Zahrady a královský letohrádek

Po nástupu Habsburků na český trůn (1526) se změnil charakter Pražského hradu ze strohého středověkého královského sídla na dobový reprezentativní zámek. Ferdinand I. a jeho syn a zástupce (místodržící) v Čechách, arcivévoda Ferdinand Tyrolský, po matce Anně z Jagellonského rodu, budovali velkorysé zámecké zahrady v renesančním slohu jednak na severním předhradí za Jelením příkopem a dále na zasypaných jižních valech. Ferdinand byl z dětství prožitého ve Španělsku zvyklý na zámecký přepych.

• Letohrádek královny Anny (Belvedér)
• Královská zahrada
• Královská jízdárna, Jelení příkop, bažantnice a Lumbeho zahrada
• Zahrada Na baště, Rajská zahrada, zahrada Na valech a Hartigovská zahrada
• Zahrada Na Opyši a Svatováclavská vinice a Chotkovy sady

Královský letohrádek (Belvedér)

Na východním konci Královské zahrady před Chotkovými sady stojí Královský letohrádek běžně zvaný Belvedér či Letohrádek královny Anny (dříve Das königliche Lustschloss (Lusthaus), Milohrádek, Ferdinandův letohrádek, Ferdinandeum, domus mathematica (das mathematiches Haus, matematický dům) z let 1535–1563, vybudovaný Ferdinandem I. údajně pro manželku Annu Jagellonskou (tato tradice však patrně pochází až z obrozenecké doby, kdy se hledal český motiv u stavby oslavující Habsburky – prababičkou Anny byla Alžběta Lucemburská, vnučka Karla IV.). Letohrádek nebyl určen k bydlení a mělo jít patrrně o reprezentativní vilu římského typu.

Původní projekt a dřevěný model vypracoval italský architekt Paolo della Stella r. 1534 (není jisté, zda byl autorem ideové podoby stavby, uvažuje se i o císaři Ferdinandovi). Stavitelem byl Giovanni Spazio, pak G. M. del Pambio, po požáru Malé Strany a Hradu v r. 1541, kdy byly stavební práce přesunuty na obnovu zničených budov, převzal vedení sám Paolo della Stella, jenž původně řídil sochařskou výzdobu, po jeho smrti v díle pokračoval Hans Tirol, od r. 1556 pak Bonifaz Wohlmut s Ulricem Aostalim, kteří stavbu doplnili o první patro a měděnou kýlovou střechu. (Pořadí a funkce stavitelů nejsou v literatuře uváděny jednotně.)

Jde o první světskou renesanční stavbu severně od Alp a je považována za nejčistší příklad renesanční architektury mimo Itálii. Lze se dočíst, že projekt s renesančním arkádovým ochozem v té době jinde neexistoval, ani v samotné Itálii, nicméně letohrádek jako by vypadl z oka padovskému Palazzo della Ragione, jehož nynější podoba vznikla již v r. 1309 (ten je však o patro vyšší a o 25 metrů delší).

Název Belvedér patřil i letohrádku na Letné z r. 1715, který byl v r. 1742 zbořen Francouzi; název byl pak prý přenesen na Královský letohrádek. Belvedér je však obecné označení pro pavilon s výhledem. Tato letenská stavba byla umístěna v místě předzahrádky nynější větší budovy restaurace Letenský zámeček (původní budova postavena před r. 1848), které se taktéž říkalo Belvedér, stojící nad spodním ústím dnešního Letenského tunelu. Podle jiných zdrojů byl Královský letohrádek zván Belvederem od počátku.

Za vlády Rudolfa II. se letohrádek nazýval Matematický dům, neboť zde byly laboratoře alchymistů.

V roce 1779, v posledním roce vlády Marie Terezie, byl letohrádek (patrně z iniciativy Josefa II.) přidělen c.k. dělostřelectvu, které zde posléze zřídilo dělostřeleckou laboratoř.

Kolem poloviny 19. století byl letohrádek přebudován pro Vlasteneckou galerii, vystavěno nové klasicistní schodiště a nově vymalován hlavní sál vlasteneckými motivy.

Letohrádek má rozměry 56 x 22 metrů, stojí v šestimetrovém terénním stupni mezi Královskou zaradou a Chotkovými sady, oproti zahradě je výška 20 metrů. Ač vypadá gracilně, jedná se o poměrně mohutnou stavbu.

Nad vnějšími sloupy je umístěno nahoře a dole dvakrát 34 reliéfů s antickými a dobovými motivy, viz galerie . I formálně jsou reliéfy inspirované pozdní antikou a rezignace na perspektivu a anatomickou věrnost byla údajně záměrem Paolla della Stelly. Některé části reliéfů, zobrazující pohlaví ap., byly záměrně poničeny vandaly, údajně protestantskými obrazoborci.

