J. Čihák (Sobota 13. února 2010)  ⇑

Zatím to nemám přesné, moje výsledky jsou podobné. Linka asi protíná průchod do severní apsidy rotundy sv.Víta. Azimut linky je přibližný k orientaci rotundy a kostela P.Marie. K linii bych přidal vchod do Černínského paláce a východní hradní bránu. Navíc si na linii můžeme představit skálu Žiži a snad i zaniklou západní bránu. Dostaneme tak osu stavebního komplexu hradiště. Linie však nebyla jen urbanistickou čárou. Snad rozváděla regenerační energii ze skály Žiži na celé hradiště a časem jí přisoudili ochranné působení proti démonům. Vznik pražské sakrální geometrie souvisí s letopočty 882, ?930 a ?920. Katedrála z linie vybočuje, ovšem její osa míří do kostela Panny Marie, takže k linii je připojena. Bylo by divné, kdyby to Karel IV. nechal bez povšimnutí.

ZH (Pátek 12. února 2010)  ⇑

To je dobrý nápad.
Dle Uměleckých Památek Prahy lze soudit, že je východní část baziliky sv. Jiří postavena patrně na původních základech z let 921-25.
Vaše spojnice, řekl bych, lehce míjí střed kněžiště baziliky sv. Víta, možná o tři čtyři metry severněji, prochází těmi pilíři katedrály, které jsou vlevo při pohledu na konchu v kryptě sv. Kosmy a Damiána. Není souběžná s osou baziliky sv. Víta ani sv. Jiří (ani s katedrálou), je patrně souběžná s osou rotundy sv. Víta, ale tu tečuje na severní straně hlavního tělesa rotundy. V ose tzv. kostela p. Marie asi jde.
Míří pak do brány v Černé věži, ale na vzdálenější pozoruhodná místa asi ne.
Kaple sv. Mořice, tzv. kostelík sv. Bartoloměje a bazilika sv. Víta měly stejný atypický azimut své osy 59° směřující do Staré Boleslavi. Rotunda sv. Víta a tzv. kostel p. Marie měly azimut 70° (možné vysvětlení jsem si dovolil ve stati Nápady a hypotézy).

Mimochodem i v uvedených prestižních UP Prahy je Borkovského hypotéza totožnosti kostelíka v průjezdu s v kronikách zaneseným kostelem P. Marie zpochybněna, ale ne ve stati o tomto kostelu (Frolík), ale u tzv. sv. Bartoloměje na III. nádvoří (Maříková).

J. Čihák (Pátek 12. února 2010)  ⇑

Není v Praze místa, aby tam nebyla ley linka. Bylo by divné, kdyby na Hradu nebyla žádná a přeci jenom tam bude. Tvoří ji nejstarší kamenné stavby Marie-Vít-Jiří. Teď nemám dost času přesně na mapě určit kněžiště původních staveb Marie a Jiří. Spojnice prochází přes baziliku sv.Víta.

J. Čihák (Čtvrtek 11. února 2010)  ⇑

Lidé tehdy nechodili na obřady do kostela, ale ke kostelu nebo se obřady pro lid vykonávaly třeba na louce. Kostel Panny Marie prý stával na západním předhradí. Zdá se, že byl postaven pro duchovní slavnosti, při kterých se konalo velké shromáždění. Ale to už si myslím delší dobu. Připadá mi to jako přeměna pohanského kultoviště na křesťanské poutní místo.

ZH (Čtvrtek 11. února 2010)  ⇑

OK, tak či onak nelze očekávat, že by se do kostela Panny Marie, ať už to byla jakákoli ze tří možných malých staveb, vešlo více lidí, takže to jako argument, že to nemohla být ona kaplička v průjezdu, beru zpět a příležitostně to na stránce vyškrtnu a přeformuluju.

