Nápady a hypotézy

– Tak jakpak jste se nám dnes vyspal, pane doktore? Co dárky, dostal jste?
– Ále, probudil jsem se zase moc brzo, pane doktore, vždyť to máte v chorobopisu.
– A co vaše hodiny, jdou přesně? Pořád si myslíte, že Praha je jeden velký ciferník? Kolikpak dnes ukazuje?
– Nojo, děláte si ze mě blázny. Ale ono to funguje, dneska vyšlo slunce nad Štěpánem, tak je Štěpána. Nad Petrem Petra, nad Jindřichem Jindřicha. Musíte se dívat od Kříže, doktore, od Kříže.
– Aha, a jestlipak bylo dneska vidět do Jeruzaléma, pane doktore?
– Dneska nevím, ale tehdy! Refrakce, refrakce...
– Aha. Sestro, připravte injekci. Pan doktor si pořád myslí, že je země placatá. Čtyřista let po Giordanovi!

Tato stránka je věnována hypotézám, které napadly mě a kolegu Jana Čiháka při studiu literatury o Pražském hradě a jeho dějinách. Věnují se některým podle mého názoru ne zcela věrohodně vysvětleným záhadám a dotýkají se i mystických jevů.

Mystika, astronomické jevy a jejich propojení, astrologie, hrály u našich předků velkou roli a měly často rozhodující vliv na jejich konání. Platí to jak pro mystiku pravěkou či starověkou,  tak pro mystiku křesťanskou. Dnes již máme pro podobné jevy zpravidla racionálnější vysvětlení, ale i pro historiky může být přínosem například zjištění mystických a astronomických okolností vzniku různých staveb a tím upřesnění jejich datace.

Kosmas ve své kronice často užívá místo normálního data počet dní od vstupu Slunce do určitého znamení, např.: „Když Slunce dlelo v 15. části znamení Střelce“.

Mimochodem většina racionálně uvažujících lidí například šmahem odmítá vliv postavení hvězd na určení lidského charakteru, ale uvědomíme-li si, jaký rozdíl byl například v potravě a slunečním osvitu během zimy a naopak léta, což má vliv na nitroděložní vývoj plodu a vývoj kojence, a jaký vliv má imprinting (to co se kojenci vtiskne jako první z okolního světa) na povahu člověka, pak již podobné konstrukce tak pošetile nevyznívají.

Konjunkce obřích planet Jupiteru a Saturnu vychyluje Slunce z barycentra sluneční soustavy až o dva sluneční průměry (tj. 1/25 vzdálenosti Země-Slunce), takže Slunce se pohybuje po jakémsi trojlístku (každý jeho cíp oběhne za 19,86 let, celý oběh je za necelých 60 let; ke konjunkci dochází v jiné třetině orbit). Jednou za 178,74 let dojde k chaotickému pohybu Slunce trvajícímu cca 30 let (což odpovídá přiblížení všech 4 velkých planet), který je doprovázen magnetickými bouřemi, které se na Zemi projeví teplotními minimy, zvýšenou seizimickou a sopečnou činností, kdosi vysledoval, že tyto klimatické změny bývají doprovázeny změnami společenskými vzhledem k vlivu podnebí na migraci a jiné chování obyvatelstva.

(Pozn.: v únoru 2007 jsem objevil svého jmenovce na www v Seznamu astrologů, upozorňuji, že nejde o mne. Zdeněk Homola)

• Směr k Jeruzalému a jiné spojnice  
  –  k Jeruzalému
  –  ke Staré Boleslavi 
  –  orientace křesťanských svatyň
• Záhada kostela Panny Marie a rotundy Sv. Víta

Směr k Jeruzalému a další spojnice

K zkoumání tohoto jevu mě přivedl rukopis J. Čiháka, kterého při četbě knih o mystice napadlo, že linie od Svatováclavské kaple k rotundám Sv. Kříže  a Sv. Longina, která by měla vést k východu Slunce při zimním slunovratu, měla patrně v křesťanské době jiný smysl – směřovat k Božímu hrobu v Jeruzalémě.

Zjistili jsme, že linie procházející od kněžiště zaniklé baziliky sv. Víta přes rotundy Sv. Kříže a Longina, míří přesně na Jeruzalém; při pohledu od rotundy Sv. Kříže je pak shodná s místním východem Slunce o zimním slunovratu.

