Fotogalerie

Mosty a brody přes Vltavu

V současné době spojuje oba vltavské břehy na území Prahy na devatenáct mostů. Do roku 1841 zde stál jen jeden, který v dnešních dnech oslaví 660 let existence, světoznámý Karlův most (Charles Bridge, Karlsbrücke, latinsky Pons Caroli, Pons Pragensis).

Karlův most
Juditin most
Starší mosty
Brody
Přívozy

Zdá se logické, že místní podmínky vhodné k překonání velké řeky měly pro význam Prahy rozhodující vliv. Proto zde vedla západovýchodní obchodní stezka alternativní k podunajské v dobách, kdy ta nebyla pro válečné konflikty schůdná. A křížila se zde se stezkou severojižní.

Zmíněnému velkolepému Karlovu mostu předcházel kamenný most Juditin ze 12. století, jehož skromné pozůstatky lze najít na obou březích řeky, a který sloužil 170 let.

Ve starých kronikách nacházíme zmínky o mostu ještě starším, předpokládá se, že dřevěném, o němž není nic konkrétního známo. Vzhledem k tomu, že první (ne však příliš věrohodná) zmínka o něm se váže k první polovině 10. století, to znamená, že do stavby Juditina mostu zbývalo ještě cca 230 let, lze předpokládat, že dřevěných mostů mohla být na přibližně stejném místě postupně celá řada – vždyť i celokamenný Juditin most a několikrát částečně i Karlův byly zničeny povodněmi.

Zejména v nejstarších dobách mohlo jít i o kombinaci kratšího mostu přes hluboké malostranské rameno s brodem přes zbývající část řeky.

Od nejstarších časů jistě sloužily k překonání řeky brody, dodnes pak přívozy.

Karlův most

Karlův most z ze sv. MikulášeKarlův most byl založen, jak je všeobecně známo, Karlem IV. v r. 1357. Přesné datum není jisté.

Lákavá je hypotéza astronoma Horského, že to bylo z astrologických důvodů r. 1357 9.7. v 5:31 hodin při konjunkci Slunce se Saturnem. Symetrická číselná řada (palindrom) ze všech jednociferných lichých čísel – 135797531 by měla jistě magický význam.
Tato populární spekulace však má několik úskalí:
Není jisté, zda ve 14. století byl již dnešní úsus zapisovat den jako rok-měsíc-den, nebo rok-den-měsíc, ba je pravděpodobné, že zejména ve vyšších kruzích přetrvával římský zápis, tedy odpočítávání dnů od kalend, non a id v měsíci (obecný lid se řídil církevními svátky, například druhé pondělí po Letnicích). Do rozšíření knihtisku se v Čechách používaly římské číslice. Kronikář z doby Karla IV. Beneš Krabice uvádí pouze rok 1357. Datum 9. 7. bylo přidáno až o 2 století později Prokopem Lupáčem. Historiky je předpokládáno položení základního kamene o svátku sv. Víta 15. června, který byl za juliánského kalendáře v onom roce v den letního slunovratu. Na staroměstské věži stojí mezi Karlem IV. a Václavem IV. socha sv. Víta stojícího symbolicky na mostě – . V dobách vrcholného středověku se u nás používaly nerovnoměrné hodiny, tj. den od svítání do soumraku byl rozdělen na dvanáct hodin, noc taktéž, podle roční doby byly hodiny nestejně dlouhé. Koncem středověku (viz Staroměstský orloj) se používaly rovnoměrné hodiny – 24 hodin počítaných od setmění, šlo pochopitelně o lokální, nikoli pásmový čas.

Karlův most byl patrně dobudován v r. 1402, jiné zdroje však uvádějí, že nedostavěný Karlův most byl poničen několika povodněmi, zejména v r. 1432, poslední pilíř byl hotov až v r. 1502 a k plnému dokončení stavby došlo 22. června r. 1503.