J. Čihák (Čtvrtek 11. února 2010)  ⇑

První malé rotundy prý sloužily pouze kněžím, kteří se uvnitř kontaktovali s bohem. Rotundy byly velmi magické objekty, kde se prolínalo věštění s křesťanskou obřadností. Mohlo to tak být, protože kristianizace Čech nebyla revoluce. Křesťanství se prosazovalo pozvolna a obtížně. Malé románské kostelíky prý knížata stavěla pro duchovní potřeby své rodiny. Je to logické, dovnitř se vešlo málo lidí. Pokud byly postřižiny malého Václava velkolepou událostí, potom se česká knížata s vojsky a s lidem pravděpodobně shromáždila na pláni před Hradem, tedy v prostoru Hradčan. Kristianizací Čech započalo nové období dynastie Přemyslovců. Staré legendy o Libuši a Přemyslu Oráči přestaly vyhovovat a byly nahrazeny kultem sv.Václava. Zdá se dosti pravděpodobné, že už malému Václavovi bylo určeno stát se kultovní osobností. Proto si myslím, že postřižiny, pokud se uskutečnily, byly velkolepým obřadem.

Zdeněk Homola (Sobota 6. února 2010)  ⇑

Děkuji za váš názor, sám nejsem schopen polemizovat, uvedené jsem převzal z publikace č. 26 v seznamu použité literatury (V. Píša). V oné sekci Nápady a hypotézy by se určitě našlo daleko víc kontroverzních údajů, jakož asi i v řádných textech, nenapadlo mě tehdy, jak je obtížné se vyvarovat v populárně zaměřeném textu toho, co v úvodu stránek vyčítám jiným... Ty postřižiny s expresivně vyjádřeným kontrastem jejich údajné velkoleposti oproti skromnosti stavby jsem si asi mohl odpustit, máte pravdu, ani to není u daného tématu podstatné.

I. Gablech (Pátek 5. února 2010)  ⇑

O kostele Panny Marie píšete (cituji): "V kostele se měly dle staroslověnských legend konat postřižiny sv. Václava, což býval podle analogií z jiných zemí velkolepý obřad za přítomnosti mnoha lidí, což si lze v této drobné stavbě těžko představit." Zcela přitom opomíjíte reálné skutečnosti, a to, že
a) kromě staroslověnských legend sám fakt postřižin není nikde doložen a v českém prostředí není akceptace tohoto východního zvyku nikde doložena, o problémech s historičností a existencí biskupa, který měl toto postřižení provést, nemluvě. Dále
b) "velkolepý obřad za přítomnosti mnoha lidí" nemusí být například spartakiáda, jak si mnoho amatérů představuje - lze jej provést s v komornějším duchu, a atmosféra přitom neutrpí.
O problematičnosti lokalizace problematických Václavových postřižin a dalších nesrovnalostech raději pomlčme.

J. Čihák (Neděle 31. ledna 2010)  ⇑

Někteří badatelé se domnívají, že v přemyslovské mytologii byla hora Říp středem přemyslovských knížectví a s příchodem křesťanství se dogma přeneslo na Ládví. Podle jednoho vysvětlení byl vrch původně nazýván Ledví. Významy slova se vztahují k tomu, co je uvnitř, co je ústřední a co je duchovní. Ládví tedy mohlo být svatým vrchem. Středověký význam vrchu je však neznámý a linie se zatím jeví jako náhoda.

J. Čihák (Středa 27. ledna 2010)  ⇑

Davel mohla být nelichotivá přezdívka pro člověka, který se choval jako valící se voda. Píše se, že Davle byl název Mratínského potoka. To se mi nezdá, takový název by se hodil spíše pro horskou řeku.
Středověké signální trasy se možná částečně překrývají se starými triangulačními sítěmi.

ZH (Úterý 26. ledna 2010)  ⇑

No, každé strategické místo na kopci je zároveň terčem... Asi se nečekal útok z PLR nebo NDR.

