J. Čihák (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

Chyba juliánského kalendáře stále rostla a “římská rovnodennost“ byla stále 25. března. V tento den mezi roky 525 a 1500 se azimut východu Slunce měnil od 85,9° do 81,4°, platí pro Řím, v Praze od 85,1° do 79,9°. Astronomická rovnodennost se posouvala až na 10. březen.

Stále nevím, jak se vypořádali s výpočtem data Velikonoc. Posunuli snad 22.3.-25.4 na 26.3-29.4.? Azimut východu Slunce v Praze roku 1000 se měnil od 81,9° do 63,0°.

Křesťané také začínali rok 1. březnem, pak by se dalo počítat s velikonočním rozpětím azimutu 96,6°-75.9°.

ZH (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

Sol invictus a Brumalia - Satrunalie končily Brumaliemi (z brevissiums - nejkratší (den)), resp. Sol-natalis Sol Invictus a slunovrat byl 25. prosince. Nikde jsem nenašel, od kdy se Brumalie slavily, ale zřejmě to bylo v době, kdy byl slunovrat 25.12., tedy kolem přelomu našeho letopočtu. Asi se to tak petrifikovalo, i když se po staletích slunovrat posunul.

ZH (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

Ještě jeden odkaz - Nový rok v Českém království: (viz). Zdá se, že slunovrat 25.12. byl nějak zvlášť zakořeněn, ač v dotyčné době byl již dávno dřív.

ZH (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

V tom vatikánském materiálu tvrdí, že početí P. Marie lze odvodit z jiných údajů a naopak narození Ježíše vzniklo připočítáním 9 měsíců.

Co se slunovratu týče, bylo to pro křesťany dilema. Jistě by bylo hezké, kdyby se Ježíš na slunovrat narodil a o rovnodennosti byl počat, ale 25. 12. byl velký římský svátek nepřemožitelného Slunce Sol Invictus (slunovrat), je domněnka, že Ježíšovo narození schválně určili do toho dne, aby svátek vytlačili, to se však nepodařilo. Možná i proto Dionysius přesunul začátek roku na březen. Koncem 6. století církev hrozila za oslavy Nového roku (1.1.) exkomunikací.

J. Čihák (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

Zatím pomalu získávám neověřené informace o kalendářních zmatcích, tak se mě raději neptejte na vysvětlení. Nic jsem nepočítal, pouze odebírám data z Azoru. Římané odvodili početí Krista na 25. březen. K tomuto dni přiřadili počátek roku, fiktivní jarní rovnodennost a zavedli svátek Zvěstování. Určitě věděli, že skutečná rovnodennost v roce 525 nastala 19. března. Předpokládám, že tok dní a měsíců zůstal nedotčen. Kristus se měl narodit po 9 měsících dne 25. prosince a k tomuto dni byl přiřazen fiktivní zimní slunovrat. Azimut východu Slunce o zimním slunovratu se téměř nezměnil, ale o jarní rovnodennosti se východ Slunce znatelně odchyloval k severu. Pokud se Římané o svátku Zvěstování modlili k vycházejícímu Slunci, pak to nebylo přesně na východ.

ZH (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

Mimochodem, stati ve Wikipedii o vědecky nepozchybnitelném roce Ježíšova narození v r. 1 jsou okopírovány ze zprávy Rádia Vatikán (viz).

ZH (Čtvrtek 28. března 2013)  ⇑

Ještě odkaz, kde je tabulka, kdy která země přijala gregoriánskou reformu a kdy začátek roku k 1. lednu, vesměs přijali nejdřív 1. leden a pak greg. kalendář, s výjimkou Holandska, kde to bylo o rok opačně (pokud snad nepoužívali florentský způsob, pak by to mohlo být zároveň).

Nikde jsem nenašel, že by bylo narušeno tím odlišným začátkem roku číslování dnů a měsíců, takže dnešek (28.3.) by byl 15. březnem 2014 po florentském způsobu, před týdnem by bylo 8. března 2013. Je to tak?

ZH (Středa 27. března 2013)  ⇑

To je dobrá poznámka, nevěděl jsem to. Nastudoval jsem to teď v Ottovi a na jiné Wiki.
Raději jsem smazal odkaz na ty své výpočty, jednak tam byly chyby, jednak to musím promyslet.

Tady zase píšou " Považovat 1. leden za počátek roku se udrželo až do pozdního středověku, a to navzdory odporu římskokatolické církve. Pak byl tento zvyk (usus) na krátký čas potlačen, ale již na sklonku středověku se znova objevuje a od počátku 17. století se začal všeobecně prosazovat. V Čechách se stal 1. leden počátkem roku nejprve v pražské kanceláři arcibiskupské (od roku 1366) a teprve od 1. poloviny 16. století se prosadil obecněji." Nevím, jestli je to dost logické.

Tu římskou rovnodennost máte odněkud, nebo jste to vypočítal?

A ještě doplňující otázka: když tedy začínal rok 25. březnem, tak další den byl 26. březen? Tedy tok dní a měsíců zůstal nedotčen? Nebo se 25. březen stal prvním lednem?

