Fotogalerie

Opevnění a věže


Na starých vedutách nás překvapí, že nespatříme vedle Velké věže Sv. Víta dnešní dvojici špičatých věží chrámového portálu, ale dvě úplně jiné věže. Ty byly ve středověku, spolu s východní stále stojící Černou věží, třemi vstupními branami do opevněného hradního areálu.

Na výše zobrazeném výřezu veduty (dřevoryt Michaela Wolgemuta a Wilhelma Pleydenwurffa, z knihy Hartmanna Schedela Liber chronicarum CCXXX, 1493, z allcrusades.com) vidíme zleva západní Bílou věž, Velkou věž Sv. Víta, gotický oblouk, který ji spojuje s chrámovou lodí, která je ovšem částečně skryta za dominující Jižní věží, vedle Jižní věže jsou vidět patrně dvě špičky stanové střechy hlavní lodi, pod nimi Královský palác, vedle tehdy oddělená kaple Všech svatých, dále patrně kostel sv. Jiří a Černá věž. Veduta je dobově schematická, má  přehnaně zvýrazněné dominanty. Tehdejší bohatí cestovatelé s sebou vozili umělce, kteří měli za úkol dokumentovat zážitky z cest, náčrty pak po návratu domů přetvářeli v rytiny a tak mohly vzniknout  nepřesnosti v prostorovém uspořádání.

• Příkop z první poloviny 9. století
Dřevohlinitá hradba s kamenným lícem z doby Spytihněvovy

Románské hradby Břetislavovy, Soběslavovy a Přemysla Otakara II.
Románské věže Bílá, Biskupská, Jižní a Černá

Gotické opevnění Vladislava Jagellonského a předchozí úpravy Karlovy
Gotické věže Mihulka, Daliborka a Bílá věž

Zámecké brány prvních Habsburků

Barokní Mariánské hradby

Kolem r. 885 založil první historický český kníže Bořivoj, který sem přešel z původního přemyslovského sídla na Levém Hradci, přímo v hradišti kostel Panny Marie a hradiště osídlil. Již v první polovině 9. století však byl areál obehnán příkopem, jak bylo nedávno prokázáno.
Hradiště bylo vhodně umístěno přímo nad brodem přes Vltavu na stezce spojující Řezno s Krakovem a Kyjevem. Návrší bylo ze všech čtyř stran chráněno přírodními svahy (i na západě bývala terénní rýha) a mělo na temeni zdroj vody, pozdější Svatováclavskou studánku. Nad studánkou stál snad původně (dle zmínky v Kosmově kronice) na skalnatém hřbetě pahorek Žiži, který je často romanticky interpretován jako pohanská svatyně.

První příkop

Příkop z první poloviny 9. století, který patrně obkružoval celý areál, byl objeven až v 80. letech 20. století v severozápadní a jihovýchodní části Hradu. Na jeho vnitřní straně jsou zbytky dřev, které by mohly být palisádou Slovníček. Datace tohoto nálezu předchází nejméně o čtvrtstoletí příchod knížete Bořivoje z Levého Hradce na pražské hradiště.

Dřevohlinitá hradba s kamenným lícem

Dřevěný rošt v hradběPrvní obranné valy z doby Spytihněvovy byly ze sypané hlíny s kamením (materiál z hradebního příkopu), snad 4 metry vysoké a až 8 metrů široké, na zevní straně opatřené opukovou stěnou. (Odtud prý pramení tvrzení cestovatele a kupce Ibrahim ibn Jakuba z r. 965, že je Praha vystavěna z kamene a vápna, které archeologové dnes odmítají.) Na vnitřní stěně valů byla palisáda zpevněná vodorovnými prkny, uvnitř val vyztužovaly dřevěné rošty. Na levém obrázku je vidět dřevěný rošt zachovaný pod III. nádvořím, patřící však pozdějšímu opevnění, jehož líc je skrytý v masivu vpravo dole, vlevo pak je líc hradby z doby Spytihněvovy.

Na západní straně obklopovaly valy i předhradí, kde stál první český kostel (Panny Marie), který Bořivoj též založil, vlastní hradiště pak bylo od předhradí odděleno další hradbou. Jinak valy probíhaly přibližně v místech pozdější románské hradby. Na západní i východní straně byly prohloubeny přírodní zářezy v obranné příkopy.

Románské hradby

Po r. 1041 nechal vybudovat Břetislav I. nové opevnění, též dřevohlinité s opukovým lícem, s odhadovanou výškou cca 6 metrů, snad k němu náleží i nalezený úsek severního průběhu, který byl vytvořen jako celokamenný z neopracované opuky spojené hlínou. Hradba zčásti využívala tělesa opevnění předešlého.

Románská hradba Po r. 1135 vybudoval Soběslav I. novou románskou celokamennou hradbu o výšce 9-14 metrů a šířce 2,5 m. Zeď je vidět v průchodu mezi II. a III. hradním nádvořím, u paty královského paláce (viz obrázek), a bývala kdysi přístupná v archeologickém muzeu pod III. nádvořím. 