Karlův most je dlouhý 520 metrů, široký 9,5 metrů a vysoký cca 13 metrů (včetně metrového zábradlí) nad dnešní hladinou, ani při nejvyšších povodních nedosahuje hladina Vltavy k vrcholu oblouků. Most však byl několikrát poničen vzdutím řeky při nahromadění klád z vorů kotvících v Podskalí a jinde, eventuálně při zatarasení ledovými krami. Pamětníci si možná vzpomenou, jak při velké povodni v r. 2002 usměrňoval bagr s dlouhým ramenem, stojící na mostovce, klády tak, aby propluly pod mostem a nezahradily tok.

Stavba byla na svou dobu neuvěřitelně impozantní, objem zdiva činí téměř 40 tisíc kubíků (tj. 120 tisíc tun) , dvakrát tolik, jako měl Juditin mostú. Most v Řezně přes Dunaj má podobné parametry jako most Juditin, avšak délka byla pouze dvoutřetinová, dnes ještě kratší. Nicméně, objemově největší stavba všech dob, Velká pyramida v Gíze, má kubaturu 80x větší.

Tradičně se uvádí, že stavitelem mostu byl Petr Parléř, geniální tvůrce druhé fáze stavby katedrály sv. Víta, nyní se má spíše za to, že stavbu zahájil Otto zvaný Otlín, zkušený stavitel mostu v Roudnici nad Labem, a Petr Parléř se do stavby zapojil až později.

Pilíře mostu byly založeny na dubových roštech s piloty, na něž byla upevněna mlýnská kola (resp. jejich prefabrikáty – otesky) pospojovaná železnými kramlemi zalitými olovem. S kulatými těžkými kameny se snad lépe manipulovalo, než s hranatými. Pilíře byly založeny na štěrkopísku, cca 60 cm pod tehdejší hladinou Vltavy. Pilíř držela na místě jeho obrovská hmotnost. Po povodni v r. 1892 byly dva pobořené pilíře (5. a 6. od staroměstské strany) založeny až na skalní podklad, o cca 6-7 metrů hlouběji (a jsou zčásti duté), okolních pět pilířů bylo na začátku 20. a pak 21. století opevněno kesony do stejné hloubky.

Fakt, že kramle byly zality olovem, což se nemohlo dít pod vodou, je zpravidla vysvětlováno hypotézou o používání kesonů. Lepší vysvětlení může být, že část pilířů byla vystavěna na mělčině, posléze byl hlavní tok přesměrován ve štěrkopíscích do těchto míst a stavěly se další pilíře opět na mělčině. Řada mostů v Evropě, například i most v Písku, byla stavěna na suchu a koryto do nich bylo přesměrováno druhotně. Samozřejmě to vše za nízkých stavů vody, které si v době vltavských přehrad nedovedeme již v Praze představit.

Trasa Karlova mostu není přímá, ale je lehce esovitá. V malostranské polovině je zakřivená obloukem proti proudu, takže by připomínala princip klenby, ve staroměstské části je však oblouk opačný. Lze spekulovat, zda se za mnoho staletí a poboření nemohly pilíře ve štěrkopíscích posunout.

Karlův most je světově unikátní zejména sochařskou výzdobou, na každém pilíři je po stranách mostu dvojice soch či sousoší, celkem tedy dvakrát patnáct, to je 30 skulptur. Podobně je vyzdoben i Andělský most v Římě,  mnohem starší (z r. 134), ale také mnohem kratší, s pěti oblouky a deseti sochami andělů, jejichž instalace v r. 1669 o několik desetiletí předcházela sochařské výzdobě Karlova mostu.
Karlův most byl sochami opatřen na přelomu 17. a 18. století, první sochou je Brokofův sv. Jan Nepomucký z r. 1683.
Od dob vzniku mostu stál na místě dnešního sousoší Ukřižování kamenný kříž.

Od začátku 16. století stojí na pilíři mostu na Kampě (jakožto tzv. Rolandův sloup symbolizující skladní Slovníček právo, propůjčené Praze snad již Karlem IV,) socha legendárního Bruncvíka se vztyčeným mečem (původní socha měla ovšem jinou podobu než dnešní z r. 1886, od poškození Švédy v r. 1648 stálo na místě jen torzo původního muže s plnovousem opírajícího se o meč).

