TISK HLEDÁNÍ PŘIDAT VZKAZ NÁVŠTĚVNÍ KNIHA - FÓRUM
 
Nejnovější Novější StaršíNejstarší
Jan Cinert (Neděle 19. července 2020)  
Je to mýtus z doby počítání času jen v rámci jednoho roku. Takže rituály spojené s počátkem nového roku o jarní rovnodennosti se pokaždé opakovaly, jako by začínal nový čas/slunce/svět. Také tesař se každý rok objevoval nový a na podzim zmizel. Začal mizet po devíti původních 20denních měsících, čili po 180 dnech. Mizení trvalo sedm dnů do celkové délky 187 dnů letní poloviny roku. Těchto sedm dnů je známo především u hérojek, jako je sestup Inanny do podsvětí sedmi branami. V Knize Ester je to sedmidenní ukazování bohatství Achašvera po uběhlých 180 dnech. Následně se jeho maželka už neukázala, neboť byla už sestoupená do "podsvětí", jako Inanna. Ostatně i sedm dní potopy světa v sumerském podání je totéž.

Tesař byl původně rostlinná síla, která se na jaře objevuje a na podzim mizí. V pozdějších podáních jsou jimi hérojové, kteří jsou chudí, chlupatí nebo chodí oblečeni jen do kůže opásané kolem pasu. Takže např. Enkidu, Ezau, Elijáš a Jan Křtitel.


Franta (Neděle 19. července 2020)  
OK, je to tedy zobrazení vitězství solárního kalendáře nad lunárním a říká, že se už nepřihlíží k počtu ukončených lunaci na nebi, ale k tomu, že doba dvanácti obvykle trvajících lunací + 11 dní tvoří jeden sluneční rok. Nelze z toho tedy odvozovat pravidlo, že by 11 dnů před rovnodenností končila lunace. Časem z toho lze odvodit, že tesař začíná svou práci 11 dní před rovnodenností. Ne ovšem, že tesař počká na ukončení dvanácté lunace aby tak zajistil, že mu práce vyjde akorát do rovnodennosti.


Jan Cinert (Pátek 17. července 2020)  
Jako obvykle jsem ještě něco zapoměl. Popis výjevu podle autora článku je na začátku předchozí kapitoly Náčelník a jeho nepřátelé.


Jan Cinert (Pátek 17. července 2020)  
Je to každý rok při počítání ročního času od jarní rovnodennosti. Měsíční čas 12 lunací je 254 dnů. Počítáno po pětidenních týdnech by to bylo 70 hadů, bohů atd. v délce 255 dnů. Proto počet 70 musí být poražen a doplněn 11 slunečními dny. S trochu jinými číslovkami je to na prvním obrázku v kapitole Bezhlavé šelmy. Pod skalní puklinou je vzhůru nohama 23 hubených "srpkovitých" fází Měsíce, to je 12 časů přibývajícího srpku po novoluní a 11 ubývajících po úplňku. Dvacátý čtvrtý, to je poslední ubývající srpek po úplňku, je nad puklinou také vzhůru nohama. Je poražen tesařem zdvíhajícím se ze země, čili "zázračně rychle rostoucím" hérojem. Nadšeně přihlíží "slunečně" zakulacených postav stojících nad puklinou. Jsou zbývajícími 10 dny do počtu 365 dnů v roce rozdělenými výškově na dva pětidenní týdny. Samotný tesař je prvním dnem, takže dohromady je jich 11 dnů.

Kdyby se jednalo o osmiletý Venušin cyklus, bylo by chybějících slunečních dnů 2,5, v mýtech zaokrouhleno na tři dny. Ty počká měsíční hérojka na slunečního, aby se naplnil počet 2822 dnů ve Venušině cyklu.

V rámci 19letého cyklu se nic takového neřešilo, alespoň pokud já nyní vím.


Franta (Pátek 17. července 2020)  
Jednou za 19 let


Jan Cinert (Středa 15. července 2020)  
Nakonec jsem foto ze Šárky ještě trochu vyšperkoval. Jde totiž o to, že mýtický tesař začíná seket strom, či v našem případě vstup do domu, už 11 dní před jarní rovnodenností. Tehdy končí 12 lunací a musí se nastavit čas o 11 slunečních dní, aby vyšel celý rok. To právě zajišťuje sluneční héroj typu tesař.


