ZH (Čtvrtek 12. července 2012)  ⇑

Máte pravdu, to byl blbej nápad s Kahlebergem, ten je ostatně moc za hranou Krušných hor. Milešovka je v zákrytu s Pramenáčem, který má dokonce 909 m a je na kraji, ale Milešovka ho přesahuje. Akorát ten vodojem je trochu blbě...
Když se fotka trochu upraví, je vidět i obrys Středohoří pod Krušnými horami, jestli zase nekecám...

Franta (Čtvrtek 12. července 2012)  ⇑

Já bych řekl, že ta špičatá hora je Milešovka.

ZH (Čtvrtek 12. července 2012)  ⇑

Ále, ono to jde. Dle Horizons je v danou chvíli 9.7. 21:10:53 Slunce v azimutu 307.3763 atd.

Ta hora bude Kahleberg 905 m, Slunce vychází nad H. Jiřetínem.

ZH (Čtvrtek 12. července 2012)  ⇑

Omlouvám se, ale nejsem schopný identifikovat nic, než vodojem v Klecanech, v azimutu 319.24 . Ta špičatá hora je někde v oblasti Komáří hůrky, ta ovšem podobně vypadá při pohledu z pánve, ale jsou za ní vyšší hory, které se uplatní při pohledu z dálky, ale žádná se mi nezdá tolik dominovat. Každopádně neumím podrobněji určit polohu zapadajícího Slunce, je to někde nad Jezeřím. (Leda by to byl jiný vodojem a hora byla Bouřňák.)

Vždycky rád otestuju Azor, ale tohle je těžké a krom toho zrovna hodlám Azor stran terestrické refrakce předělat, už vím jak, ale musím překopat různé složité vzorce, tak sbírám energii a čas.

J. Čihák (Čtvrtek 12. července 2012)  ⇑

Včera jsem prohlížel ten západ Slunce z 9.července. Vpravo je špičatá hora, ale druhá podobná na horizontu není. Jako vztažné body jsou myslím použitelné dva stožáry, které jsou slabě vidět rovněž v pravé části fotky. Na jednom stožáru je patrně vysílač a druhý je vodojem s koulí.

ZH (Pondělí 9. července 2012)  ⇑

Nojo, Žalý je trochu vlevo od pohledu z Ládví, Tábor trochu vpravo.
Když jsem jel ráno do práce, zdálo se mi, že je jasno, tak jsem to vzal obloukem přes Ládví, Krkonoše byly vidět, ale opravdu jen mlhavě, východ Slunce jsem skoro o tři hodiny zaspal ;).
Přemýšlím totiž, jak často mohli naši předci východ opravdu vidět, v předindustriální době to asi bylo lepší, ale kdo ví. O slunovratu dlí Slunce skoro na jednom místě dlouho, ale v roční době, která odpovídá východům Slunce shodným s azimuty kostelů, to skáče po půl stupni za den, když bylo pár dní ráno zataženo, museli to odhadovat, nebo mít pečlivé záznamy z minulých let.

J. Čihák (Pondělí 9. července 2012)  ⇑

Nyní jsem bez Internetu a nemám moc času diskutovat. Před pár týdny jsem našel foto Krkonoš z vrchu Tábor. Obrys se dost podobá našim fotografiím z Prahy.

ZH (Neděle 8. července 2012)  ⇑

Jo, je na ní napsáno Cosmographia secundum Ptholomaei traditionem et Amerigi Vespucii...

Jan Cinert (Pátek 6. července 2012)  ⇑

Mapa je to hezká, dýchá z ní doba prvních mořeplavců. Autor ale zřejmě hodně vycházel ze starých kartografických prací, protože podle něho Labe pramení na Šumavě, což od 2. století už nebyla pravda.

ZH (Pátek 6. července 2012)  ⇑

Braha na Waldseemüllerově mapě 1507. Je tam mimochodem i Missna, tedy Míšeň, která se "germanisch-slawisch" nazývala Misenaha a v Neuhochdeutsch Meisenbach.

ZH (Čtvrtek 5. července 2012)  ⇑

Zajímavé téma, jak vypadá ten obrázek?

Fotka T.Novotného z rozhledny Žalý (1019+18m), srovnání s fotkou od Ládví (315m). Chci tím dokumentovat, že při pohledu na Ládví se na hřebeny Krkonoš jakoby díváme z větší výšky, než ze Žalého. Není to, pravda, úplně stejný úhel na mapě.

J. Čihák (Středa 4. července 2012)  ⇑

Na meteocentrum.cz jsem našel obrázek, kde teplý vzduch nad okluzní frontou dosahuje do 10 km.