Sochy a sousoší z přelomu a první třetiny 18. století pocházejí z dílny Brokofů (Jan a jeho dva synové Michal Jan Josef a Ferdinand Maxmilián),  Matyáše Bernarda Brauna, M. V. Jäckla, J. O. Mayera, J. Kohla,  dále pak M. B. Mandla a později I. F. Platzera. V polovině 19. století byly poničené sochy restaurovány zejm. bratry Maxovými, kteří vytvořili i několik skulptur nových. Například sousoší Piety od Jana Brokofa z let 1695-6 bylo nahrazeno novým dle dobového vkusu od Emanuela Maxe, Brokofův originál dnes stojí ve dvoře Nemocnice pod Petřínem.

Při povodni v září 1892 se zřítily tři oblouky Karlova mostu a byly poškozeny tři pilíře, z toho jeden fatálně, do vody z něj spadly sochy svatého Ignáce z Loyoly a svatého Františka Xaverského, až v tetech 1901-4 byly z vody vyzvednuty. Fragmenty sochy sv. Františka Xaverského byly znovu sesazeny, ale na most byla umístěna kopie. Socha sv. Ignáce z Loyoly byla uložena v lapidáriu a až v roce 1938 nahrazena sochou sv. Cyrila a Metoděje od sochaře Karla Dvořáka (nebyla vůle vrátit v Čechách neoblíbeného jezuitu na Karlův most).

Sochařská výzdoba  věžeNa pravé straně mostu stojí velkolepá gotická Staroměstská mostecká věž, postavená patrně Petrem Parléřem, s bohatou sochařskou výzdobou plnou symboliky. Horní dvojice soch znázorňuje sv. Zikmunda a sv. Vojtěcha, trojice v prvním patře pak Karla IV., sv. Víta a Václava IV.

V masivu věže je velká gotická brána mířící do osy mostu, s bohatě zdobenou klenbou.

Staroměstská mostecká věž je od běžné hladiny řeky až po zlatá slunce nad makovicemi vysoká 57 metrů, od mostovky necelých 47 metrů.

Na levé straně řeky pak vidíme dvojici věží s bránou mezi nimi, jižní z nich, románská, tzv. Juditina, nyní s gotickou střechou, sloužila patrně původně jako věž opevnění Malé Strany, severní větší gotická věž stojí zřejmě na půdorysu starší věže románské. 

Brána mezi věžemi nemíří do osy Karlova mostu, věže v původní podobě sloužily již mostu předcházejícímu. 

Most byl nazýván Pražským či Kamenným, kolem r. 1870 byl přejmenován prý na popud Karla Havlíčka Borovského na Karlův zřejmě proto, že se stavěly mosty další.

Pro zajímavost: na Karlově mostě se vybíralo mýto za jezdce, povozy i pěší, v r. 1815 bylo zrušeno. Na nových pražských mostech (prvním byl řetězový most přes Střelecký ostrov v r. 1841) se však mýto vybíralo až do r. 1925 

 

Juditin most

Karlovu mostu předcházel most Juditin, který nechal vybudovat Vladislav II. (jeho manželka, která na stavbu v nepřítomnosti panovníka dohlížela a snad ji spolufinancovala, se jmenovala Judita Durynská). Byl dokončen v r. 1172 a stržen ze tří čtvrtin povodní 3. 2. 1342 (15 let před založením mostu Karlova). Celkem tedy sloužil 170 let.

K Juditinu mostu patří obě malostranské mostecké věže s bránou mezi sebou (nynější mají gotickou podobu a severní věž by měla být gotickou novostavbou na základech věže románské, zatímco jižní má zdivo románské). Věž jižní, která je starší než most sám (snad kolem r. 1230), patrně původně nepatřila k mostu, ale byla součástí opevnění Malé Strany. 

