J. Čihák (Úterý 13. března 2012)  ⇑

Zákryt Jupitera Měsícem byl možná ve starověku důležitý, viz článek a mohl souviset s betlémskou hvězdou, druhý článek.

J. Čihák (Úterý 13. března 2012)  ⇑

Našel jsem fotografie zákrytu Venuše Měsícem pořízené roku 2007 za denního světla. Obě tělesa byla natolik jasná, že úkaz byl pozorovatelný pouhým okem. Noční sledování zákrytů planet je snadnější a proto nemohly uniknout pozornosti už v pravěku. O kultovním významu těchto úkazů se asi dá jenom spekulovat.

J. Čihák (Pondělí 12. března 2012)  ⇑

Správně se tomu říká zákryty. Zákryt planety Jupiter Měsícem.

J. Čihák (Pondělí 12. března 2012)  ⇑

Dobře pozorovatelné jsou přechody Měsíce přes planety. Mohlo to mít vliv na lunární kalendáře?

ZH (Sobota 10. března 2012)  ⇑

Mimochodem, na onom skyviewcafe.com lze snadno vyhledat spodní či horní konjunkce např. Venuše se Sluncem, jen se mačká šipka a naskakuje jedna za druhou, tedy i jen přiblížení, nejen dokonalá konjunkce. Když se krokuje po minutách, hodinách či dnech kolem konjunkce, lze vidět dráhu Venuše, zdá se mi obtížné předpovědět konjunkci byť jen den před tím. Další věc je, aby ke konjunkci došlo právě při východu či západu Slunce, jako třeba tady.

J. Čihák (Sobota 10. března 2012)  ⇑

Ve Wikipedii se píše, že pohyby Venuše zaznamenávali již starověcí Řekové, Egypťané, Babyloňané, Číňani a Mayové. Nic však nenasvědčuje tomu, že by některá z těchto kultur věděla o přechodech Venuše přes sluneční disk.

Jan Cinert (Pátek 9. března 2012)  ⇑

J. Čihák: Je to zajímavé, ale použít mohli jen viditelné pouhým okem (tím odpadá Merkur) a opakující se v kratší době, tedy v zásadě v jedně či dvou generacích (tím odpadá i Venuše). Tedy co se týká mýtů a prvních kalendářů. Starověká pozorování a výpočty už navazují na předchozí záznamy.

J. Čihák (Pátek 9. března 2012)  ⇑

Loni se na Slunci objevila řada velkých skvrn. Několikrát jsem je viděl brzy po východu Slunce. Pozorování bylo možné pomocí dalekohledu i pouhým okem. Podobně vyhlíží přechody planet přes sluneční kotouč. Pokud je Slunce nízko nad obzorem, úkaz můžeme pozorovat bez filtru, viz přechod Venuše 6.6.2012. Přechody se vyskytují pravidelně, ale je otázka, jestli to dávné kultury věděly a cykly používaly pro kult a datování.

Jan Cinert (Čtvrtek 8. března 2012)  ⇑

Ještě jsem si uvědomil, že nejsou dořešeny konjukce Merkuru s Venuší a jestli tam není nějaká perioda. Už dříve jsem v tomto narazil na absenci Merkuru v Josifovi. Zkusím se tedy v rámci volného času ponořit do skyviewcafe, ale nejsem si jist, jestli se mi to ze známých důvodů podaří.

Jan Cinert (Čtvrtek 8. března 2012)  ⇑

Nevím jestli jsem ten první odkaz pochopil, ale výpočty založené na 2,5 % dnů z roku asi nebudou tím, jak mohli lidé v pravěku uvažovat. Ve druhém je trochu záhadalogicko amatérsky splácáno všechno možné. Pravdivé jsou tam údaje o číslech založených na dělitelnosti šesti, které jsou ozvěnou šedesátkové soustavy a tzv. Berossových čísel: trvání světa celkem - 518400 roků, před potopou - 432000 roků, od potopy do konce světa zbývá 86400 roků. Vychází ta čísla ze znalosti Jupiterova roku a fungují i po odebrání nul, nebo naopak přidání, jak jsou uvedena v odkazu. V Americe počítání podle Jupiterova roku není, což je dokladem, že lidé do ní přišli před jeho poznáním, a proto jsou jejich kalendáře založeny na 2 - 4 - 8, čili Venušině cyklu.

Řekl bych, že průběžné výsledky jsou: Ježíš je personifikací ukončení Saturnova roku a začátku počítání podle solárního roku, čtyřicítky jsou nejspíše dodatečnou záměnou za "mnoho" ve smyslu více než 30 podle nejdelší viditelné časové jednotky na obloze. Pětka bude opravdu jen 5 oběhů planety Venuše, pokud se k tomu ještě nevyšťourá něco dosud utajeného.

ZH (Čtvrtek 8. března 2012)  ⇑

V Josifově Cel. sféře je z planet opravdu jen Venuše, Mars, Jupiter a Saturn.

Pro mě je z online planetárií nejšikovnější skyviewcafe.com. Dá se tam výborně krokovat ve různých časových jednotkách, označí se číslice v datu či čase a šipečkami se mění.

ZH (Středa 7. března 2012)  ⇑

O 40 dnech. Ještě jsem narazil na Glossary of Astronomical Cycles.

Jan Cinert (Středa 7. března 2012)  ⇑

Čtyřicetiletý cyklus konjukce Venuše s Měsícem vypadal nadějně, ale je to zase jen internetový blábol. Původní zdroj o čtyřiceti letech nic neuvádí. Zkusil jsem manuálně na Azoru ověřit konjukce Mě + V ve 13:00 16. 5. 2010 (viz původní zdroj) a 17:05 18. 6. 2007 podle tohoto. Je to tak a konjukce v těchto letech nastala po třech rocích.

Jan Cinert (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Velmi se omlouvám Jiřímu Josifovi, že jsem tak neuvěřitelně zaměnil jeho jméno.

Počítání se synodickými periodami bude správnější. Je i zajímavý ten poměr 1 : 5. Jenže potom je to během osmi pozemských let 5 x 5 = 25 synodických period Merkuru a taková číslovka se v mýtech neobjevuje. Rovněž nesedí, že Venušin cyklus byl chápán jako osmiletý celek a pět manželů Draupadí nemohlo být manžely pouze jednoho z oběhů Venuše.

ZH (Úterý 6. března 2012)  ⇑

Diagram - já nevím, nikdo, pro koho je to názorné, mě neujistil, že tomu už rozumím ;). Ale intuitivně, protože uprostřed je zřejmě Slunce a kolem asi rovník, si myslím, že jde o jakousi kruhovou sérii pohledů na Slunce, a každá z nekonečně radiál znázorňuje určitý okamžik a postavení obou planet během něj.

Myslím, že by se měly počítat synodické periody - Merkur 115.8776, Venuše oněch 583.92 dní. Poměr těchto period je téměř přesně 5 (5.0391), čili by během jednoho oběhu Venuše (při pohledu ze Země) nastalo 5 oběhů Merkuru a dostalo by se to do původní konstelace při pohledu ze Země. Je to tak?

Kdo je J. Mozila?