Dokládá to bůh Hélios, jehož jméno obsahuje "keltskou" přeměnu s-h (sůl-hall) a pochází z praevropského *sal (slunce). Myslím si, že jistě "podsvětní" bůh Hádés pochází z praevropského *gait s významem "stín", stejně jako náš had. Bůh Hermés, funkčně shodný s Uránem a Varunou (uarana), by měl být převzat z German, předpokládaného boha ZO a mýtického praotce Germánů. Hermés pak nemůže být (h)-Ermés, ale původně jen *Germés.

Podobný problém nalezneme u biblických héroiů devatenáctiletého cyklu. Jasný praevropský základ má jméno Šalamoun (Sala-mon/Slunce-Měsíc), zatímco filištínský Haman (Sa-man) obsahuje "keltskou" přeměnu s-h a jeho jméno je zkrácené o vynechané -l-.

Ve všech uvedených příkladech muselo být H- znělé a slabikotvorné, protože pocházelo ze S- nebo G-, a nemohlo být pouhým přídechem. Ten se mohl obecně vyvinout až v rámci vývoje řečtiny bez ohledu na skutečný původ hlásky.

J. Čihák: Případné zakódované matematické poselství nemusí být blízké nebo shodné s Platónovým rokem. Podmínkou je pouze to, že se musí objevovat čísla použitelná v šedesátkové soustavě. Jestliže se ukazují čísla jako 7 a 11 tak je někde chyba a v tomto případě se spíše nejedná o matematické poselství. Leda by se musel objevit odlišný způsob myšlení tvůrce, např. že 7 znamená 8, protože 1 celek + 7 dílů = 8.

Franta: Při soustavném sledování oblohy je změna posunu oblohy za X x 72 roků vysledovatelná. V době módní šedesátkové soustavy se to pak dopočítá...

Franta (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

72x360=25920
za 72 let jeden úhlový stupeň, tedy celý kruh za 25920 let a technicky vzato, za tu tak dlouhou dobu se zanedbatelnou chybou.

Co je na tom zajímavé, je to, jestli lze předpokládat, že ti, kdo "vymysleli to posvátné číslo" ho vymysleli s ohledem na precesní pohyb.

Možná v Babyloně existovaly záznamy o sledování oblohy, ze kterých, by se to odvodit dalo.

J. Čihák (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

Přesnou délku Platónského roku nemůže nikdo spočítat. Celý vesmír podléhá neustálým změnám a proto se rychlost precese mění s časem. Ani nejpřesnější přístroje nepomohou. Kdybychom měřili třeba 1000 let, stejně to nepomůže, protože nikdo neví, jak se bude měnit rychlost precese nadále.

Našel jsem jiné vysvětlení čísla 25 920. 2+5+9+2+0=18=3x6, t.j. číslo šelmy 666. Je zjevné, že každý si “správnou“ délku Platónova roku upravoval podle svých představ.

“Šachovnici“ na zdi kostela ve Vivildu, která se nápadně liší od ostatních, jsem popsal lepším způsobem, včerejší rovnice byla poněkud uspěchaná. Dolní řada má doplňující nebo samostatný smysl, ale nic mě nenapadá.

1 x (7+6) x 2 x (11+11) x 3 x (8+7)= 25 740

ZH (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

J.Cinert: Ivan ještě přidal: "Nicméně, kdybys toho pána potřeboval zaměstnat, můžeš ho nějak nenápadně navést na to, že všechna jména, která začínají na "H-" vlastně také začínají samohláskou, protože "h-" se ani v řečtině, ani latině nepovažovalo za samostatný foném (tedy doufám, že používám správnou terminologii), ale jen přídech. Vyslovovalo se velmi slabě a méně vzdělaní lidé ho zapomínali, nebo naopak psali nadbytečné. Takže tady máme další várku jmen k prověření: (h)É-Ra, (h)É-Raklés, (h)Á-Dés, (h)É-Bé, (h)Ó-Rus atd. A jedno obzvlášť pikantní: (h)Y-A-Kinthos. Samozřejmě ovšem opět ani v jednom jménu nejde o samostatný komponent."