Domy v ulici U Lužického semináře, které lemují Karlův most, jsou postaveny na mostovce Juditina mostu, v hotelu v zubu ulice lze spatřit i skrze zavřené skleněné dveře originální dlažbu mostovky. Sklepy tamních domů jsou tvořeny prostory pod oblouky zaniklého mostu.

Klíčem ke sporům o tom, která z mosteckých věží patřila k Juditinu mostu, a kudy vedl most předešlý (předpokládá se, že dřevěný), mohou být orientace zmíněných staveb, jejichž půdorys se shoduje s průběhem Juditina mostu, a snad i mostu předešlého. Západní domy této řady směřují do brány mezi věžemi, zatímco východní domy směřují do severní mostecké věže. Pozoruhodné je, že myšlená spojnice mezi severní mosteckou věží a Prašnou bránou má azimut přesně 90°, probíhá zhruba Platnéřskou a Celetnou ulicí. Severní, nyní gotická, věž je natočena téměř shodně, 91.7°, nicméně míří přímo na Staroměstskou radnici. Pro doplnění – jižní věž má azimut 88.9°. Karlův i Juditin most jsou celkově orientovány zcela jinak, cca 104° a brána mezi věžemi do nich nesměřuje. (Z tohoto hlediska je též pozoruhodné, že staroměstská věž Juditina mostu, dnes risalit (výběžek) Křížovnického kláštera, směřuje přesně k severní malostranské mostecké věži.) Z toho vyplývá hypotéza autora těchto stránek, že severní nedochovaná románská věž, předchůdkyně nynější větší gotické věže, byla průchozí a patřila k předchůdci Juditina mostu, možná v této podobě i k Juditinu mostu v jeho počátcích. Později se trasa z Juditina mostu přesunula do brány mezi oběma věžemi, snad byla severní věž poškozena povodní či požárem. Viz obrázek. Pro zajímavost přidávám ještě výřez z Císařských otisků (1842), kde je poněkud schematicky znázorněno totéž, tedy orientace domů směrem k věžím a umístění severní věže a Prašné brány na stejné rovnoběžce (švu mapy). Zde musím upozornit na skutečnost, že řada plánů Prahy byla a dosud je založena na katastrálním mapování z doby Marie Terezie, kde byly mapy pootočeny o cca 8° od zeměpisných souřadnic, tedy od os sever-jih a východ-západ. Zdejší mapky jsou dle světových souřadnic.

První oblouk Juditina mostuPrvní oblouk Juditina mostu na staroměstské straně je zachován a přístupný z Křížovnického náměstí - svažující se chodníček k přístavišti turistických lodí je vlastně v místě bývalé mostovky, oblouk je krásně vidět ze zmíněného přístaviště. Risalit  kláštera, pod který mostovka míří, je na půdorysu věže Juditina mostu. Věž byla průchozí – branou se zalomeným obloukem. Na obrázku vlevo (výřez z prospektu Samuela Globice z Bučiny z r. 1660) je vidět tato vížka s dvěma okénky a červenou střechou s již zazděnou branou. Do této věže, dnešního salonku, můžeme vstoupit při prohlídce Muzea Karlova mostu, ve sklepení pak spatříme zeď této věže (avšak kamenný oblouk a zalomené schodiště k Juditinu mostu nepatří) – Základ staroměstské Juditiny věže.

Juditin most byl postaven z temně červeného i okrového pískovce, vydlážděn křemencovými a diabasovými dlaždicemi. Byl dlouhý 500 metrů od věže k věži a široký 6,8 metru (Karlův 9,5 m), měl 20 pilířů, byl podstatně nižší (tedy v úrovni dnešní ulice U Lužického semináře, dříve zvané Pod mostem) a stál o 30 metrů severněji – tj. po proudu, než dnešní most Karlův. Mostovka Juditina mostu byla cca 30 cm nad úrovní dnešní ulice U Lužického semináře, tedy 4 metry (na staroměstské straně 4,8 m) nad dnešní průměrnou hladinou řeky, přičemž mostovka Karlova mostu leží o 8 metrů výše, tedy 12 metrů nad dnešní řekou. Hladina středověké Vltavy však byla dle geologických sond o 3 metry níže než dnes (nynější Helmovský jez na Štvanici je 4,4 metru vysoký, spád přirozené hladiny k němu odpovídá 1,4 metru).