Jan Cinert (Úterý 7. července 2020)  
Tak tak. Nadřazena zde bude znalost krajiny a zejména výjimečného pohledu na sever od Prahy, který podobný z tehdy osídlených míst nebyl.
Nakonec opravdu mohla Libuše pomyslně stát na hradbě Libušína a ukazovat na východní část Středohoří a každý chápal, že míní celé Středohoří.

Jen bych řekl, že nešlo o znalosti Libuše, ale Kosmovy. Ten mohl do jejích úst vložit jen proveditelný výrok, takže musel vědět, že z Libušína jsou některé sopečné kužely vidět.

Libušin kůň je ale z jiné pohádky a nechodil do Stadic. Je to pohyb Libušina Měsíce po novoluní během přibývajícího srpku. Chodí večer, "za noci" jak napsal Kosmas, po obloze stejnou cestou za zapadajícím Sluncem, tedy slunečním hérojem Přemyslem. Pokud by si Přemysla vybrala úplňková Teta, jezdil by Přemysl ve dne na "Šemíkovi" za Tetou, protože po východu Slunce naopak Měsíc při ubývajícím srpku ustupuje na obloze před Sluncem.


Franta (Úterý 7. července 2020)  
No já myslím, že Libuše ten terén české kotliny z velkou pravděpodobností znala. Takže mohla klidně ukázat někam do stromoví a říci "hle tam za těmi horami" a všichni okolo, kteří ten terén taky jistě znali věděli, co myslí a vůbec nemuselo být na hory vidět. Každopádně ten její kůň znal terén dobře, když ji tam tím směrem nosil na výlety...
A to zcela pomíjím její vnitřní zrak...


Jan Cinert (Úterý 7. července 2020)  
Koneckonců, bych ještě přidal možnost podle toho, že kuželovité České středohoří se tak výrazně odlišuje od ostatních pohoří. Takže při pohledu z Libušína jen na z hradeb viditelnou východní část, se onen výrok "za těmito horami" mohl pronést. Bez ohledu na to, že není přímo vidět západní část, za níž jsou teprve Stadice.


Jan Cinert (Úterý 7. července 2020)  
Děkuji mnohokráte, že jste sem nástroj Panorama dal včetně návodu. Je to hezká věcička. :-) Také díky za vaše výsledky.

Také jsem takto uvažoval, že při určitém zvednutí výšky stanoviště na Libušíně by bylo za obzorem vidět více západněji a snad by byla vidět i Milešovka. Je to tam opravdu o fous.

Právě kvůli dolu, který v pro nás důležitém místě zničil původní terén, se to celé dá obtížně posoudit. O stromech jsem už dříve došel k závěru, že okolí sídel bylo téměř odlesněné kvůli velké spotřebě dřeva. Ovšem s výjimkou obtížně přístupných svahů a hran přírodních teras nad nimi. Kdo by se pak s poraženými kmeny namáhal vytahovat. Právě taková hrana je na obzoru z pohledu Libušína na sever. Předpokládaná výška opevnění byla asi 5 metrů. Takže jak píšete, při výšce 5 + 2 = 7 metrů by byla vidět Milešovka, ale pokud by opravdu nad obzor nevyčuhovaly stromy na protěším svahu od Libušína.

Je to proto poněkud otevřenou záležitostí. V Kosmově době byla opevnění dochována, když ve velké míře dodnes, a kronikář mohl na nich stát a vidět vrcholek Milešovky, pokud nebránily stromy. Ale on napsal "hle, za těmito horami", takže spíše toho viděl víc. Jak se více pohybuji severně od Šáreckého údolí, tak vím, že je zde hodně míst, odkud je vidět Středohoří s Krušnými horami v pozadí. A není to neustále fascinující pohled jen pro mne. Takže Kosmas asi měl povědomí o dohlednosti a mohl jej vložit také jen obecně do vyprávění, aniž by měl na mysli přímo místo spojené s Libuší. Je to, myslím si, zatím celé nejednoznačné pro vyslovení zásadního výroku, na rozdíl od věštění slávy Praze.