V prvním patře letohrádku se rozkládal taneční sál a galerie, v přízemí pak obytné prostory.

Před letohrádkem v giardinettu (zahrádka italského renesančního typu) stojí známá bronzová Zpívající fontána z r. 1568 odlita dle náčrtu F. Terzia mistrem Jarošem .

Královská zahrada

Ferdinand I. vykoupil v r. 1534 pět vinic na návrší Bruska za Jelením příkopem, zřízených kdysi za Karla IV., obehnal je zdí, a nechal zde vybudovat italskými mistry renesanční Královskou zahradu se zmíněným letohrádkem, divadlem, míčovnou, střelnicí a řadou zahradních soch. Některé budovy byly později zničeny bombardováním a nestabilností terénu.
V trendu svého otce pokračoval český místodržící, syn Anny Jagellonské, arcivévoda Ferdinand Tyrolský, který mimo jiné nechal vybudovat i oboru s letohrádkem Hvězda, jehož základní podobu prý sám načrtl.

Rudolf II. přistavěl oranžerii, fíkovnu a skleníky, později koncem 17. století byla vybudována zimní a letní jízdárna před bažantnicí.

Proti velké budově Jízdárny stojí Stájový dvůr - jeho součástí je Malá míčovna, jejíž jedna část byla posléze používána jako divadlo, druhá jako jízdárna před vybudováním výše zmíněné nové jízdárny, po zničení pruskými děly v r. 1757 a znovuvystavění pak byly v budově stáje a nakonec garáže.
Východně od Stájového dvora je prezidentská vila , objekt postavený K. I. Diezenhoferem jako barokní skleník. Po zničení Prusy v r. 1757 zbyla jen střední část, ta byla rozšířena v polovině 20. století dvěma křídly na obydlí českých prezidentů. Původně byla plánována pro prezidenta Edvarda Beneše, ale postavena byla až v době Klementa Gottwalda.

Při Jelením příkopu je pak krásná renesanční Velká míčovna , postavená B. Wohlmutem v r. 1569 na místě bývalé střelnice s pozoruhodnými sgrafity alegorií čtyř živlů, sedmi (devíti) ctností a sedmi svobodných umění . Míčovna byla třikrát během staletí poničena, naposledy úmyslně Němci v květnu 1945; v padesátých letech byla pak restaurována sgrafita a místo dvou nezachovaných vytvořil J. Wagner dvě alegorické postavy Pětiletky - průmysl a zemědělství, první s pětkou-srpem a kladivem v ruce. Motivem snad byla (dle syna restaurátora) skrytá recese vůči komunistickým prezidentům, kteří zahradu 'na věčné časy' hermeticky utěsnili, mřížová vrata zahrady byla oplechována, okna letohrádku zaslepena a Velká věž zavřena.
V deseti polích je umístěno celkem 20 alegorických ženských postav - zleva Terra, Aer, Ingnis (Ignis), Aqua (čtyři živly země, vzduch, oheň a voda), dále sedm ctností (a dvě socialistické alegorie) v pořadí Prudencia-moudrost, Temperencia-zdrženlivost, Charitas-láska, Spes-naděje, Fortitudo-statečnost, Justicia-spravedlnost, Průmysl, Zemědělství a Fides-víra. Následuje sedm svobodných umění (septem artes liberales tvořily základ vzdělání římského občana, byly převzaty ve středověkém školství jako trivium a quadrivium) v pořadí Astronomia, Geometria, Musica, Arithmetica, Rhetorica, Dialectica a Gramatica. Tomáš Akvinský rozeznává čtyři ctnosti kardinální - moudrost, spravedlnost, statečnost a zdrženlivost (pocházejí od Platóna) a tři teologické (nadpřirozené, vedoucí k věčnému životu) - víra, naděje a láska, které odpovídají sgrafitům, mezi ně jsou ovšem jako sedmé a osmé z devíti začleněna ona dvě sporná sgrafita. Ztracenými alegoriemi však jsou Chirurgia-lékařství a Historia-dějeprava.

Za míčovnou je novodobý skleník z konce 20. století na místě bývalé Oranžerie. Těsně před Letohrádkem královny Anny leží na okraji příkopu Fíkovna . V severní části zahrady vedle Lvího dvora je budova empírového [ampírového] skleníku.

Na západním konci aleje vedoucí od letohrádku je uprostřed zahrady Carattiho nika se sochou Herkula bojujícího s Kerberem od J.J. Bendla z r. 1670.