Přemysl Otakar II. vybudoval v r. 1276-8 kolem jižní a severní hradby parkán a na zbylých stranách nechal vykopat mohutné obranné příkopy - na západní straně o hloubce 18 metrů a šířce 24 metrů (plus dva předsunuté příkopy) a na východní straně příkop o hloubce 7 metrů a šířce 12,5 metrů. Karel IV. nechal vyhloubit příkop proti Malé Straně a přebudoval jižní parkánovou hradbu.

Zbytky západní části románské hradby jsou dodnes vidět v průchodu z II. nádvoří ke Sv. Vítu. Při jihozápadním rohu byla zeď zpevněna Bílou věží, kde byla i  západní brána do hradu, na jižní straně probíhala hradba při okraji dnešního III. nádvoří, před královským palácem byla další brána do hradu - Jižní věž při rokli Svatováclavské studánky, kudy probíhala cesta z města. Na Malém dvorku Starého paláce dodnes vidíme tuto fortifikaci s polygonálními baštami ve stěně románského patra; dále byla zeď zakončena mohutnou Černou věží na východě. Románské zdivo je dobře vidět mezi Černou věží a prostorem u gotické Daliborky. Nad Jelením příkopem probíhala románská hradba několik metrů od nynějšího okraje a tvoří základ dnešní vnitřní stěny parkánu. Předpokládaná existence tzv. Severní věže na severozápadním rohu hradu nebyla archeology potvrzena. Uprostřed západní hradby stála Biskupská věž.

Románské obranné věže

Výřez barevné veduty Brauna a Hogenberga z r. 1572.Bílá věž v r. 1598, výřez z veduty Hoefnagela a hogenberga.Bílá věž (románská) byla postavena jako součást románského opevnění ve 12. století a dnes je skryta v masívu tereziánského paláce mezi 2. a 3. nádvořím jakožto Zlatý nebo Harfový pokoj. V době Karla IV. byla střecha pokryta pozlacenými olověnými deskami (věž se proto nazývala též Zlatá), bylo zde vězení, kde byl mj. vězněn i král Václav IV. (V r. 1584 nechal přemístit Rudolf II. vězení do druhé hradní Bílé věže (gotické), která je umístěna v severním opevnění nad Jelením příkopem za Zlatou uličkou.) Výřez z vedutyV r. 1593 byla věž vybavena orlojem (viz obr. vpravo z r. 1598). V rudolfínské době byla věž bez střechy a byly na ní pořádány ohňostroje (další z názvů je Iluminační věž). Jižně těsně v sousedství této věže byly nalezeny základy intepretované někdy jako pozůstatky druhé věže při západní bráně.

O padesát metrů severněji stála druhá věž s plochou střechou, nazývala se Biskupská věž (dle Biskupského domu - dnešní Staré proboštství přiléhající k portálu sv. Víta), později i Matematická dle observatoře hvězdářů Rudolfa II. V současnosti je v jejím prostoru schodiště vedle průchodu mezi 2. a 3. nádvořím, které bylo postaveno Pacassim v tereziánské době.

Výřez Wurzburské veduty (1536)Jižní věž z 2. čtvrtiny 12. století je skryta v masivu Starého paláce - vejdeme-li z 3. nádvoří do vstupní haly Starého paláce (Malý sál), je pravá stěna místnosti tvořena touto bývalou věží, její zdivo tvoří zároveň i část západní stěny Vladislavského paláce. Jak již bylo zmíněno, jižní věž byla původně jižní branou do hradního areálu, vedla do ní cesta z Malé Strany z oblasti dnešního Valdštejnského paláce úvozem  v rokli  Svatováclavské studánky (resp. serpentinou) či cestou od Písecké brány stojící v místě dnešního Pálfyovského paláce.
Jako jediná ze tří hradních bran umožňovala přístup přímo z Malé Strany.  Brána byla zrušena snad v době Přemysla Otakara II.

Černá věžČerná věž v plameniČerná věž dodnes dominuje východní části Pražského hradu, vznikla později než Bílá a Jižní věž - při Soběslavově fortifikaci po r. 1135. Je jedinou plně dochovanou věží románského opevnění. V době Karla IV. byla kryta pozlaceným olověným plechem (tehdy se nazývala Zlatá). Od 16. století se Černá věž využívala jako vězení. V r. 1538 věž vyhořela, ještě před známým ničivým požárem Malé Strany a Hradu v roce 1542, který ji ovšem poničil též (proto byla černá).

 

Gotické jagellonské opevnění

Severní parkán s MihulkouVladislav Jagellonský přebudoval opevnění v gotickém duchu, na půdorysu vnější parkánové zdi nechal postavit 8 metrů vysokou a 3 metry širokou kamennou zeď, zpevněnou na jihu třemi dělostřeleckými baštami a na severu třemi dosud stojícími dělostřeleckými věžemi - Daliborkou, gotickou Bílou věží (do ní bylo později přestěhováno hradní vězení ze stejnojmenné románské Bílé věže) a největší Mihulkou (Prašnou věží). Na jižní straně byly vybudovány také tři dělové věže, z nichž dvě jsou nyní pod úrovní terénu, na základech třetí - přímo pod Starým palácem - vybudoval Plečnik voliéru, posléze však na jejím půdorysu vyrostla transformátorová stanice.