Tady je foto z akropole hradiska v Šárce severovýchodním směrem.


vopička (Úterý 7. července 2020)  
Zkuste nespoléhat na dobrou viditelnost za dnešní civilizace a použijte skvělý nástroj tvorby panoramat Ulrycha Deutschleho panorama, je stvořen na googlovské mapě světa, tedy je možno očekávat nějaké nepřesnosti.
Místo se vybere kliknutím na něj v mapě, kliknutím pravého tlačítka na osu výseče se tato nasměruje a tlačítkem potvrdí, kliknutím na hranu výseče se tato obdobně vhodně upraví. Do okýnka Camera hight se přidá číselně výška oka, dole se pak spustí Show the panorama, které se otevře v novém okně - položením kurzoru na název kopce získáte informaci o jeho výšce a vzdálenosti, kliknutím na něj se otevře nové okno s jeho situací. V každém panoramatu lze libovolnou oblast 10x zvětšit s použitím posuvného okénka Telescope 10x (označeno červeně) - zvětšenina se otevře v novém okně.
V Libušíně podle turistické mapy na seznamu.cz je maximální výška cca 403m, google zde vypíše 401m. V době hradištní jistě nebyly v blízkosti stromy a hradba byla pár metrů vysoká a pozorovatelna jistě vyšší. V panoramatu s výškou oka 2m vidím východní část středohoří se Sedlem a Řípem, při výšce 7m už i Milešovku a Krušné hory.
V Šárce odečítám z mapy maximální výšku cca 362m, google tu vypíše 348m, což je o 14 metrů níž! A je otázka, jestli se to projevuje jen lokálně a nebo i na blízkém horizontu (při určité poloze ho google identifikuje ve vzdálenosti 200m). Přitom od výšky oka 13m je vidět od Milešovky na východ až za Říp (Sedlo se objevuje od výšky 7m, Říp od 9m, Krušné hory od 11m - třeba i s Nakléřovským hřbetem).
Takže si myslím, že z obou míst mohli vidět dost (už u keltského hradiska na Hostýně kdosi uvažoval o vizuálním spojením s 60km vzdáleným oppidem Staré Hradisko).
Přikládím obrázky z Libušína - místo, panorama.


Jan Cinert (Neděle 5. července 2020)  
Jel jsem na Libušín s velkou nadějí, že se mi podaří podobná fotka, jako v Šárce. Neboť skutečně podle výšek v mapě by to mohlo být možné a bylo "vyfoukáno" po bouřce.

Žel, za bývalým dolem Libušín ve směru ke Středohoří, je obzor také asi na 400 metrech. Opravdu přes něj nejde přehlédnout. Zkoušel jsem to na různých místech po celé severní straně hradiska. Napadlo mne jen, že jeho severní strana byla z části zničena tím dolem, a že by případně mohla být někde výrazně vyšší, než akropole. Ale ono se to podle tvaru ostrohu s hradiskem tak nejeví. Z Libušína a Šárky jsou volné výhledy jen východněji na Ralsko atd. Z Vinařické hory by popisované výhledy měly už být.



Franta (Neděle 5. července 2020)  
Skutečně není z Libušína vidět České středohoří? Já tam tedy nikdy nebyl. Z. Ministr má v knize kapitolu "Výhledy z Vinařické hory", kde uvádí, že v pamětné knize obce Vinařice jsou popisovány výhledy na Říp, Bezděz, Ještěd a Krkonoše...
Dále k tomu poznamenává, že: "hřeben Krkonoš jsem odtud nikdy neviděl, jen zasněžené svahy. Ještěd bývá vidět dosti často, i Krušné hory se sopečnými kužely v popředí. Snad byla v době psaní pamětní knihy dohlednost větší a častější...


Vinařická hora je od hradiště Libušín asi 4 km vzdušnou čarou, má 413m, výhledu na Středohoří nebrání. Akropole Libušínu má asi 400 m.
Je otázka, co myslí sopečnými kužely, nabízí se Oblík a Raná v zákrytu s Milou, které mají ale jen 500 m a jsou 35-40 km daleko. Hazmburk má také jen něco přes 400 m. Pravděpodobně by měla být vidět Milešovka i valem, tedy vyoravou brázdou, masivu západně ivýchodně od sebe. Když už jsou vidět Krušné hory.


Jan Cinert (Pátek 3. července 2020)  
Zapomněl jsem to hlavní, foceno z akropole šáreckého hradiska.


Jan Cinert (Pátek 3. července 2020)  
Před časem jsme řešili, odkud Libuše věštila slávu Praze. Konečně jsem to vyfotil. Tou vsí vzdálenou od Hradu 30 honů jsou Vokovice a Veleslavín byl později pojmenován po té "Velké slávě" v závislosti na Kosmově kronice.

Předtím Libuše ukazovala na hory, za nimiž Přemysl oře pole. To byla ještě svobodná, takže údajně sídlící na Libušíně. Ze Šárky ani Libišína není na České středohoří vidět, takže pomyslně ukazovala z nějaké vyvýšeniny v okolí Libušína. To jsem ale už nezkoumal.


Nejnovější Novější StaršíNejstarší

PŘIDAT VZKAZ