Dlouho panoval názor, že vzorem pro Juditin most byl kamenný most v Řezně, postavený mezi roky 1135 až 1146, manžel Judity Vladislav II. byl korunován na krále v r. 1158 právě zde. Předpokládalo se, že Juditin most stavěla stejná huť, ale stavební odlišnosti tuto tezi zpochybňují. Navíc se zdá pravděpodovné, že v dotyčné době řezenský most ještě nebyl celokamenný, ale trámový. Hledá se tedy inspirace v starořímských mostech ve Středomoří.

S humorem lze říci, že Juditin most byl proti Karlovu vysoký jako roční dítě proti dospělému. Most byl ovšem jistě uprostřed vyšší než na popsaných úsecích u břehu, jak je u přemostění s nízkými břehy běžné.

Pro zajímavost: hladina řeky při povodni v r. 2002 by byla dva metry nad mostovkou Juditina mostu, a byla šest metrů pod mostovkou mostu Karlova, 7 metrů pod jeho zábradlím.  

Jak již bylo naznačeno, Juditin most nebyl v oblasti Malé Strany přímý, ale za dnešní Čertovkou nadvakrát zalomený směrem k malostranským mosteckým věžím, nejprve k severní, pak mezi věže. Pilíře byly založeny na dřevěných roštech na štěrkopískovém dnu, podobně jako pilíře Karlova mostu.

Ve Vltavě při malostranském břehu nafilmovali v r. 2009 potápěči solidní kamenný základ jednoho z pilířů, předpokládá se, že jsou zachovány i ostatní, zkoumat lze ve vodě kvůli průhlednosti jen v zimě. V korytě Čertovky je zachovaná větší část pilíře, překvapivě dlouhého.

Při velké povodni v r. 1784 byly roztrhány všechny pražské jezy a hladina Vltavy byla pak tak nízká, že z vody vyčnívaly pilíře Juditina mostu. Viz následující nákres, mapka je tentokrát natočena o 8° dle katastrálního mapování. (Modré pilíře byly odkryty v základech domu a v korytě Čertovky.)

Předchůdci Juditina mostu

První zmínka o pražském mostě je uvedena v Kristiánově legendě (napsané údajně v l. 992-4 (patrně však jde o falzum z 13. století) a váže se k události tehdy necelých 60 let staré – když se převážely ostatky sv. Václava z Boleslavi na Pražský hrad (snad 938), byla zrovna povodeň a jen zázrakem procesí překonalo pobořený most přes Vltavu. Předpokládá se, že byl celodřevěný. Údaje o zázraku i o mostu ovšem nelze považovat za příliš věrohodné.  Jiné zničení mostu povodní předcházelo oné stavbě prvního kamenného Juditina mostu a je datováno 1157.

Kdy byl první dřevěný most přes Vltavu v Praze postaven, není známo. Jak bylo řečeno, mezi prvním mostem zmíněným v kronikách a stavbou Juditina mostu uplynulo přes 200 let, lze tedy předpokládat, že mostů na přibližně stejném místě bylo postupně několik, neboť nemohly odolávat větším povodním.

Selským rozumem by se dalo předpokládat, že první mosty byly kombinované s brodem – most (či spíše lávka) mohl stát jen při malostranském břehu přes hluboké rameno řeky na ostrůvek, vpravo pak byla již řeka mělčí, vhodná pro přebrodění. Vltava se dále pod Karlovým mostem prudce láme před letenským masivem doprava a hlavní proudnice řeky jistě směřovala tam.


Vltava pod Klárovem po protržení štvanické kaskády při povodni v  r. 1890.
V pozadí Pražský hrad. (J. Tomec, 1892, výřez)

Tomuto uspořádání (brod plus lávka) se říká irský brod, pokud by byl brod zvýšen náspem s dřevěnou konstrukcí, šlo by o předchůdce mostu.