Dále byl analogicky zkoumán směr letního slunovratu, který v době kolem 10. století připadal na svátek sv. Víta (15.6.) a zdál se prý zhruba odpovídat podélné ose bazilky. Shoda směrů se nepotvrdila, ale orientace baziliky 59° je shodná s osou Svatovítská bazilika – Stará Boleslav (svatováclavské poutní místo s bazilikou Sv. Václava). Při pohledu od zmíněné rotundy Sv. Kříže směřuje místní azimut letního slunovratu přes prosecký kostel Sv. Václava na Starou Boleslav.

Orientace zaniklé románské rotundy sv. Víta (74°) odpovídá východu Slunce o Velikonoční neděli (základní křesťanský svátek Zmrtvýchvstání Páně) v r. 931, azimut valné většiny pražských kostelů kolísá kolem azimutu 75° a naznačuje obdobný význam orientace při pohyblivosti dotyčného svátku. Výjimkou jsou tři zaniklé kostely uprostřed Hradu – bazilika Sv. Víta, kaple Sv. Mořice a kostel Sv. Bartoloměje, které mají azimut výše uvedených 59°, a dále několik kostelů v jiných směrech z důvodů zřejmě katastrálních nebo urbanistických, jen dva kostely mají orientaci k východu.

plánek Prahy
Plán Prahy z r. 1811 s nákresem spojnic.
V 11. století patrně geografické obrazce vnímali vzhůru nohama .

 

Vytyčit směr (azimut) na mapě není tak snadné, jak by se zdálo. Mapy jsou jednak zkreslené nutností rozvinout do roviny zakulacený zemský povrch, jednak jsou některé plány Prahy, založené na katastrálních mapách, natočeny proti ose sever–jih asi o 7,3° doprava; mohu potvrdit, že nezkušeného to může naprosto zmást.
Uvedené natočení vzniklo při mapování za Marie Terezie a Josefa II. kdy byly určeny dva základní topografické body ve Vídni (kostel sv. Štěpána, pro Dolní Rakousy a Moravu) a kopec Gusterberg u Lince (pro Horní Rakousy a Čechy), proč byly souřadnice natočeny, zatím autor textu nezjistil.
Pokud se týče spojnic bodů na mapě, existuje tzv. Mercatorova mapa, kde je přímkou loxodroma (protíná všechny poledníky pod stejným úhlem, bývala výhodná pro námořníky – sice jeli po delší trase, ale stále pod stejným azimutem), a gnomonická mapa, kde je přímkou ortodroma (nejkratší spojnice bodů na kulové ploše).

Směr k Jeruzalému

Rotunda sv. Longina Zaniklá Bazilika sv. Víta , Václava, Vojtěcha a Panny Marie na místě dnešní katedrály byla založena dle Kosmovy kroniky v r. 1060 knížetem Spytihněvem II., který v lednu následujícího roku zemřel. Ve stejném období o několik desetiletí později byly postaveny i dvě rotundy na druhém břehu Vltavy – rotunda sv. Kříže na Starém Městě a rotunda sv. Štěpána  (nyní sv. Longina ) na dnešním Novém Městě.
A co je pozoruhodné: zaniklá rotunda sv. Víta, která se nacházela v místě kněžiště baziliky, tvoří s oběma těmito rotundami jednu linii.

Na mapě Prahy jsem tuto linii prodloužil na obě strany, na jihovýchodě probíhá Nuselským údolím v zářezu mezi Bohdalcem a Tyršovým vrchem a míří k průhonickému kostelíku, u něhož byl mimochodem nalezen patník při cestě k Sázavskému klášteru (Sázavská stezka se u Havlíčkova Brodu napojovala na Haberskou stezku z Čáslavi přes Znojmo do Vídně, která byla patrně používána více; Spytihněvův bratr a nástupce Vratislav II. navrátil do Sázavy mnichy Spytihněvem vyhnané a snažil se i obnovit jejich slovanskou liturgii).

Na opačné straně se zdála linie dle první z použitých z map směřovat k Budči, kde byl vychováván sv. Václav, po přeměření ortodromy však nikoli přesně, linie míjí kostel na Budči o 700 metrů na vzdálenost 18 km v azimutu 134,6°.

Vyměřit azimut na mapě, ať již papírové, nebo elektronické, je u velkých vzdáleností problematické kvůli mapovému zkreslení. Po různých rozporných výsledcích jsme vypočítali ortodromu (nejkratší spojnice dvou bodů na povrchu koule, použili jsme program na vwh.net, který využívá několik modelů pro rotační elipsoid odpovídající tvaru Země)   a vyšla hodnota počátečního azimutu od zaniklé rotundy sv. Víta k rotundě Anastasis (zmrtvýchvstání) v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě 131,839°. Rotunda Anastasis byla postavena v r. 335 na hoře Kalvárie (Golgota) na místě ukřižování Ježíše Krista.

