Jan Cinert (Středa 7. března 2012)  ⇑

Čtyřicetiletý cyklus konjukce Venuše s Měsícem vypadal nadějně, ale je to zase jen internetový blábol. Původní zdroj o čtyřiceti letech nic neuvádí. Zkusil jsem manuálně na Azoru ověřit konjukce Mě + V ve 13:00 16. 5. 2010 (viz původní zdroj) a 17:05 18. 6. 2007 podle tohoto. Je to tak a konjukce v těchto letech nastala po třech rocích.

Jan Cinert (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Velmi se omlouvám Jiřímu Josifovi, že jsem tak neuvěřitelně zaměnil jeho jméno.

Počítání se synodickými periodami bude správnější. Je i zajímavý ten poměr 1 : 5. Jenže potom je to během osmi pozemských let 5 x 5 = 25 synodických period Merkuru a taková číslovka se v mýtech neobjevuje. Rovněž nesedí, že Venušin cyklus byl chápán jako osmiletý celek a pět manželů Draupadí nemohlo být manžely pouze jednoho z oběhů Venuše.

ZH (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Diagram - já nevím, nikdo, pro koho je to názorné, mě neujistil, že tomu už rozumím ;). Ale intuitivně, protože uprostřed je zřejmě Slunce a kolem asi rovník, si myslím, že jde o jakousi kruhovou sérii pohledů na Slunce, a každá z nekonečně radiál znázorňuje určitý okamžik a postavení obou planet během něj.

Myslím, že by se měly počítat synodické periody - Merkur 115.8776, Venuše oněch 583.92 dní. Poměr těchto period je téměř přesně 5 (5.0391), čili by během jednoho oběhu Venuše (při pohledu ze Země) nastalo 5 oběhů Merkuru a dostalo by se to do původní konstelace při pohledu ze Země. Je to tak?

Kdo je J. Mozila?

Jan Cinert (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Tím násobením se zjistí ideální perioda opakující se konstalace při pohledu třeba ze Slunce. My ale musíme počítat s tím, že i Země obíhá a umístění pozemského pozorovatele se mění v závislosti na pohybu Země. S tím já už pohnout neumím. Leda by se to mohlo ještě vynásobit oběhem Země (365,25 dne) a tím by vyšla perioda a případné opakování konjukce po 19766,6343 roku. No ale nejsem si správností svého postupu jistý.

Jan Cinert (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Já tomu diadramu samozřejmě moc nerozumím, ale mám pocit, že jsou vykresleny dráhy planet, a to by nemělo zároveň znamenat, že se na nich planety setkávají ve stejném čase. Ke konjukci by podle toho nemělo docházet nesčíslněkrát. Škoda, že J. Mozila nemá zanesený pohyb Merkuru a nemůžeme to vizuálně prověřit.

Zkusil jsem jako laik vynásobit oběh Merkuru kolem Slunce (87,969 dne) a Venuše (224,7 dne), což je 19 766,6343 dne, čili 54,118 roku. Mělo by snad vyjít oněch 40 roků?

ZH (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Reagoval jsem na předchozí příspěvek, následné jsme poslali ve stejné minutě ;).

Podle toho diagramu, viz, dochází ke konjunkci Venuše a Merkuru (vnitřní planety) nesčetněkrát, samozřejmě jen jednou za 8 let ve stejné konstelaci s hvězdami. Takže by to zas nic extra nebylo. Otázka je, kdy je ta konjunkce pozorovatelná prostým okem vzhledem k blízkosti Merkuru u Slunce, sám Merkur je vidět jen zřídka. Nevím moc, jak to zjistit, metodou pokus omyl v našich planetáriích asi ne.

Jan Cinert (Pondělí 5. března 2012)  ⇑

Nezpochybňoval jsem užití slova konjukce u Z. Homoly, ale u těch astrologických webů :-).

