Franta (Pátek 23. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert: když jste zmínil sorok, je ta neobvyklá ruská číslovka znamenající 40. Jakou vazbu má 40 a rok?

Jan Cinert (Čtvrtek 22. srpna 2013)  ⇑

Právě množství jazyků Indiánů, zde dokumentovanými různými názvy pro kojota, je v příkrém rozporu s unikátností existence jednoho indoevropského jazyka. Husky vypadává, jak jsem se dočetl, tak původ je v anglickém výrazu Huskimos (Eskymáci), který byl přenesen na jejich psi. Perspektivní se zdá být "mai", což by se mohlo po posunu oblohy objevit v názvu měsíce máj. Rovněž “mica” or “maca” může mít vazbu na macho, med- a muž. Podobně jako kojot u Indiánů vystupuje u Germánů Loki, ale k jeho "luštění" jsem se zatím nedostal. Takže nejhlavnější je shodná mytologická funkce, názvy jsou pomocným faktorem pro hledání příbuznosti etnik a jejich vzájemného ovlivňování výpůjčkami.

Vzpomněl jsem si, že "coyotl" je podobné "coatl", používané v názvech aztéckých bohů jako had. Zároveň to znamená dvojče. Jsou známé krétské sošky bohyň se dvěma hady v rukách, představujících zkrocené Blížence Světlo-Stín. Dále např. syn boha Apollóna Asklépios je znázorňován s hadem a Dionýsos měl původně korunu spletenou z hadů. Vše jsou to "sluneční" bohové.

U "našich" Osáků jsem úplně zapoměl na "Hraňáky" podle hranice, grenze apod. Takovým je Kronos a bájný vévoda Krok. Satemizovaně je jeho jméno sorok, což je rusky rok. Původ je tedy v *Tar/Sar/Kar, po přidání koncovky -ok/-ak, dnes -ák, tedy Kar-ak, Korok, Krok. Přičemž ona koncovka -ak mohl být původně i druhý kořen -eg s významem "roh" podle něm Ecke. Na to jsem už ale moje znalosti nestačí.

Franta (Čtvrtek 22. srpna 2013)  ⇑

Tak jsem se dozvěděl, že coyot je z aztéčtiny:

It's from Nahuatl, the ancient language spoken in Mexico by the Aztecs and other mexican tribes.
The original word was "coyotl". The Spanish changed this word into "coyote". English took the Spanish spelling.

Aztécký bůh hudby, tance a zpěvu Huehuecoyotl v podobě kojota

A také, že Čirikavové a Mescalerové říkali kojotovi “mai”, Jedni Navajové “ma'ii”, jiní Navajové “hashke” (že by husky znamenalo pes?), Komančové “ktseena” nebo “kawosa”, Paiutové: “etza'a” nebo “itsa'”, Čerokijové “wa ya ha” a Sioxové “mica” or “maca”. Také se dá najít fotka čirikavského stopaře Žlutého kojota, který se ale jmenuje Ba-keitz-ogie.

Jan Cinert (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Jedna věc je, že údaj o heliaktickém východu Síria za slunovratu kolem 3300 př. n. l. jsem převzal ze zmíněných stránek a tam je údaj převzat ze starší knihy. Druhý problém může být v tom, že můj výpočet vychází z gregoriánského kalendáře.

Radši dám ještě do pořádku to své uvádění jména "Osáci". Byli Osáci (Esus), Medáci (Mitra) a Střeďáci (Tir) v tzv. indoevropském prostoru. K tomu ještě Samci (Šamaš). To je jednoduché, ale složitější je to už s biblickým Kainem, naším hojit (gajit) a hájit a americkým kojotem. Kain vystupuje v opozici ke světlému Ábelovi, stejně je hájit (zakrývat) v opozici k hojit (léčit) příchodem světlého období. Nejspíše tady jde o pozdější posouvání původních významů až jakoby do opačné polohy.

ZH (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Zkusil jsem dle Heliacu dopočítat heliakální východ Siria o jarní rovnodenoosti (je to obdížné, protože před rok 4713 - počátek Juliánských dnů - žádné programy nepočítají), vyšlo mi, že by to mělo být cca -11400. Nicméně Janův výpočet také respektuji, nevím, proč se to liší. Zajímavé je, že v tom období kolem -11400 zřejmě vycházel Sirius heliakálně na jihu.