Azimut rotunda  sv. Víta - rotunda sv. Longina  činí 131.801°.

elipsoid koule G-Earth GPS-nav. km
Vít – Longin 131.801 131.880 131.80 2,384
Vít – Jeruzalém 131.839 131.945 131.94 2667
Vít – Kříž 131.731 131.810 131.81 1,332
Kříž – Longin 131.900 131.979 131.97 131.888 1,483

Šipky na mapách Google jsou umístny na středy půdorysů rotund (budovy nejsou z principu zachyceny na snímcích většinou přesně kolmo, kolmo je jen ev. budova uprostřed jednotlivých snímků, nicméně snímky a jejich sesazení jsou upraveny tak, aby myšlené půdorysy byly co možná přesné). V kopcovitém terénu s převýšením nejsou GPS souřadnice na Google mapách zcela spolehlivé, je třeba počítat s chybou cca 1-2 metry na dně pražské kotliny. Proto je rotunda sv. Kříže poněkud mimo osu, ověřil jsem tuto tendenci porovnáním zákrytu pražských věží v reálu a na Google Earth – pokud jsou stavby ve stejné nadmořské výšce, je shoda překvapivě přesná (do půl metru na kilometr), převýšení však způsobí větší odchylku odpovídající odchylce Vít-Kříž; bohužel v zástavbě nelze dotyčné stavby pozorovat navzájem přímo. Při přeměření GPS souřadnic rotund navigátorem přímo v terénu vychází azimut spojnice sv. Kříž – sv. Longin 131.888°. Ortodromy (nejkratší spojnice dvou míst na povrchu Země) se počítají buď podle sférického (kulového) modelu nebo přesněji podle modelu rotačního elipsoidu. Google mapy by měly počítat s elipsoidem (model WGS84), experimentálně však odpovídají sférickému modelu. Pro doplnění – dalším modelem je geoid, vlastně ideální střední klidová plocha oceánů vztažená k těžišti Země, který používají klasické mapy (proto se poněkud liší nadmořské výšky měřené klasicky od hladiny moře s výškami dle GPS modelů; další neshoda je dána velikostí virtuálnich vodorovných dlaždic, které používá GPS (100*100 stop), jednolivé body se dopočítávají interpolací z výše dlaždic).

Jak bude uvedeno dále podrobněji, linie k Jeruzalému mohla být vyměřena pomocí astrolábu, který používali arabští učenci. Přesnost výpočtu by znamenala, že již ve 12. století bylo známo (alespoň dotyčnému geografovi), že je Země kulatá (ev. dokonce eliptická).

Pozoruhodné je, že podle Pražských pověstí a legend Josefa Svátka z r. 1883 nechal rotundu Sv. Kříže postavit kupec, který byl při křížové výpravě uvězněn v křesťanské kapli ve Svaté zemi a slíbil, že - vrátí-li se - nechá vystavět obdobnou kapli v Praze.

Na pomoc k výpočtu azimutu  zimního slunovratu v r. 1060 jsem vzal demoverzi profesionálního astronomického programu Sky Pro 7.
V té době byl zimní slunovrat (dle juliánského kalendáře) 15. prosince. (Připomínám, že slunovrat je zásadní a dobře pozorovatelný okamžik, kdy se každodenní východ Slunce přestane posouvat po obzoru na jednu stranu a vrací se zpět. Určit přesně např. jižní směr podle poledního Slunce je bez přesných přístrojů obtížné, pokud se rozpůlí azimut východu a západu Slunce o slunovratu nebo v jiném dnu, získáme směr sever–jih.)
První paprsek Slunce v tento den slunovratu se objeví v ideálním případě, např. nad mořem a při započítání vlivu atmosférické refrakce, přesně v 8 hod. 1 minutu a 42 sekund v azimutu 127° 16' (azimut se počítá od severu po směru hodinových ručiček).

Azimut spojnice Svatovítské baziliky a rotund má však hodnotu 131° 55 .