K zatmění Venuše Měsícem po 40 letech, navíc za novoluní, bych měl také jednu mytologickou nejasnost. Libuše se z Venušina cyklu proměňuje v Dívku přibývajícího srpku a bere si za manžela Přemysla, tedy devatenáctiletý cyklus. Že by to souviselo s tím zatměním? V pohádkách je to vyřešeno tak, že ke dvěma dcerám macechy (bohyně Země s dcerami Letní a Zimní bohyně) je přidána třetí a nejmladší. Tím vzniká triumvirát tří fází Měsíce a ta nejmladší si bere héroa devatenáctiletého cyklu. Stále je co řešit a učit se.

ZH (Pondělí 5. března 2012)  ⇑

Psal jsem přece, že jde o konjunkci, i když si tím nejsem jist na 100% - anglický termín je realigns (překryje), viz, navíc jsem to neověřoval.

Tady je zase o 40-letém cyklu, kdy dochází k zatmění Venuše Měsícem.

Jan Cinert (Pondělí 5. března 2012)  ⇑

Zkusil jsem lehce projet internet ohledně konjukce V + M. V zásadě se o ní zmiňují astrologické weby, které, jak jsem pochopil, nerozlišují mezi skutečnou konjukcí, tedy zákrytem planet, a blízkou konjukcí. Tak jsem to zatím vzdal.

Fakt je, že mi již bylo divné, proč se pětka objevuje až na závěr mýtů. V Ester je problém pěti oběhů Venuše kolem Slunce na začátku (Ve třetím roce vlády se měla ukázat v celé své kráse), jak jsme to tu již probrali. Proč tedy v Kosmově kronice je 5 vypučených lístků na otce, z nichž jen dva neuschli, až zcela na závěr mýtu o jeho nalezení? Dosud jsem si to vysvětloval již diskutovanými dvěma přiblíženími Venuše k jihu v prvním a pátém roce jejího cyklu. Jenže je podezřelé, že až na závěr.

Jan Cinert (Pondělí 5. března 2012)  ⇑

Kdyby navíc docházelo po čtyřiceti letech i ke konjukci, což by teoreticky také mohlo, tak by to byla docela bomba.

Uctívané mohly být pouze transcendentální jevy, neměnné, viditelné, ale přeci neuchopitelné. Takže prsty to být nemohly :-).

ZH (Pondělí 5. března 2012)  ⇑

Po pěti osmiletých Venušiných cyklech, tedy 40 letech, se prý Venuše znovu octne v konjunkci s Merkurem ve stejné konstelaci, což se periodicky opakuje. Tímto (tehdy ještě nejasným) významem čtyřicítky jsem zahájil poslední kolo svých komplikovaných úvah, abych i čtyřicítku umístil na nebe k pětce, devatenáctce atd.

Nicméně se domnívám, že uctívání např. číslovky pět prapůvodně jistě souviselo se snadněji sledovatelnými jevy, jako s prsty na ruce, počtem údů, květy, mořskými mlži a já nevím čím, než s mnohaletými astronomickými cykly.

Jan Cinert (Neděle 4. března 2012)  ⇑

Myslím si, že si celou záležitost zbytečně komplikujeme pohybem po různých epochách a to ještě porovnáváme s nepřesnostmi na internetu, jako je zmíněných 40 roků a 40 dní. Nepamatuji si už přesně, ale k tomu, že Jitřenka a Večernice nemohly být považovány za dvě různé hvězdy, jsme již dříve došli.

Základem jsou perfektní znalosti o Venušině cyklu již v pravěku a s ním spojené mýtické a grafické použití číslovky 5. Druhou epochou jsou dochované záznamy Starořeků, podle kterých jsou někteří z nich považováni za "objevitele" astronomických jevů (Metonův cyklus, Platónův Velký rok, Pythogorovo "objevení" jednoty Jitřenky a Večernice). Třetí epochou jsou "objevy" středověkých astrologů, příliš se nelišících od alchymistů. Poslední jsou vyspělé novověké poznatky, na jejichž základě jsou pak vytvářeny počítačové animace, jako je onen pentagram na obloze. Ten pak nemůže mít nic společného s pravěkými symboly založenými na číslovce 5 a tehdy vitelnými jevy. Ještě že si toho nevšimli soudruzi a nepřišli s teorií, že již v Sumeru byli první komunisté, kteří používali pěticípou hvězdu :-).