J. Čihák (Středa 27. března 2013)  ⇑

V datovacím systému, který zavedl roku 525 Dionysius Exiguus, byl počátek roku situován na 25. březen, svátek Zvěstování. Tento systém byl používán ve středověku v mnoha částech Evropy. “Římská rovnodennost“ roku 800 připadla na náš 29. březen a Slunce vycházelo v azimutu 84°. Roku 1200 to bylo našeho 1. dubna, azimut 82°.

ZH (Středa 27. března 2013)  ⇑

Ještě jedna věc mě napadla.
On je zimní slunovrat deset dní před začátkem roku, ovšem za slunovratu vychází Slunce skoro měsíc pořád na stejném místě, takže se empiricky správný den těžko určuje. O rovnodenoosti to zase jde velkými skoky, ale není tam žádný pevný bod, jakým je slunovrat. Lidi tenkrát nebyli tak vzdělaní, tak zkrátka mysleli, že slunovrat je na Nový rok občanského kalendáře (k čemu jinému by Nový rok byl...). A tak rozdělili rok na čtyři čtvrtiny, tedy po 92 dnech. V roce 1000 tedy (dle juliánského kalendáře) zdánlivá "rovnodennost" vycházela na 1.4., tedy azimut východu Slunce asi 78°.

ZH (Středa 27. března 2013)  ⇑

Nechci se opakovat a házet jako hrách na zeď svou teorii...
Ale zdá se, že vě většině kultur byly svátky jara nejdůležitějším mezníkem v roce, zkrátka se žilo od pesahu k pesahu, od martia k martiu, od beltainu k beltainu (podle podnebí). A křesťané halt od Velikonoc k Velikonocům, my už to tak asi nevnímáme, protože na Vánoce a Nový rok je víc volných dnů a šampusu, občanský kalendář je pro nás modlou, ale kdyby byl na Velikonoce svátek celý týden, jak to bývalo, taky bychom to tak asi brali.
Ten den na jaře se Kristus stal bohem; jak říkáte, křesťané se modlí k východu, ale nejvíc se modlili o tom velikonočním týdnu. Myslím, že nějaký astronomický východ, který nic neřeší, jim byl ukradený, ale pozorovali konkrétní východ Slunce v té nejdůležitější době. Vždyť kdo by koukal na astronomický východ, když vychází Slunce, které je prý ztotožňované s Ježíšem? Holubička-svatý Duch, slétává po paprsku Slunce do kaple Božího hrobu.

J. Čihák (Středa 27. března 2013)  ⇑

Mně je také divné, že se nedochovala žádná zmínka o pravidlech a dokonce ani pár zápisů o vyměření osy kostelů. V Bibli se píše, aby se křesťané modlili na východ a že se Kristus vrátí z východu. Proto badatelům stále vrtá hlavou, jaký smysl měly odchylky od východu. Sám píšete, že podélná osa většiny pražských kostelů kolísá kolem azimutu 75°. Takže nějaké pravidlo asi bylo a kolísání způsobily třeba chyby při vyměřování, při výpočtech nebo v kalendáři.

ZH (Středa 27. března 2013)  ⇑

Takže mám další hypotézu, taky skoro jistotu, jako ty předešlé. Vltava teče podobně jako Nil jihoseverním směrem, ale před meandrem trochu k západu, za meandrem trochu k východu. Proto tedy odklonění kostelů v Praze k severu, zatímco v Bohnicích, Chabrech, Proseku k jihu.
Kdo by snad nevěřil, tak připomínám, že i číslování ulic v Praze jde, jak známo, po proudu Vltavy (ev. od Vltavy, je-li ulice příčná).

ZH (Středa 27. března 2013)  ⇑

Ono to, jako všechno, bude různorodé. Záleží na období, oblasti (biskupství, děkanátu), architektovi, jestli třeba šlo o směr modlení, nebo aby odněkud svítilo o mši na oltář slunce. Já si umím těžko představit, že by to bylo po tisíc let pořád podle jednoho sofistikovaného principu, a ten by nebyl obecně znám. To asi není, protože jsem se ptal přední odbornice na románskou církevní architekturu.

Pořád se mi nezdá, že by Měsíc hrál tak důležitou úlohu v křesťanské věrouce, aby předurčoval tak zásadní věc jako orientaci kostela (s výjimkou toho, že určuje čas Velikonoc, to ale nepřímo).

Další věc je, jaký kdy kde měli směrový systém, některé kultury nepoužívaly světové strany, jak je známe my, ale např. v Egyptě po proudu versus proti proudu atd. V Evropě se asi "kompasový" systém používal, ale otázka je, jak byl třeba východ definován.

Další věc, jaký bordel v tom nadělala několikadenní odchylka juliánského kalendáře.

J. Čihák (Úterý 26. března 2013)  ⇑

Jan Cinert: Už jsem se zmínil o nápadech, že osa některých kostelů směřuje k východu Měsíce v úplňku. Když orientace k svátkům světců nevychází podle Slunce, tak se ho badatelé snaží nahradit Měsícem. Když jim to nevychází s těmi světci, tak uvažují o svátcích liturgického roku nebo o svátcích velikonočního období.