Očekávali jsme dle údajů v populární magické literatuře, že by se oba azimuty (slunovrat a linie přes rotundy) mohly rovnat, snažili jsem se tedy uvedený rozpor vysvětlit. Vhledem k převýšení obzoru lze k azimutu přidat přes 2°, a dospějeme k azimutu cca  129°20' . Shoda je tedy jen přibližná. Pokud by se snad v té době bralo jako klíčový okamžik odloučení se Slunce od horizontu, mohli bychom přidat další 3/4 stupně, ale ani tak by se azimuty nerovnaly. 
Spojnice se však rovnala azimutu zimního slunovratu při pohledu od rotundy sv. Kříže, kde je obzor více převýšen. Jak bude v následující kapitole popsáno, od této rotundy směřuje též linie letního slunovratu – přes Sv. Petra a prosecký kostelík na Starou Boleslav.   

Linie Svatovítské bazliky a rotund přetíná rovnostranný trojúhelník, který tvoří kněžiště kostelů Strahovského kláštera, Sv. Petra na Poříčí a zaniklé románské baziliky Sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Tento trojúhelník je jediný ze dvou obrazců uváděných v populárních knihách o magické Praze, který se zdá být přesně vyměřený. Proč by měl být zrovna Sv. Petr významný? Stojí v místě jednoho ze tří opevněných hradišť ve vlastní Praze krom Pražského hradu a Vyšehradu, jedná se o Hradištko na Poříčí, chránící bubenský brod a cestu od Boleslavi, později zde byla německá osada u sv. Petra. Ten druhý věrohodný trojúhelník je rovnoramenný a spojuje tato tři hradiště.
Spojnice obou Petrů protíná více bodů, probíhá od kněžiště sv. Petra přes kněžiště sv. Jindřicha, těsně míjí (o 15 m) rotundu sv. Longina, dále probíhá přes místo, kde leželo kněžiště zaniklé vyšehradské baziliky Sv. Petra a Pavla (to bylo za kněžištěm dnešního chrámu v úrovni zdi Slavína o jednu délku kostelní lodi východněji (na Vyšehradě jsou dvě zaniklé románské baziliky ze stejné doby, sv. Petra a Pavla – kapitulní a sv. Vavřince – farní)) až ke zlíchovskému kostelíku Sv. Filipa a Jakuba (ten byl patrně původně rotundou), nezdá se však mířit na žádné vzdálené pozoruhodné místo.
S menší nepřesností lze vytýčit i větší rovnostranný trojúhelník mezi kostelem Břevnovského kláštera, zlíchovským kostelíkem a Sv. Petrem, jehož jedna strana byla právě popsána.. Na spojnici strahovského kostela a sv. Petra na Poříčí leží malostranské kostely sv. Mikuláše a sv. Josefa. Na fotografii je zachycen pohled v ose linie od Barrandovských teras, špička zlíchovského kostelíku se téměř kryje se zaniklým kněžištěm původní románské baziliky na Vyšehradě, další body jsou skryty za vyšehradským návrším. vpravo od zlíchovského kostelíku je útlá věž Sv. Kateřiny a věž Sv. Apolináře, které do linie nepatří. Při špičce věže Sv. Apolináře vidíme světlý bod - secesní věž na nejvyšším bodě vrchu Ládví, vpravo je novodobá vyslíací věž, toto dodávám jen pro orientaci, v naší ose obě věže též nejsou.

Jak mohli na přelomu 11. a 12. století určit směr k Jeruzalému?

Je s podivem, jak přesně byla linie k Jeruzalému rotundami vytyčena, pokud naši hypotézu přijmeme. Zpočátku jsme uvažovali o nějakých primitivních metodách odpovídajících naší představě o temném středověku, ponechávám následující odstavec nedotčený, protože myslím nepostrádá zajímavosti:

Koncem 11. století byl Jeruzalém několikrát vypleněn pohany a poté křesťany při křížových výpravách. Lze spekulovat o tom, že noční odlesk možného velkého požáru by mohl být vidět i na takovou vzdálenost. Prostor nad Jeruzalémem by byl ovšem viditelný kvůli zakřivení země až ve velké výšce (500 km). Uvažovali jsme o tzv. svítících oblacích ve výši kolem 85 km, které jsou zpravidla ozářeny dávno zapadlým Sluncem kolem 2. hodiny noční, či o tzv. vzdušných světlovodech způsobených vnitřním ohybem světla v různě teplých vrstvách atmosféry, kdy je údajně možno vidět světelné paprsky na tisíce kilometrů, ani jedno se však v daném případě zřejmě nemohlo uplatnit, v trase jsou krom Vysočiny i balkánské velehory. Dobové geografické metody stěží mohly být tak přesné, takže zřejmě opravdu zbývá jen možnost nějaké atmosférické anomálie, anebo shodu obou směrů odbýt jakožto náhodu. I hypotéza o náhodě je však jen hypotézou, spíše méně pravděpodobnou nejen kvůli geometrii, ale například i proto, že sv. Štěpán i sv. Longinus byli umučeni v Jeruzalémě.