Ďáblice ale leží skoro na rozvodí Vltava/Labe, pramení tam Mratínský potok vedoucí do Labe, o kus dál pramení Bohnický, Čimický a Draháňský tekoucí do Vltavy... Lutterer a spol. tvrdí jako vždy, že Ďáblice jsou tvořeny čelední příponou -ice z nedoloženého vlastního jména Davel; třeba ten se narodil někde u řeky.
Mimochodem na katastrální mapě (císařské otisky) z r. 1841 se vršek kopce kopec nazývá Dablitzer Berg, okolní les je několikrát nazván Ladwy, a je tam i ulice zvaná K Dablickemu hagi.

J. Čihák (Úterý 26. ledna 2010)  ⇑

Ládví je dobrým terčem viditelným přes celé Čechy, také bych tam základnu nestavěl. Zajímal jsem se, jestli by o významu kopce něco napověděla blízká obec Ďáblice prvně připomínaná ve 13. stol. jako Dawlice. Staročesky davel je valící se voda (povodeň). Slovo zaniklo a zůstalo po něm místní pojmenování Davle. Možná i název vsi Davlice (zapsaná jako Dawlice) měl původ ve významu slova davel, protože ves byla založena u potoka, který se na jaře a za letních bouří rozvodňoval. Ves stála v místě, kde se občas valila voda. S kopcem Ládví tedy není souvislost.

ZH (Sobota 23. ledna 2010)  ⇑

Zajímavé, že na Ládví nebyla podle všeho raketová základna, jaká byla třeba na Vidouli nebo Čihadle ;). Chci tím říct, že stratégové všech dob vyhledávali taková místa s kruhovým rozhledem.
Vidoule je zajímavým protějškem Ládví, zkuste třeba spojit vršek Ládví se středem Vidoule (ta jakožto stolová hora vršek nemá) a zjistíte, že tato přímka protíná sv. Víta. Na Vidouli bylo prehistorické osídlení (řivnáčské, snad i slovanské, ale nemůžu teď najít pramen, ve kterém jsem to četl, no pak byla zdavastována raketovou základnou), je dokonale přírodně opevněna svislými srázy stolové hory. Ta spojnice Ládví-Vidoule je téměř kolmá na tu vaši (chaberský Jan - prosecký Václav i na jeruzalémskou linii. Boleslavská linie z Kříže sice míří na Vidlouli, ale ne úplně na střed. No jen tak to nadhazuji jako inspiraci, je zajímavé, že o pravěkém osídlení na těchto dvou strategických kopcích je tak málo dokladů.

J. Čihák (Sobota 23. ledna 2010)  ⇑

Hlásné věže Pražského hradu umožňovaly kontrolovat kotlinu, ale rozhled po kraji byl omezený, zejména na sever. Přemyslovci museli v okolí kotliny využívat vrchy, které poskytovaly daleký rozhled. Mezi hlásné vrchy nejspíše patřilo i Ládví. Nemuseli tam stavět hrad s vysokou věží. Stačilo sednout si na kámen a hledět až na konec Čech. Přesto si myslím, že na vrchu byla alespoň opevněná pozorovatelna ze dřeva, které říkali Hledie. Vrch se časem nemohl jmenovat jinak. Otázkou je, jak se mohl název Hledie změnit na Ládví. Možné řešení prochází přes slovo ledví, staročesky ledvie, které mělo více významů: ledviny a jiné útroby, nitro, bedro a sídlo duše. Slova hledie a ledvie mají úplně jiné významy, ale jsou si velmi podobná foneticky, což mohlo zapříčinit změnu názvu. Dále se při jazykovém vývoji změnilo Ledvie na Ledví. Lidé potom název zkomolili na Ládví a dodnes to bývá chápáno jako ladný vrch. Takovéto změny názvů nejsou nijak vzácné. Příkladem může být přilehlá obec Dawlice, dnes Ďáblice.

J. Čihák (Sobota 23. ledna 2010)  ⇑

Staročeši neznali slova pozorovat, pozorovatel a pozorovatelna. Ládví se mohlo jmenovat Hledví, avšak staročeši používali koncovku -ie. Starší název mohl znít Hledie nebo Hledvie.