Hledal jsem údaj, kam až mohou termické bubliny bez oblačnosti vystoupat, ale zatím se mi to nedařilo. A co když bublinu zachytí stoupavý vítr? Pak třeba putuje výše. Jen tak pro zajímavost: rekordní výška při letu kluzákem je téměř 15 km.

ZH (Středa 4. července 2012)  ⇑

Vypadá to, že východ Slunce nad korunkou Krkonoš (tím míním tu oblast od malého Šišáku ke Sněžce) už letos nezažijeme, naposled by Slunce vycházelo 10.7. nad Sněžkou, ale do 12.7. má být přeháňkovitě a i když by mohla být některá rána s čistou oblohou, tlak nevystoupá nad 1015 hPa (viz), při té krásné viditelnosti bylo dle místního měření 1026 (viz též izobary v Evropě 23.6.) a při nějakých našich minulých pozorováních tuším 1037 ap.

Ty anomálie jsou nepochybné, když existujou jevy jako dvě Slunce atd., obávám se však, že toho třiadvacátého byly celkem standardní podmínky, bylo zcela jasno, ani mráček, vítr malý, teplotní gradient průměrný, akorát byl vysoký tlak, což je, možná, pro takovou viditelnost zákonité. A jsem si jistý (jak často měním názory...), že když přijdu na onu rovnici ohybu paprsků při změně nadmořské výšky, bude to odpovídat.

J. Čihák (Středa 4. července 2012)  ⇑

Mně taky...

Astronomická refrakce je nestálá a někdy dosahuje velkých odchylek. Podle mého předběžného názoru to způsobují adiabatické děje v atmosféře. Tyto jevy stále vznikají, zanikají a mění výšku. Vliv na lom světla se může i sčítat. Zatím nejsem s touto problematikou příliš seznámen a tak pro první vysvětlení alespoň pár vět z Wikipedie.

Termická konvekce
představuje převážně vertikálně orientované pohyby vzduchových částic v prostředí okolní atmosféry. Stoupavé proudy vystupují do takové výšky, dokud se jejich pohybová energie zcela nevyčerpá na tření, turbulentní výměnu s okolní atmosférou a tepelnou výměnu. Během výstupu dochází k prolínání vzduchu z vnitřní části konvektivních proudů se vzduchem v okolní obklopující atmosféře.

Termickou bublinu
si lze představit jako objem vzduchu, připomínající svým tvarem kouli, polštář nebo balón. Od okolní atmosféry je teplotně oddělena virtuálním tepelně neprostupným povrchem. Toto zjednodušení vychází z předpokladu, že během výstupu či sestupu bubliny se nestačí projevit tepelná výměna mezi bublinou a atmosférou, nedochází ani k výměně hmoty vzduchu, a celý proces tak považujeme za adiabatický. Tlak vzduchu v bublině a v jejím okolí se rychle vyrovnává a v dané hladině je stejný uvnitř i vně bubliny. Dokonce i za přítomnosti turbulence si bublina může udržovat svoji „identitu“ po dobu své uvažované existence. K termické bublině můžeme přistupovat jako k termodynamické soustavě, kterou lze popsat tlakem, teplotou a směšovacím poměrem. Z těchto veličin je od okolního atmosférického prostředí zřetelně odlišná teplota vzduchu.

ZH (Úterý 3. července 2012)  ⇑

Já myslel, jestli nenašli nějaké zákonitosti - za jakého počasí je jaký rozhled a zdánlivý tvar terénu, ale Ministr to jen zmínil.

Je opravdu obtížné na představivost pochopit ty obzory. Franta říkal, že s tím má problém, s Janem Čihákem jsme se taky kdysi přeli, zda se má vliv refrakce přičítat či odečítat. Pořád to úplně zmáklé nemám.
Tak jsem zatím aspoň vylepšil ten obrázek. K tomu je ještě třeba si uvědomit, že refrakce zdánlivě narovná tu zakřivenou plochu mezi námi a horami, takže tzv. pravý obzor se posune dál (ve výšce stanoviště 315 m.n.m je pravý obzor (0 m.n.m) bez započtení refrakce vzdálen 63 km). Zároveň se hory za pravým obzorem kvůli refrakci i zdánlivě zvednou vůči astronomickému obzoru, zkrátka se z vypouklé roviny stane až dutá (doufám si to představuju správně).
Ne nadarmo se říká, že matfyzáci jsou nejvýkonnější kolem dvaceti let, teď mi to už jde ztuha...