Nicméně pravděpodobně existuje reálná možnost, jak mohli počátkem 12. století určit směr k Jeruzalému astronomové pomocí astolábu, jak upozornil J. Čihák.

Muslimský učenec Bírúní (973 - 1048) vyvinul ortografický astroláb, který již podle názvu sloužil k určování směrů. Islámské astroláby byly vyvinuty primárně k určení směru k Mekce (tzv. quibla) a též k určení přesného začátku Ramadánu.
Jíž před tím perský muslimský astronom Alfraganus (al-Farghani) původem z dnešního Uzbekistánu kolem r. 833 vydal astronomickou příručku o pohybu nebeských těles Odkaz , kde byl i vypočten průměr zeměkoule, ta byla v r. 1137 přeložena do latiny a byla v Evropě velmi populární. Kolem r. 856 vydal i zásadní pojednání o astrolábu. Zmíněná příručka navazovala na Ptolemayův Almagest Odkaz . Ten byl přeložen do arabštiny v 9. století a v Evropě zapomenut, jen matně se tradoval mezi astrology. Přeložen do španělštiny a pak do latiny byl též až ve 12. století (do latiny 1175). (Zmíněné rotundy, které vytyčují onen směr na Jeruzalém, vznikly na počátku 12. století, sv. Kříž možná již koncem 11.)
Podrobněji se lze o astrolábu dočíst zde: Odkaz .

Pro zajímavost: quibla (směr modlení muslimů) směřovala původně od r. 622 k Jeruzalému, od r. 624 pak ke Kaabě v Mekce. Dle Wikipedie ji před tisíci lety bylo možno určit tak, že 28.5. v poledne místního času (9:09 dnešního greenwichského času) a 16.7. v 9:27 GMT stojí Slunce přesně nad Kaabou v Mekce, v zenitu. Odkudkoliv na světě je v tu chvíli Mekka ve směru Slunce. (Na místech, kde je v tu dobu noc, se směr určuje 28.11. a 16.1. - Mekka je na opačné straně než Slunce. Potíž je ovšem v tom, jak by mohli kdekoliv určit přesný čas, který je v tu chvíli v Mekce. První mechanické hodiny byly sestrojeny patrně kolem r. 850, ale byly nepřesné, lihýř k zaručení rovnoměrnosti chodu byl vyvinut až koncem 13. století. Zase pro zajímavost – cituji z www.museumonline.at: "Kolem 250 př. Kr. - Ktésibios z Alexandrie zhotovil velice přesné vodní hodiny, které ukazovaly jak hodiny, tak i dny (den a noc) a roky. Rozdělení stupnice na sloupu přihlíželo i k rozdílným délkám dne a noci v závislosti na roční době (pro každý den v roce tu bylo zvláštní označení). Kromě toho použil do mechanismu hodin ozubená kola." Ovšem pro cestování skutečně použitelný chronometr byl vyvinut až mnohem později.

Tato jednoduchá metoda se zdá být neschůdná, krom problému s časem i proto, že Jeruzalém leží severněji než obratník Raka a tudíž nad ním Slunce v zenitu nikdy být nemůže.
Jak se pracovalo s ortografickým astrolábem přesně nevím, ale dovedu si představit, že pokud by se téže noci o půlnoci místního času nasměrovaly astroláby v Praze a v Jeruzalémě k místnímu severu a zaznamenalo by se postavení hvězd, dal by se z toho směr určit. Astronomové navíc měli i zmapovanou dráhu Měsíce a Slunce, čehož právě astroláby využívaly.

Je zde však další problém, rotunda sv. Kříže byla patrně postavena již na přelomu 11. a 12. století, latinský překlad Alfragánova spisu je datován 1137. Spekulativně předpokládám, že astroláb a jeho použití mohly být známy v Evropě i o něco dříve, jednak vzhledem ke stykům s arabským světem při křižáckých výpravách, jednak mohly být dříve přeloženy jen fragmenty potřebných spisů. Další možností je, že linii mohl vyměřit arabský geograf.