V další fázi mohlo jít o celodřevěný most přes šířku řeky, později snad o kamenné pilíře přeložené dřevěnou mostovkou.

(Primitivní technika zakládání mostních pilířů obecně spočívala v sypání kamenného materiálu z lodí. Pokročilejší pak je použití lodice tvaru půdorysu zakládaného pilíře, která se plnila kamenem až klesla ke dnu - spíše byla ve vhodnou chvíli umně navrtána a potopena; dno s dřevěným roštem bylo nejspíše opatřeno kotvícími hroty. Nicméně v oblasti kolem Karlova mostu byla řeka široká a mělká, v suchém období mohly práce probíhat i bez lodí z říčního štěrkopísku, takže by se dalo uvažovat i o střídání navršených a vyhloubených míst s trámovými lávkami, tedy primitivním mostem. Muselo však být počítáno s voroplavbou.)

Nemusím zdůrazňovat, že jde o spekulace autora tohoto textu, nic konkrétního nebylo archeologicky doloženo.

Kosmas uvádí k r. 1118: V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivši ze svého řečiště, ach, kolik vsí, kolik v tomto podhradí domů, chalup a kostelů svým přívalem pobrala! Neboť kdežto jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loket nad most. Kosmas používá termín tabulatum pontis, přeložené jako podlaha mostu, alternativní překlad by asi byl mostovka. Kosmas nepíše, že by byl most zničen, což by v takovém případě asi neopomněl, ale že bylo voda 10 loket (necelých 6 metrů) nad mostem. Že by celodřevěný most vydržel takový nápor, je prakticky vyloučené, což podporuje teorii, že přinejmenším pilíře mohly být kamenné. I v takovém případě by voda asi vzala dřevěnou mostovku, která je však snadno nahraditelná, a proto Kosmas nemusel popsat zničení mostu. 
Údaj o 10 loktech, tedy cca 590 cm, nás přivádí k otázce, jak vysoký tento most byl. V r. 2002 sahala pětisetletá voda do výšky 191,38 m.n.m., původní hladina řeky byla dle okolních geologických sond ve výšce 181,5 m.n.m. v úrovni Platnéřské ulice, tedy podlaha Kosmova dřevěného mostu by byla ve výšce 4 metry nad běžnou hladinou. (Vozovka Juditina mostu byla ve výšce cca 6,7 m při malostranském břehu, vozovka Karlova mostu je pak 14,7 m nad původní hladinou Vltavy.) Je ovšem možné, že při dotyčné povodni sahala voda výše než pětisetletá voda v r. 2002.

Jak již bylo naznačeno – brána mezi malostranskými věžemi Karlova mostu, které (v jiné podobě než dnes) patřily již k mostu Juditinu, nesměřuje, jak si každý všimne, do osy Karlova mostu. Kupodivu však nemíří ani do osy mostu Juditina, který stál téměř souběžně asi 25 m severněji. Juditin most se hned za věžemi poměrně ostře lomil k severu a pak naopak jižněji.
 
Tato dvojice věží je postavena téměř přesně severojižně a její východozápadní osa procházející branou směřuje za Vltavou Platnéřskou ulicí ke Staroměstské radnici a pak dál ulicí Celetnou a skrze Prašnou bránu. Odtud směřovala vídeňská cesta žižkovským údolím ke Kolínu.

Z toho lze dedukovat hypotézu, že předchůdce Juditina mostu mohl být umístěn ve směru od malostranské mostecké brány směrem k Platnéřské ulici. Pozdější mosty pak byly stavěny vedle (jižněji), patrně proto, že prozatím byly využívány provizorně opravené předchozí mosty. Pokud byly mostecké věže či věž předchůdců Juditina mostu takto masivní, podporuje to ono zamyšlení, zda i předchozí most nebyl dokonalejší, než se historici domnívají.