Jan Cinert (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Ještě jsem zapomněl, že přesným výpočtem východu Síria za jarní rovnodennosti v euroasijském pásmu severně od Černého moře by se dal datovat odchod druhé vlny na americký kontinent. Mělo to být před 10.000 lety. V severoamerických mýtech hraje významnou roli kojot, obdoba psa, v jehož jméně je použit kořen *GAJ, stejně jako v našem hojit, tedy léčit, a to náleží bohům jarní rovnodennosti. Stejně i "medicína" náleží "Střeďákům a Osákům" podle Mithra, mitte (něm. střed) apod.

Jan Cinert (Středa 21. srpna 2013)  ⇑

Vzal jsem to jednoduše tak, že hvězdná obloha se pootočí o 1° za 72 roků. Mezi rovnodenností a slunovratem je čtvrtina roku, tedy i čtvrtina kruhu, takže 90°. Jedná se tedy o pohyb Síria a hvězdné oblohy, nikoliv Slunce a Měsíce. No, ze známých důvodů si nejsem nikdy zcela jist správností svých matematických postupů, obzvláště v astronomii.

Franta (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Ach jo, asi za to může ten Měsíc, který se blíží úplňku. O jeden den za čtyři roky se zpožďoval samozřejmě egyptský kalendář, a ne Sírius. Takže zahanben dnes definitivně končím.

Franta (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Jan CInert: jen jsem to odeslal, uvědomil jsem si, že je to ještě jinak:
Viz článek:
Ptolemaios III. v r.238 př.n.l. nechal zapsat již starou známou věc: "...hvězda (Sirius) ujde za čtyři roky o jeden den dopředu..."

a dále:

pokud se Sírius zpožďuje o 1 den za 4 roky, pak se vrátí zpět do stejného dne v kalendáři za 365 x 4 = 1460 let (resp. 1456). Tuto periodu 1460 egyptských kalendářních let nazýváme obdobím Sopdet. Cyklus označujeme jako sotická perioda (sothický cyklus, Sothic cycle, období Sothis).

92 dní zpoždění Síria - tedy posun z 21.6 do 21.3 by tedy mělo stačit 4*92 let, tj 368 let. Jinak řečeno na jarní rovnodennosti připadl heliakální východ Siria každých 1456 let.

Franta (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Jan Cinert:90° x 72 roků = 6480 roků
Proč 90°? Pro 30.091153 s.š a 31.322608 v.d., což je dnes Káhira a podle Googlu Heliopopis, by mělo Slunce o slunovratu -3300 vycházet někde v azimutu 61°(Azor), v roce 2013 62°. ten zhruba 1° jsou dva sluneční kotouče, které Z. Ministr uvádí jako jednoduchou transformaci do pravěku, tedy zhruba 2800 BC

Z citovaného článku:
Při východu Slunce či krátce před ním byla na okamžik těsně nad obzorem poprvé po asi 70 dnech spatřena hvězda Sírius-Sopdet. To znamenalo počátek egyptského sotického roku. Vlivem precese zemské osy se současný heliakální východ Síria posunul na počátek srpna (4.srpna v Heliopoli).

V odborné literatuře se uvádí datum heliaktického východu Síria v Egyptě 16.7. až 19.7. (pro období 3500 př.n.l. či 2800 př.n.l. a místo pozorování v Heliopolis či Memphis). Jedná se však o údaje platné pro starý Juliánský kalendář. Po přepočtu na náš Gregoriánský kalendář vychází prvý východ Síria zhruba na den 19.06. (s rozptylem několika dní). Podle R. Bauvala docházelo v Egyptě okolo r. 3300 př.n.l. k heliaktickému východu Síria 21.06., tedy ve dni letního slunovratu.[24]

Od 21.6 do 4.8 je 44 dní. Řekněme, že za 5300 let (-3300 - 2000) došlo k posunu o 44 dní, tj. 1 den za 120,5 roku. Mezi 21.6. a 21.3 je 92 dní ->92 dní *120,5 dne je asi 11000 let - tedy 13300 BC?

Jan Cinert (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Na důlkách slunečnice mi trochu vadí, že nejsou divákem jednoduše spočítatelné. To by u sdělovaného poselství nemělo být.