Ještě pro zajímavost dodávám, že antická vzdělanost byla za raného středověku v Evropě téměř zapomenuta, přetrvávala snad v odlehlém Irsku a Skotsku (mimochodem irsko-skotská misie ovlivnila Velkou Moravu). Teprve v onom 12. století začala přes maurské (arabské) Španělsko opět do Evropy prosakovat. V arabském světě antická vzdělanost přetrvala a byla dále rozvíjena. Více viz Odkaz.

Směr ke Staré Boleslavi

Azimut  letního slunovratu činí 50°12', první paprsek Slunce se objeví nad místním horizontem v azimutu cca 52°15' nad hřbetem Vychovatelny (při pohledu od Svatovítské baziliky). V dotyčné době kolem r. 1060 připadal slunovrat na 15.6. dle juliánského kalendáře, kdy je svátek sv. Víta.   

Románská bazilika sv. Víta, Václava a Vojtěcha  měla podélnou osu, resp. jižní stěnu transeptu, v azimutu 59 stupňů (měřeno dle okraje betonového přístřešku kopírujícího stěnu baziliky), stejný azimut směřuje přes dnes již zaniklou výraznou Čertovu skálu na Střížkově do přemyslovské  Staré Boleslavi  (azimut 59,17 dle mapy.cz a vwh.net), kde byl zavražděn sv. Václav, na opačnou stranu linie prochází kněžištěm klášterního kostela na Strahově (az. 59,18), který však byl stavěn o 90 let později. Přímka Strahov-Boleslav prochází apsidou rotundy s hrobkou sv. Václava.
Kostel sv. Václava na Proseku je stranou v azimutu 66°, nicméně, jak bylo řečeno, je v ose zimního slunovratu při pohledu od rotundy Sv. Kříže směrem ke Staré Boleslavi.

Možnou souvislost mezi slunovratem (svátek sv. Víta) a osou baziliky, která je uváděna v některých publikacích, se nepodařilo prokázat, osa Strahov – Vít (a jeho orientace) – Stará Boleslav (59°) je však přesná.


Východ Slunce nad Okrouhlíkem o letním slunovratu 2007 od baziliky Strahovského kláštera (při pohledu od katedrály by bylo Slunce vidět nad Bílou skálou) . Trubačské schodiště na pravém okraji katedrály v zákrytu s  levou věží (Eva) Jiřského kláštera a Čertovou skálou tvoří linii o azimutu 59° směrem ke Staré Boleslavi, jež se shoduje s osou zaniklé Baziliky sv. Víta.

Dne 19.5.1060  proběhla vzácná  konjunkce Slunce s Venuší . Lze spekulovat o tom, že tato mystická událost mohla být pro Spytihněva II. motivem k založení baziliky. Venuše byla při konjunkci skryta za Sluncem, proto o ní věděli jen hvězdáři. Omlouvám se čtenářům za můj mylný údaj, že Slunce s černou tečkou Venuše vyšlo nad obzor v azimutu 59° ve směru k Boleslavi. Až tak mystické to tedy pro laiky nebylo...

Na opačnou stranu od Svatovítské baziliky vede linie o azimutu 54° přes Žebrák  k Řeznu .

Výše zmíněná rotunda Sv. Kříže je umístěna v bodě, který dělí spojnici Svatovítská bazilika – rotunda Sv. Longina dle J. Čiháka v poměru 7/9 (0,777...), přičemž celá úsečka a větší díl jsou v poměru 16/9 (1,777...). Součet čitatele a jmenovatele je 25. V odmocninách lze nalézt čísla 3, 4 a 5, v těchto vztazích pak vlastnosti pythagorejského trojúhelníku a křesťanskou i astrologickou symboliku (3 kříže Kalvárie či Svatá trojice, 4 evangelisté, 5 knih Mojžíšových a 12 apoštolů, resp. 12 znamení zvěrokruhu rozdělených do čtyř trojic například dle živlů - oheň, vzduch, voda, země).
J. Čihák možná nalezl i dvojrozměrný pýthagorejský trojúhelník v centru Prahy vycházející ze Sv. Kříže; je otázka, zda jde jen o novodobou hru s magickými čísly, studovanými kdysi pýthagorejskou školou, a nakolik mohly být skutečně podkladem pro umístění svatyň – podrobnosti zde: Odkaz .