Královská jízdárna, Jelení příkop, bažantnice a Lumbeho zahrada

Ferdinand I. nechal hned v r. 1534 vybudovat krytý dřevěný tzv. Prašný most (též Dlouhý, Nový) přes Jelení příkop do zahrad, nynější násep na místě mostu je z let 1769–70, dnešní oválný průchod ve spodní části valu dal zbudovat až prezident Václav Havel. V dobách, kdy se císař Rudolf II. pro melancholii stranil lidí, byl vybudován nad dřevěným mostem separátní krytý můstek navazující na Širokou chodbu pro císaře a zahrada byla opatřena dřevěnými chodbami, kterými Rudolf procházel nepozorován do jednotlivých budov, zahrada byla již dříve volně přístupná obecenstvu, zejm. šlechtě. Jak původní most, tak zpočátku násep, měly v úseku před hradní branou padací mechanismus. Umístění původních kamenných pilířů je vyznačeno na dnešní vozovce mostu.

V Jelením příkopě byla chována zvěř stejně jako ve Lvím dvoře zvaném kdysi též Medvědí .

Jízdárna Pražského hradu byla postavena v 90. letech 17. století (před tím pro tento účel sloužila Malá míčovna). Stavba jízdárny sestává z největší Zimní jízdárny, z úzké na ni kolmé Letní jízdárny (vlastně hlediště pro jezdecké souboje a přehlídky probíhající na jízdárenské dráze mezi oběma křídly budovy). Za nimi severně stojí hospodářský Jízdárenský dvůr ze 16. století. Na zmíněné dráze Letní jízdárny byla hradním architektem Janákem v padesátých letech 20. století vybudována Zahrada na terase jízdárny nad nově vzniklými garážemi.

Západně od Jízdárny leží bývalá Královská bažantnice s rybníčkem (pro chov ryb a rezervoár vody pro zahrady), který byl zásobován z Císařské strouhy, a za bažantnicí Lumbeho zahrada s dnešním zahradnictvím a empírovou [ampírovou] Lumbeho vilou zrekonstruovanou za prezidenta Havla pro ubytování státních návštěv, od r. 2003 pak využívanou jako obydlí prezidentů. Lumbeho pozemky sahaly až za ulici U Brusnice na Černínské pole.

Zahrada Na baště, Rajská zahrada, zahrada Na valech a Hartigovská zahrada

Tyto zahrady byly velkoryse přestavěny Masarykovým architektem Slovincem Josipem Plečnikem v jeho svébytném stylu ovlivněném modernou s prvky secese, moderního klasicismu a kubismu. Plečnikovy artefakty - masivní a přitom vznosné plastiky geometrických tvarů se nacházejí v různých částech těchto zahrad.

Zahrada Na baště leží v severozápadním cípu hradního areálu pod Španělským sálem, od něhož vystupuje do zahrady terasa. Jádro zahrady má japonský charakter, nezastavěný prostor této části Hradu je rozdělen na tuto zahradu Na baště a na IV. hradní nádvoří. Při Plečnikových rekonstrukcích byly v zahradě skutečně nalezeny základy středověké bašty. K zahradě přiléhá na západě zahrada vedle stojícího Arcibiskupského paláce.

Obě další zahrady leží pod frontou Hradu na zasypaných příkopech a valech jižního opevnění.

Rajská zahrada se nachází nad Novými zámeckými schody, vstupuje se do ní od Hradčanského náměstí. Uprostřed zahrady je Plečnikova Obří mísa o váze 50 tun . Na nejspodnějším rohu nad zámeckými schody stojí Matyášův pavilon vybudovaný na místě trubačské vížky následníkem Rudolfa II, který zahradu, založenou Ferdinandem Tyrolským, přebudoval. Jejich předchůdkyně, Rajská zahrádka, zde ovšem prý byla již od dob Vladislava Jagellonského.

Od linie pavilonu pokračuje na východ zahrada Na valech , vybudovaná na neudržovaných pozemcích Josipem Plečnikem, s polokruhovou vyhlídkovou terasou na půdorysu bašty z poloviny 19 století, u níž je Plečnikova pyramida a naproti Býčí schodiště vedoucí na III. hradní nádvoří, zde je také vstup do Tereziánského křídla Starého paláce s galerijními prostorami. Při západním okraji této Polokruhové vyhlídky stojí Plečnikova Malá Bellevue (Malá vyhlídka, Sloupový pavilon) s mozaikovou podlahou dle raně křesťanských vzorů .