Brody přes Vltavu

Lze spekulovat, jak vypadaly vltavské brody, konkrétní údaje nemáme. Přírodní brod byl patrně zvyšován násypy z kamenů, které propouštěly vodu, svrchu mohly být přeloženy kládami s příčnou kulatinou (nebo teoreticky plochými kameny (v Anglii jsou známy clapper bridges, klapací mosty, takto konstruované)). Lze předpokládat zpevnění dřevěnými piloty a roštem. Tzv. irský brod je násep zabírající větší část šířky toku, zbytek u kraje je přemostěn kládami, jde tedy o hybrid mezi brodem, mostem a jezem.

Prapůvodní přírodní brod, ač se to dnes vzhledem k vybagrovanému korytu a jezy nadržené vodě nezdá, byl teoreticky po většinu roku schůdný. Průměrný průtok Vltavy je 150 kubických metrů za sekundu (m3/s), dnešní šířka řeky u Karlova mostu je cca 323 metrů plus Čertovka, kdysi však bývala 500 metrů (rozpětí mezi koncovými věžemi mostů). Průměrný průtok je ovlivňován povodněmi (a suchým počasím), např. v r. 1996 byl průměrný průtok pouze 40 kubíků za sekundu, zatímco v r. 2002 280 kubíků (díky byť krátkodobé 500leté vodě s kulminačním průtokem až 5160 m3/s). Běžný průtok v letních měsících je kolem 50 kubíků, dlouhodobý medián bude cca 120 m3/s. Pomocí Manningovy rovnice lze vypočítat přibližnou přirozenou (bez jezů a úprav dna) hloubku Vltavy u Karlova mostu. Při průtoku 120 kubíků za sekundu činí 42 cm, při letním průtoku 50 m3/s byla průměrná hloubka koryta pouhých 25 cm. (V případě Karlova mostu je šířka koryta 323+10 metrů, čemuž při průtoku 120 kubíků odpovídá hloubka 54 cm, pokud započteme zúžení koryta pilíři mostu, pak cca 70 cm.)

Dno Vltavy v těchto místech bylo štěrkopískové, materiálu na násep bylo tedy v bezprostřední blízkosti dost, vyztužení dřevěnými piloty a rošty nemohlo být problémem, Pražané měli zkušenosti s dřevohlinitými hradbami již v 9.-10. století.

Poznámka k bývalému ostrovu (ostrovům) v zákrutu řeky na místě dnešního Klárova – spojil se s břehem při povodni v r. 1342, která zničila Juditin most. (František Pražský: když pověstný tento most se rozpadl povodeň tato změnila také podobu břehu dolejší části Malé Strany na tak zvaném Písku, neboť množství písku zde naplaveného zacpalo běh vody mezi břehem a jakýmis ostrovy, které tu bývaly, takže mlýny někdy tu stávavší musily přestati.)
V místě Klárova bývala osada Na pískách, později Rybáře, s kostelem sv. Petra a Pavla.

V oblasti nad dnešním Mánesovým mostem, asi 100 metrů výše proti proudu, tedy jižněji, vedl brod sv. Valentina, k němuž směřovala cesta z Opyše a z Myší díry přes dnešní Klárov. Dodnes je na malostranské straně patrno místo, kde lze například z protipožárních důvodů sjet do řeky, naproti pak snížené místo v navigaci. (Za řadu staletí mohly být ovšem obě lokality mnohokrát změněny.) Kostel sv. Valentina stál přes Kaprovu ulici proti Filosofické fakultě.
Na obrázku je znázorněna i možná stará trasa brodu navazující na malostranskou komunikaci.