Spojnice rotundy Sv. Kříže s kněžištěm baziliky Sv. Petra a kněžištěm proseckého kostela Sv. Václava směřuje na Starou Boleslav , kde v r. 1046 vybudoval kníže Břetislav I. poutní kostel Sv. Václava v místě světcova zavraždění. Tato linie odpovídá východu Slunce o letním slunovratu v místních podmínkách (převýšení terénu).
Na opačnou stranu (přibližně v linii západu Slunce o zimním slunovratu) je místo, kde pravděpodobně stál na Újezdě od 12. století kostel Sv. Jana Evangelisty.

Rotunda Sv. Kříže je mezi pražskými kostely výjimečná tím, že má azimut podélné osy (lépe řečeno spojnice středu a apsidy) 90°, stejný mají ve vnitřní Praze jen malostranské kostely Sv. Mikuláše a Sv. Josefa, jinak, jak bude popsádno dále, pražské kostely tuto tradovanou orientaci nemají. V případě Sv. Kříže by se to mohlo pokládat za další indicii k centrální astronomicko–mystické funkci této rotundy.

Orientace křesťanských svatyň

Bazilika Sv. Víta, jak zmíněno, a další dvě svatyně v samém centru Hradu - proboštská kaple Sv. Mořice a kostel sv. Bartoloměje měly azimut podélné osy 59° .

Zaniklá rotunda Sv. Víta, předchůdce baziliky, má azimut hypotetické apsidy s oltářem cca 74° , azimut 70° mají kostelík Panny Marie v areálu Hradu, rotundy na Budči, v Holubicích, Sv.  Longina, katedrála Sv. Víta, bazilika Sv. Jiří a kaple Všech Svatých. Zaniklá rotunda na Levém Hradci má azimut 73°.

Vysvětlení směru románské baziliky sv. Víta již bylo navrženo, 71° by mohlo znamenat východ slunce o velikonoční neděli, tedy o základním křesťanském svátku  Zmrtvýchvstání Páně , 18. 4. 930. Pohyblivý svátek (první neděle po prvním jarním úplňku) by vysvětloval kolísání podélné osy většiny pražských kostelů kolem azimutu 75° a naznačoval by i časové zařazení vzniku rotundy sv. Víta, kterým byl dle Kosmy rok 929, ale předpokládá se Kosmův omyl a pozdější datum. V ostatních létech 929–935 jsou Velikonoce dříve a azimut by byl podstatně větší, danému směru odpovídá tedy rok 930.
Analogicky by se mohl datovat vznik rotundy Sv. Klimenta na Levém Hradci do roku 882, kdy byl dotyčný svátek 8.4. a Slunce vycházelo v azimutu 75° (vznik rotundy se předpokládá mezi léty 882-4).

Toto je ovšem hypotéza, v dostupné literatuře jsem našel buď povšechný údaj, že kostely jsou, dovoluje-li to terén, orientovány k východu (což geograficky představuje azimut 90°, který mají  ovšem snad pouze dva kostely ve vnitřní Praze – Sv. Josefa a Sv. Mikuláše na Malé Straně a ona rotunda Sv. Kříže na Starém Městě; přibližně pak Sv. Vojtěch (88°), ostatní se tomu ani zhruba nepřibližují a azimuty kolísají kolem 75°). Hledí-li věřící křesťan k oltáři, hledí k východu, kde vychází slunce, připomínajíc mu pravé Slunce, Krista, světlo světla.

V článcích Z. Ministra o orientaci různých druhů svatyň  se mi vysvětlení a v některých případech i fakta nezdají přesvědčivá.

Pozn.: různé nákresy staveb, zejména orientace rotundy Sv. Víta oproti  katedrále jsou často nepřesné, například známý kamenný reliéf baziliky a rotundy v podzemí a při východu z katedrály má směrovou růžici, vyrytou uprostřed rotundy, natočenou chybně o 20°.
I zde je třeba pamatovat na to, že některé mapy Prahy jsou natočeny o 8° oproti zemským souřadnicím.

Záhada kostela Panny Marie a rotundy Sv. Víta

V současné době je obecně uznávána hypotéza, že kostel Panny Marie, který dle Kristiánovy legendy založil první historicky doložený kníže Bořivoj, je stavbička mezi II. a IV. hradním nádvořím, kterou objevil počátkem padesátých let 20. století I. Borkovský. Svatý Václav pak, o nějakých 60-70 let později, dle Kosmy v r. 929, vystavěl rotundu Sv. Víta.
O těchto stavbách je však v kronikách jen několik zmínek, které umožňují více možných výkladů. Borkovského hypotéza byla ve své době jedním z nich a byla oponenty silně zpochybňována, než doznala současného konsensu.
Omlouvám se povolanějším, ale uvedu zde několik úvah na toto téma, protože tato teze mi nikdy neladila.