Abych se trochu dovzdělal, pročetl jsem si něco z Mýty a skutečnost: V odborné literatuře se uvádí datum heliaktického východu Síria v Egyptě 16.7. až 19.7. (pro období 3500 př.n.l. či 2800 př.n.l. a místo pozorování v Heliopolis či Memphis). Jedná se však o údaje platné pro starý Juliánský kalendář. Po přepočtu na náš Gregoriánský kalendář vychází prvý východ Síria zhruba na den 19.06. (s rozptylem několika dní). Podle R. Bauvala docházelo v Egyptě okolo r. 3300 př.n.l. k heliaktickému východu Síria 21.06., tedy ve dni letního slunovratu.

Pokud jsem počítal správně (pootočení oblohy mezi slunovratem a rovnodenností 90° x 72 roků = 6480 roků), tak heliakální východ Síria byl za jarní rovnodennosti okolo 3300 + 6480 = 9780 roku př. n. l. To je v době přechodu na usedlý život, kdy mohly být jedině rozpoznány zákony rovnodenností a slunovratů. Zároveň je použit jednoduchý kořen "sir", na druhou stranu je však satemizován z Tir, což byl germánský bůh jarní rovnodennosti, takže "sir" by měl být daleko pozdější. Ovšem je otázka, zda v tomto případě není původní "s", či spíše "š", prototože s/š je často ve jménech héroiů spojených s jarní rovnodenností (Šamaš atd.). Nicméně jsme u vysvětlení spojení hvězdy Sírius se psem (Esem).

J. Čihák (Úterý 20. srpna 2013)  ⇑

Možná mají význam také důlky, kterými jsou znázorněna semínka. Květenství slunečnic má ve skutečnosti 34 spirál v jednom směru a 55 ve druhém, velké druhy 89 a 144. Tato čísla patří do Fibonacciho posloupnosti, jejíž zákonitosti a projevy v přírodě byly známé už ve starověku.

Jan Cinert (Pondělí 19. srpna 2013)  ⇑

Na slunečnici je zajímavé, že vnějších okvětních lístků je 10, stejně jako roků první poloviny 19letého cyklu a že vnitřní okruh tvoří 8 lístků, jako je počet roků Venušina cyklu. Na první pohled v tom další matematiku zatím nevidím.

Jinak zase bojujeme se sedimenty výkladů, pod nimiž je pravdivá podstata v nedohlednu. Jména Sothis a Sepet ve variantách mají stejný kořen jako "sedm" a "septa/sieben" (přeměna p/v/b). Jedná se o původ ze dvou jazykových skupin th-/d-ové a p-ové. Přitom u Sothis je používána pěticípá hvězda. Zároveň je ze stejného základu utvořeno "sto", což je jen 100 lunací do Venušina cyklu. Takže celkem slušný zmatek a já osobně teď nejsem schopen se v něm více zorientovat.

Ve spojení psa se Síriem bych problém neviděl, ať už je původ spojení jakýkoli. Héroi v době východu hvězdy dosahuje největší síly. Je ale zajímavé, že jmenný kořen přešel do titulatury, jak ví každý ze Tří mušketýrů. "Sir" se dostal přes Normany do francouštiny. Zároveň takové jednoduché kořeny mají původ až někdy v magdalenienu. Tvrzení, že jméno Sírius pochází z řeckého seírios (blikotající) je stejně humorné jako to, že Afrodité pochází z řeckého výrazu pro pěnu. Jména mají původ v době, kdy řečtina ještě neexistovala.

Takže ve výkladech je nejen problém s číslovkami, ale i s mužskou a ženskou podstatou vázanou na heliaktický východ Síria. Asi se v tom motají dohromady období héroia jarní rovnodennosti, "syn/potomek" jakožto letní období a Letní bohyně, která je zároveň Novolunní dívkou.

J. Čihák (Pondělí 19. srpna 2013)  ⇑

Mimochodem, našel jsem jednu římskou slunečnici z 1.století. Nebylo by náhodou v reliéfu zakódováno nějaké zvláštní číslo?

ZH (Neděle 18. srpna 2013)  ⇑

Trochu jsem se zabýval Zimním šestiúhelníkem kvůli disku z Nebry, ale žádné historické údaje jsem opravdu nenašel. To neznamená, že by si takového útvaru pravěcí lidé nevšimli, nakonec ani nemuseli znát klasická souhvězdí. Viz.