 

Věže jagellonského opevnění

Mihulka a sv VítMihulka byla vybudována v rámci jagellonského gotického opevnění B. Riedem na konci 15. století a je nejmohutnější ze severních obranných věží. Za doby Rudolfa II. sloužila jako zbrojní laboratoř alchymistům, později v ní bylo obydlí zvonaře či kostelníků. Nyní je zde výstava o umění a vědě rudolfínské doby. Název údajně souvisí s pěstováním mihulí pro královskou kuchyni.

Daliborka a Černá věžDaliborka je dnes patrně nejpopulárnější obrannou věží podle pověsti o Daliborovi z Kozojed, který zde byl vězněn krátce po vybudování věže. koncem 15. století. Podle pověsti si vyprosil housle, na které hrával pro Pražany, již ho poslouchali dole pod věží. Odtud známé úsloví "nouze naučila Dalibora housti". Vysloužil si i napsání známé Smetanovy opery Dalibor.

Gotická Bílá věžProstřední věž severní hradby se nazývá Bílá, pojmenování zdědila po své zaniklé předchůdkyni na druhé straně hradu. I v ní bylo vězení pro panské stavy, např. za Rudolfa II. zde byl vězněn anglický  alchymista Edward Kelley známý z filmu Císařův pekař a Pekařův císař.

Tři jižní jagellonské věže jsou vidět na Würzburgské vedutě z r. 1568 - na spodním obrázku jsou dole zavzaté do hradby. Na této vedutě dominují i čtyři románské věže, zleva Bílá, Biskupská, Jižní a Černá.

Výřez z Wuerzburské veduty 1538
Výřez z Würzburgské veduty (1538)

 

 

Zámecké brány prvních Habsburků

Matyášova bránaRudolf II. vybudoval severní bránu s Prašným mostem, která vedla do zahrad, je dosud částečně vidět v dnešním průchodu; na druhé straně Prašného mostu stála vnější brána, která zanikla.

Rudolfův bratr a nástupce Matyáš (či snad již Rudolf) nechal postavit reprezentativní Matyášovu bránu , která byla při pozdější přestavbě částečně zavzata do palácového křídla, nyní dominuje I. hradnímu nádvoří. Je možné, že brána byla postavena již za Rudolfa a Matyáš ji jen doplnil.

Mariánské barokní hradby

Barokní hradbaBarokní hradby oklopovaly celou Prahu, nyní je můžeme vidět v oblasti Albertova a Vyšehradu, kde byla jedna ze dvou hlavních citadel, část na levém břehu Vltavy je zachována téměř v celé délce - táhnou se od Strakovy akademie přes Kramářovu vilu k Hládkovu, kde jsou pak v oblasti bývalé Strahovské brány zbořeny, a dále pokračují přes Petřín ke Kinského náměstí. Část táhnoucí se kolem Hradčan se nazývá Mariánské hradby podle zaniklého kostela Panny Marie - vedle místa, kde stál (kousek za letohrádkem), je krásně zachovalá Písecká brána.

Opevnění Hradčan a Malé Strany bylo budováno již dávno předtím, jeho zbytkem je např. Karlova Hladová zeď.

Barokní opevnění se začalo budovat v průběhu třicetileté války, hlavní práce začaly  kolem r. 1660 a plně dokončeno však bylo až ve 30. letech 18. století. V oblasti Hradčan je podstatně starší (a odlišného konceptu) východní část, protože se mezitím budovalo na Malostranském úseku. Hradby jsou velmi mohutné, stojí na několika vrstvách kamenných kvádrů, kvádry stavbu zpevňují i na nárožích bastionů, jinak jsou hradby obezděny dvakrát pálenými cihlami. Na levobřežním úseku byly tři brány - Písecká (Bruská či Karlova) (nahrazující dvě starší stejnojmenné brány umístěné níže k řece), Strahovská (mezi Pohořelcem a Malovankou) a Újezdská pod Petřínem. Jednotlivé obrovské bastiony byly nazvány jmény svatých.

Újezdská brána
Karel
Vavřinec
Vojtěch
Norbert
Špitál
Strahov
Strahovská (Říšská) brána
František
Hvězda
(Anna)
Marie
Benedikt
Václav
Všech
svatých
Jiří
Ludmila
Písecká br.
Tomáš
M.Magdaléna

Na okraji jižních zahrad jsou dva bastiony přebudované Plečnikem na vyhlídky (Malá vyhlídka a Moravská bašta); byly kupodivu postaveny v r. 1849 po revoluci jako obrana proti Pražanům. Základ zdi, kterou zpevňují, je však středověkého původu

Fotogalerie