Další brod byl jižněji – začínal na malostranské straně v osadě Nebovidy, která po jeho zániku ztratila význam. Centrem Nebovid byl kostel sv. Vavřince (na úpatí Petřína v Hellichově ulici). Na protější straně řeky stával románský kostel sv. Jana Křitele u brodu (v uličce Na Zábradlí), kam trasa přechodu řeky směřovala.
Při újezdském kostele sv. Jana Křtitele (Na prádle) býval nad začátkem Čertovky přívoz. (Od Malé Strany k dnešnímu Smíchovu stály samostatné osady Trávník, Nebovidy a nejvzdálenější z nich Újezd.) Trasa brodu je více méně na místě dnešního Staroměstského jezu, který je datován do 13. století. Lze spekulovat o postupném či střídavém využití podobné konstrukce pro oba účely – v průběhu věků a ničení jezů, přívozů i mostů povodněmi.


Staroměstský jez s blížícím se vorem na Sadelerově prospektu (1606)

Je třeba podotknout, že Kampa je ostrov vzniklý umělým vyhloubením koryta Čertovky, nicméně ve starých dobách sahalo koryto Vltavy až k Nosticově ulici (tedy za Čertovku) a ještě dříve až k ulici Újezd. Kampa byla zvýšena náplavami a navážkami, ještě na renesančních vedutách přechází břeh plynule do Vltavy, dnešní vysoká regulace je z pozdější doby.

Další byl brod bubenský v oblasti ostrova Štvanice, chráněný Hradíštkem na Poříčí s kostelem sv. Petra, na druhé straně stojí bubenský kostel sv. Klimenta.

Na starých vedutách, nákresech a mapách jsou vltavské ostrovy v oblasti Prahy četnější a jinak umístěné či veliké. Od úpatí Petřína až po Můstek byly, resp. jsou podložím štěrkopísky, a tak byly jistě ostrovy v dobách před regulací Vltavy proměnlivé, řeka během povodní proudila  i Starým Městem a je možné, že před staletími bylo na Starém Městě i fakultativní rameno, byť nebylo zatím prokázáno. Na vedutě G. Brauna z r. 1572 je vidět mohutný kanál v místě Národní třídy, kde byl příkop staroměstské hradby. Ostrovy byly jistě vítanou oporou mostů, brodů méně, neb v ramenech byla řeka hlubší. Oproti běžně uváděnému tvrzení, že Karlův most byl jediným přemostěním Vltavy do r. 1841, kdy vznikl most císaře Františka, stojí Homanův schematický vojenský nákres Prahy z r. 1743, kde jsou zakresleny mosty přes Střelecký ostrov – jeden z levého břehu, druhý z pravého, které nejsou v jedné ose ( ). Levobřežní most míří pod barokní bastion, do tradičního místa přechodu řeky u Nebovid. (Pozůstatek barokního bastionu je dodnes zachován na Malostranském nábřeží při Mostu Legií.)

Přívozy

Pro běžnou, zejména pěší, dopravu přes řeku sloužily pochopitelně i přívozy, jistě už od pravěku. Na Jüttnerově plánu Prahy z r. 1815 je zakreslen například přívoz těsně pod dnešním Mánesovým mostem (kde byla později Železná lávka), který je v české Wikipedii omylem považován za brod. 

Zajímavý přívoz pendloval podélně kolem vyšehradské skály před vybudováním vyšehradského tunelu. Pamětníci si vzpomenou, že při opravě tunelu objížděla pražská MHD skálu pomocí parníku. 

A protože se říká: když se na začátku románu vyskytne puška, musí na konci vystřelit, přidám ještě seznam dnešních mostů, po kterých se na území Prahy lze dostat z jednoho břehu Vltavy na druhý:

  1. Zbraslavský most (Závodu míru)
  2. Radotínský dálniční most
  3. Branický železniční most (Most Inteligence, Barrandovský most)
  4. Barrandovský most
  5. Vyšehradský železniční most
  6. Palackého most
  7. Jiráskův most
  8. Most Legií
  9. Karlův most
  10. Mánesův most
  11. Čechův most
  12. Štefánikův most
  13. Hlávkův most
  14. Negrelliho železniční viadukt
  15. Libeňský most
  16. Holešovický železniční most
  17. Most Barikádníků
  18. Trojský most
  19. Lávky (silníční a pěší) přes ramena u Císařského (Trojského) ostrova