ZH (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

Dík za vysvětlení 25920, to zní logicky.

Jan Cinert (Středa 12. prosince 2012)  ⇑

Starověké a mytologické číslo pro "Platónův rok" je jen jedno - 25 920, protože bylo vypočteno pomocí šedesátkové soustavy v době kultu dvanáctiletého boha "Jupitera". Zpřesnění nikdo nemohl dosáhnout, protože tak dlouho nežil a ani tak dlouho neexistovala nějaká kultura, která by o tom měla záznamy.

Pro moderního člověka není jednoduché se dostat do myšlení člověka středověkého. Vše je o počítání času a časových cyklech: bohové, héroiové, Kristus, výpočet Velikonoc. Jestliže o tom měl středověký člověk znalosti, tak se třeba jen chtěl pochlubit a ostatním ukázat, že to zná a umí sofistikovaně zakódovat.

ZH (Úterý 11. prosince 2012)  ⇑

Pořád nevím, proč by platónský rok měl mít takový význam, aby ho někdo kódoval na kostely.

Taky docházíte k různým číslům, naposledy 25740, před tím 25920.

Pokud by se počítala pouze lunisolární precese, PR by dle Wiki trval 25725 let, ale působí i planetární precese, a tak platónský rok trvá prý, dle Wikipedie, 25800 let.
V historii se objevila čísla 15000, 26000 a 36000 let.

Z toho bych soudil, že není tak jednoduché PR vypočítat, resp. určit přesně jarní bod - okamžik rovnodennosti se zpravidla nekryje s východem hvězdy atd. Zato je jednoduché vždycky numerologickými konstrukcemi k nějakému číslu kolem 25-26 tisíc dospět.

Jan Cinert (Úterý 11. prosince 2012)  ⇑

J. Čihák: Nemyslel jsem to tak, že by se mělo jednat o vědomou výzdobu kostela. Jde o to, jestli se jedná o pozdější projev někoho, kdo se nudil a vytvořil čmáranice, nebo výtvor toho, kdo stavěl kostel.

Musí být použita čísla, čijejich násobky, vyhovující šedesátkové soustavě. U tohoto příkladu jsem spíše skeptický.

Proč pořád ve trojici vidíte křesťanství? Jedna, dva, tři - já, ty, on je základem myšlení lidí. Proč by to mělo být specifikum křesťanství?

J. Čihák (Úterý 11. prosince 2012)  ⇑

45x22x13x2=25740 ?

J. Čihák (Úterý 11. prosince 2012)  ⇑

Rytiny v Kopčanech nemají žádnou uměleckou hodnotu. Byly provedeny nedbale nebo neodborně a možná také ve spěchu. Proto pochybuji o tom, že byly výzdobou kostela.

Někdy je těžké určit význam piktogramů. Korunovaná hlava může vyjadřovat pokřtění jménem Otce i Syna i Ducha svatého.

Tady by se mohlo též skrývat nějaké matematické poselství, článek.

ZH (Úterý 11. prosince 2012)  ⇑

No, jak Ivan předeslal, není lingvista, ale historik. V anglické Wikipedii je řada hypotéz o etymologii např. Apollóna, počínaje apollými a konče Aplu...
Další věc je, že si národy přetvářely převzaté názvy podle své lidové etymologie.

Jan Cinert (Úterý 11. prosince 2012)  ⇑

ZH: Velmi děkuji za přeposlání dotazu. Myslím, že odpověď je pokračováním starého problému. Na jedné straně je má snaha o interdisciplinární komparaci (nalezení shody mezi poznatky různých oborů), snoubící se s mými nedostatečnými znalostmi, na druhé jsou odborné subjektakivní výklady jednotlivých vědních oborů, nepřihlížející k poznatkům jiných oborů.