V Kristiánově legendě, napsané patrně kolem roku 990, stojí o kostelu Panny Marie :
„A poněvadž týž vévoda (Bořivoj) na Moravě prodlévaje zavázal se slibem Bohu všemohoucímu, uvede-li ho Pán se ctí do vlasti, že vystaví chrám ke cti blahoslavené Rodičky Boží a ustavičné Panny Marie, navrátiv se nemeškal a hleděl na samém hradě pražském splniti svůj slib. Jest prvním zakladatelem míst svatých, shromážditelem kleriků a vzdělavatelem náboženství, byť tak skrovně rozšířeného, jako tehdy bylo“.
Další zmínka o kostelu Panny Marie pochází až od kronikáře a kanovníka Kosmy, který k roku 1092 hovoří o svém jmenovci:
„A biskup Kosmas sám ho (Břetislava Mladšího) uvítal s duchovenstvem a velikým procesím v hradní bráně před kostelem Panny Marie (in porta civitatis ante templum sanctae Mariae) a dovedl ho ke stolci“.

Pominu rozpaky, které budila interpretace Kristiánova výrazu civitas (nejvýstižnější překlad je obec či sídlo), pro které se uvažovalo i o umístění kostela na Starém Městě, v současné době je civitas v dané souvislosti překládáno jako hrad.
Stavba nemá na rozdíl od rotundy na Levém Hradci znaky byzantské architektury, které by se daly předpokládat pod vlivem Velké Moravy, odkud Bořivoj liturgii importoval.

O rotundě sv. Víta též není moc zmínek, v Kristiánově legendě vzkazuje řezenský biskup: “Synu mému přešťastnému Václavovi tento vzkaz, až se vrátíte, vyřiďte: Kostel tvůj již před Pánem stojí, překrásně vystavěn. Když to kníže uslyšel, zaradoval se v srdci, základy kostela brzy položil a zdi skvěle postavil.“
Kosmas uvádí k roku 929 (dnes je vročení zpochybněno), že „Služebník Boží Václav zanechal kostel, vystavěný v hlavním sídle Praze ke cti svatého Víta mučedníka, neposvěcený, protože ho smrt předešla“ .

Podle mého názoru by bylo s podivem, kdyby Bořivoj, ovládnuv Hrad, nechal hlavní svatyni krčit se někde stranou cesty v předhradí (ostatně Kristián říká výslovně na samém hradě pražském). Velikost vnitřního prostoru lodi kostelíku je 4x4 metry a ještě prakticky celý prostor zabírá hrobka, byť snad byla pod úrovní dlažby. Proto byla stavba některými autory nazývána hrobní kaplí.
Obligátním zvykem vítězící církve bylo nahrazovat pohanské svatyně svatyněmi křesťanskými, což se dělo často na vrcholcích kopců.

Z toho by plynulo, že kostel Panny Marie mohl být postaven přímo na místě pohanského kultu na pahrbku Žiži jakožto rotunda předcházející pozdější větší rotundě, tedy v místě dnešní Svatováclavské kaple. Z rotundy sv. Václava byly nalezeny jen skrovné zbytky severní apsidy a výraznější zbytky jižní apsidy, které však obsahují ještě vnitřní prstenec zdiva, snad staršího data. To by mohlo tuto hypotézu podporovat. Jak bylo uvedeno, řezenský biskup vzkázal Václavovi: „Kostel tvůj již před Pánem stojí atd.“, což by též mohlo podporovat tezi, že šlo o přestavbu a ne novostavbu.

A v Kosmově zmínce „v hradní bráně před kostelem Panny Marie“ se dle mého názoru dá těžko spatřovat ona stavbička v předhradí 80 metrů mimo cestu, zejména v r. 1092, kdy již stála velkolepá bazilika Sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie, jejíž západní část byla patrně zasvěcena Panně Marii. Těžko předpokládat, že by biskup s velkým procesím vítal knížete někde na mostě přes příkop, zato vzhledem k tomu, že západní brána byla v jihozápadním rohu dnešního III. nádvoří, je logické, že se procesí a knížecí družina mohly setkat přímo před transeptem.

Nejen bazilika, ale i Václavova rotunda mohla mít vícečetné patrocinium, jižní apsida byla zasvěcena sv. Václavovi, západní patrně sv. Vojtěchovi, další ze čtyř hypotetických apsid sv. Vítovi a čtvrtá by tedy mohla být Panny Marie.