Pod terasou je barokní Hudební pavilon , na níže položené Hartigovské zahradě náležející, na rozdíl od dalších zahrad na jižních svazích, k areálu hradu (od začátku 60. let 20. století). Hartigovská zahrada původně patřila ke stejnojmennému malostranskému paláci, v r. 1720 zde hrabě Hartig vybudoval zmíněný pavilon. Zahrada je již v katastru Malé Strany, zatímco přiléhající pruh pozemků (alpinum a východněji ležící vinice), lemující na jihu zahradu Na valech, je v katastru Hradčan a patří pod Správu Pražského hradu, ač je oddělen od zmíněné zahrady Na valech mohutnou zdí s baštami (dnes vyhlídkami), která byla do současné podoby vybudována Habsburky v r. 1849 po bouřích Pražanů v předchozím roce.

(Pod zmíněným pruhem zahrad (Hartigovská, alpinum, vinice) se rozkládají tzv. zahrady na jižních svazích patřící původně k malostranským šlechtickým palácům, nyní většinou pod Národní památkový ústav – krom prvních dvou jsou propojeny a jsou nebo budou zpřístupněny veřejnosti.
K Hartigovské zahradě přiléhá na východě zahrada Lesliovská (při Thunovském paláci), dále Harbuval–Chamaré, které jsou soukromé.
Po bloku domů následuje zmíněný komplex přístupných zahrad – Ledeburská, Malá a Velká Pálfyovská, Kolovratská a nejvýchodněji Malá a Velká Fürstenberská (poslední je nyní v rekonstrukci (2007), zahrady pod jejím úbočím jsou soukromé). Vstup do těchto zahrad je za poplatek jednak ze zahrady Na valech, jednak z Valdštejnské ulice)

Zahrada Na valech V zahradě Na valech dále dojdeme ke dvěma barokním obeliskům na paměť místodržících J. Bořity z Martinic a V. Slavaty, kteří byli na toto místo "defenestrováni" v r. 1618. V této oblasti přiléhá k Tereziánskému křídlu půlkruhová bašta z doby Vladislava Jagellonského, odkrytá při pracích na zahradě, Plečnik na jejím půdorysu vybudoval voliéru (avarium neboli ptačinec), od 80. let 20. st. je zde transformátorová stanice, nejdříve zvýšená nevzhledná betonová stavba, snad mající připomínat původní baštu, dnes již přebudovaná v duchu původního Plečnikova pavilonu .
.

Za kaplí Všech svatých přiléhá k Ústavu šlechtičen Plečnikův sloupový pavilon Bellevue antického rázu. Před pavilonem je Herkulova kašna zbudovaná též Plečnikem s použitím barokní sochy . Východněji je další vyhlídka s Plečnikovými plastikami, vzniklá na baště vystavěné po pražské revoluci v r. 1848, jako obrana Hradu před Pražany. Tato bašta s vyhlídkou se jmenuje Moravská, ja na ní umístěna Plečnikova žulová stéla vyrobená z jedné části zlomeného původního monolitu .

Výše zmíněná bašta s pyramidou se nazývá Polokruhová vyhlídka, Bellevue je Velká vyhlídka, Malá vyhlídka se nalézá u Matyášova pavilonu.

Na východním konci zahrady se dojde na barbakán před Černou věží.

Zahrada Na Opyši, Svatováclavská vinice a Chotkovy sady

Tyto tři zahrady v současné době patří pod Správu Pražského hradu, zahrada Na Opyši přiléhá k východní hradbě mezi Černou věží a Daliborkou, Svatováclavská vinice , kterou dle pověsti založil sv. Václav, doložena je však až z doby Karla IV., leží na vyvýšeném hřbetě východního konce hradního návrší.

Chotkovy sady , založené z rozhodnutí hraběte Chotka, nejvyššího purkrabí, v r. 1832, přiléhají k východní straně Letohrádku královny Anny, uprostřed je při rybníčku romantický pomník J. Zeyera s jeskyní a sochami jeho literárních hrdinů. V areálu Chotkových sadů byly pořádány v 16. století turnaje sledované z ochozu letohrádku, součástí Hradu jsou od vlády Rudolfa II. Hrabě Chotek vymohl na císaři vynětí letohrádku ze správy vojenského eráru - ve stavbách Královské zahrady včetně Míčovny a Královského letohrádku byly Josefem II. zřízeny vojenské objekty.

Přejdeme-li ulici Mariánské hradby, narazíme na zachovanou Píseckou čili Bruskou bránu, která byla součástí této barokní hradby, skrze ni se jezdilo do Královské obory - Stromovky založené Přemyslem Otakarem II.

Fotogalerie

Mapka