V případě "narození" Ježíše je tedy možné vycházet pouze z toho, co bylo ve starověku známo a tím bylo pouze to viditelné pouhým okem. Jestliže všechny mýty jsou odrazem astronomických a časových jevů, tak otázka zní, na kterém z těchto jevů vznikl Ježíšův mýtus. Druhou otázkou je, jestli Beda Ctihodný, Dionysius Exiguus a jejich současníci věděli více o podstatě Ježíšova mýtu a nějak jej případně použili ve výpočtu narození, avšak znalost podstaty mýtu byla rozvojem křesťanství setřena. Znázornění "pohanského" devatenáctiletého cyklu Oráčem ve znojemské rotundě a používání tohoto cyklu pro "křesťanský" výpočet dne Ježíšova ukřižování toto naznačuje.

Mimochodem i Evangelia nejsou jednotná, ale mají svojí genezi. Já už těžko změním svůj názor, že základem Ježíšova mýtu je Saturnův rok, po jehož uplynutí začíná nová éra prvním solárním rokem. Jenom by bylo zajímavé, jak dlouho si toho byli lidé v počátcích křesťanství vědomi a jestli se to ještě nějak odrazilo u Bedy a Dionysia.

ZH (Neděle 4. března 2012)  ⇑

Ještě bych zjednodušil odpověď na poslední otázku Jana Cinerta, jestli ji dobře chápu, zda tedy pravěcí lidé mohli vysledovat osmiletý cyklus Venuše.

Jitřenka vychází jednou za 8 let ve stejnou roční a denní dobu nad stejným místem obzoru a pochopitelně i ve stejném souhvězdí (neb ve stejnou roční dobu jsou nad obzorem stejná souhvězdí, jak je Země na určitém místě oběžné dráhy). V ostatních etapách osmiletého cyklu je to v jinou roční dobu a souhvězdí, přičemž čtyřikrát je též Jitřenkou, jindy není vidět vůbec nebo je Večernicí. Jako Jitřenka se objeví pokaždé v jiném souhvězdí Zvěrokruhu, nicméně pochopitelně stále na východní obloze.

Pokud zní otázka, zda mohli vysledovat pěticípou hvězdu, tak, myslím, v tom smyslu, že se každých 1,6 roku se stane Jitřenkou nad další pětinou Zvěrokruhu.

ZH (Neděle 4. března 2012)  ⇑

No, ještě bych opravil, že elongace Venuše od Slunce jsou až kolem 47°(viz), ne jak jsem se domníval. Tedy Venuše může vycházet o osminu obzoru jinde než Slunce.

Ještě mi není zcela jasné, jak často je během periody Venuše vůbec vidět, když je kolem horní konjunkce (schována za Sluncem) není vidět, protože je Sluncem přezářena, když kolem dolní, není zase Sluncem ozářena. V období Večernice, kdy zapadá později než Slunce, není vidět na ranní obloze a naopak. Rozhodně byla zajímavá z hlediska sledování času, kór, když nebylo známo, že Jitřenka a Večernice je tatáž planeta, v podstatě se ukazovala jen čas od času, a to v různých souhvězdích.

ZH (Neděle 4. března 2012)  ⇑

Jan Cinert: odhadl bych, že když viděli v nějakém období nad ránem stoupat Venuši přezářenou po nějaké chvíli Sluncem, pak mnoho měsíců nic, po 1,6 roce se to stalo znovu, ale v jiném souhvězdí, a po osmi letech se to stalo znovu v tom samém souhvězdí, tohohle bych si všiml možná i já, kdybych neměl na koukání nic než přírodu.