Formulaci "z klasického období" jsem použil proto, že z tohoto období pochází záznamy a není jisté, jestli jména byla přesně opsána, nebo byla přizpůsobena dobovému stavu.

Bůh Apollón byl Řeky převzat od Chetitů, u nichž byl tvar Aplů. Potom nemůže být jméno vytvořeno ze starořeckého slovesa "apollými" (zničit). Já zde vidím praevropský kořen *Pol s významem "bílý", stejně jako v Polydeukés (Bílé světlo/den) s přeměnou p-v-b. Podobně i Afrodíté obsahuje kořen *P(f)er, rozšířený o t/th/d/dž, jak je doloženo božskými obdobami Prthaví, Pergin, (P)Freya, virgo (lat. panna s přeměnou p-v-b), parthéna (řec. panna). Nejprve musela být pojmenována božská podstata letního období a teprve následně nepodstatná specifická pěna (afros) na základě mýtu, že se Afrodíté zrodila z mořské pěny. Obráceně to není možné, atd.

Takže podstata uvedených jmen je určitě stará, ale nějak byla zakomponována do klasické řečtiny. To, že jména, podle mne, s předsazenými vokály tvoří poměrně ucelený soubor, který se jinde neobjevuje, mě zaujalo. Možná se může jednat o vliv Dórů, kteří by pak v tomto mohli být spřízněni s Chetity (Aplů) a s Mitanci-Árji (Indra). K nalezení řešení je třeba najít filologa, který nebude podstatu "praevropských" slovních kořenů řešit na základě postupného vývoje z imaginární "indoevropštiny" a na bázi starých akademických představ o vývoji "národních" jazyků. Tím se nijak nechci dotknout I. Prchlíka, jako vyučující se musí držet osnov, a jsem mu vděčný, že přispěl se svým vysvětlením.

J. Čihák: Nejsem si jistý, jestli "grafity" skutečně odpovídá definici, že se jedná o výtvarný projev ve volném prostoru. Já bych to spíše definoval jako spontánní zásah do již vytvořeného díla, který s vytvořeným dílem nemá nic společného. Co je potom kříž v základech rotundy sv. Klimenta na Levém Hradci? Také grafity? Co je rytina v Kopčanském kostelíku? Je to součást díla nebo spontánní zásah do díla? Grafity se dělá dodatečně tak, aby bylo vidět. Takže je otázka, jestli je rytina v Kopčanech "grafity", nebo již součást díla a pochází od tvůrců stavby.

ZH (Pondělí 10. prosince 2012)  ⇑

Tady se tvrdí, že obrazce jsou původní velkomoravské, jak to prokázali, nevím.
Tady je lepší fotka. Udělal jsem si hru na schovávanou, ale takovou sestavu kamenů jsem na jižní stěně apsidy nenašel, leda by byla úplně při zemi, kam není na fotkách vidět.

Proč by kacíři, sektáři atd. dělali tři vyobrazení Krista? Aby zaznamenali počet let platónského roku?

Na netu lze pod heslem mason's marks najít stovky kamenických značek, které jsou velmi podobné, ale pokud kopčanské obrazce označovaly Krista, asi to kamenické značky nebudou. Ty se začaly používat cca od 13. století.

J. Čihák (Pondělí 10. prosince 2012)  ⇑

Zatím nevíme, kdy ta rytina vznikla. Takže, abych opravil to nesmyslné tvrzení, mohlo se jednat o nějaké sektáře, kteří tajně vykonávali východní obřady a svým graffiti chtěli třeba znesvětit kostel. V pozdějším období se mohlo jednat o skupinu nespokojenců z řad řeckokatolické církve.

ZH (Pondělí 10. prosince 2012)  ⇑

Ale vážněji, našel jsem hlavu lva či hlavu jezevce se třemi kříži jako heraldický štít - např. tady cca uprostřed stránky. Taky to zase můžou být značky kameníků, jako na té zdi u Krušovic..