ZH (Neděle 26. ledna 2014)  ⇑

Tu hypotézu o ptákovině bych úplně nezavrhoval ;). Matně si pamatuju, že jsem tam kdysi jakousi směrovku viděl, ale asi jsem tam nešel. Řek bych však, že kámen není severně, ale severovýchodně od rotundy, na hraně mezi severním a východním svahem až skoro dole, v azimutu cca 51°, tam je totiž na některých mapách značeno skalisko.

V pátek jsem si udělal odbočku ke Kněživce, bohužel je to skoro odtěžené lomovou činností, bylo to poměrně rozsáhlé skalisko, snad 300 x 50 m velké, na severní straně zbylo zajímavé buližníkové skalní miniměstečko. Co se z toho dá usuzovat, nevím.

Jan Cinert (Sobota 25. ledna 2014)  ⇑

Slyšel někdy někdo něco o tzv. Loži sv. Václava nad Zákolany u hradiště Budeč? Vždycky jsem takové věci považoval za naprosté ptákoviny, ale zde by mohlo jít o něco jiného. Jestli jsem správně pochopil, tak kámen se snad nachází v lesním svahu severně nad železniční zastávkou Zákolany (tedy ne nádraží). Potom by byl kámen na linii západu Slunce za rovnodenností a údolí Třebusického potoka. Totéž je i u vztahu rotunda sv. Petra na hradišti a údolí Týneckého potoka. Jsou to náhody nebo záměr?

J. Čihák (Pátek 24. ledna 2014)  ⇑

Buližníky se skládají z 99% z křemene SiO2. Zbytek připadá především na uhlík C v podobě grafitu. Čím je ho více, tím jsou buližníky tmavší. Jemné částice uhlíku v buližníku mají organický původ, jde o zbytky starohorních organismů. Proto mě napadlo, jestli je ten bělavý buližník v Šárce opravdu odbarvený. Mohl vzniknout v oblasti, která v období vzniku horniny byla zcela nepříznivá pro život.

J. Čihák (Středa 22. ledna 2014)  ⇑

PP Kuchyňka u Brázdimi. Zaujaly mě zejména obrázky 4 a 6. Světle šedý buližník se podobá horninám na hradišti v Šárce.

Franta (Středa 22. ledna 2014)  ⇑

Myslím, že na odstínu až tak nezáleží. Světelné podmínky byly určitě rozdílné (popisovaný déšť) a už to stačí k jinému barevnému pojetí snímku stačí. Kámen nemusí být ani nasákavý, stačí vrstvička vody na povrchu.
To by bylo potřeba vyvažovat bílou podle nějaké kalibrované bílé plochy a nebo s sebou nosit zdroj světla se správnou barevnou teplotou.

J. Čihák (Středa 22. ledna 2014)  ⇑

Ještě se zmíním o jednom poznatku, který by mohl napovědět, k jakému druhu přiřadit šárecký kámen. V neděli mě překvapilo, že kámen trochu zešedl. Zjevnou příčinou bylo deštivé počasí a nasákavost kamene. Předtím pršelo málo a foukal vítr. Vysušený kámen byl světlejší, ale nikoliv čistě bílý. Zachytit správnou barvu na fotografii není snadné. Když na kámen svítí sluníčko, je na obrázku žlutošedý.

Franta (Úterý 21. ledna 2014)  ⇑

J.Čihák: vyrazte opravdu na jaře, dříve než se džungle kopřiv a ostružiní dole v lomu zazelená a rozroste.

J. Čihák (Úterý 21. ledna 2014)  ⇑

Kdoví, jak je to s tím trilitem. Třeba někde leží skupina podlouhlých kamenů a někoho napadlo, že by se z nich dalo něco postavit. Na Červeném vrchu jsem viděl skupinu kamenů, viz foto, ale nepřipadala mi nijak zajímavá. Tak jsem ji vyfotil jenom z dálky a šel dál. Při troše fantazie můžeme ve skupině kamenů spatřovat zborcený nebo pobořený dolmen, podobný třeba Kbílskému.

Na Kněživku se půjdu podívat na jaře. Skal je tam více. Buližníkový suk má nahoře rozevřenou trhlinu, vypadá jako velký vizír.

Jan Cinert (Úterý 21. ledna 2014)  ⇑

V onom "hledišti" se nachází svahové sedimenty, které pozvolna narůstají. Takže podle zapuštění do zeminy by se dala přibližně odhadnout posloupnost skutálení jednotlivých bílých kamenů.

J. Čihák (Úterý 21. ledna 2014)  ⇑

Západně od skaliska je více bílých kamenů různé velikosti. Jsou z větší části zapadlé do země. Pouze ten vyfotografovaný leží na povrchu. Proto jsem si hned pomyslel, že byl kdysi přemístěn člověkem a možná i vícekrát. V souvislosti s letní linií jsem pomyslel i na hranu plošiny. Kámen může také pocházet ze svahu akropole.

Jan Cinert (Pondělí 20. ledna 2014)  ⇑

Asi je to ostuda, ale přímo na Kněživce jsem nikdy nebyl. On je buližník šedý až černý uvnitř kamene. My tady neustále koukáme na povrch kamenů, který je zbarvený různým způsobem. Psal jsem tady už o vlastní zkušenosti, jakého původu jsou odstíny okro-červené, že díky sprašům a jílům v původních puklinách. Ale jak dochází k vybělení povrchu a naopak k tmavému zbarvení nevím. Snad ta tmavost jsou mikroorganismy a na bělost by mohly zapůsobit kyselé deště v kombinaci se sluncem. Laicky odhaduji.

Jan Cinert (Pondělí 20. ledna 2014)  ⇑

J. Čihák: Opravdu pěkné úlovky. Vyfocené bílé kameny vypadají totožně s naším kamenem. Raději už si netroufám vyjadřovat se takhle od boku k druhu kamene. Některé mi připadají jako buližník, jiné zase jako křemenec. Ale zdá se, že se tedy jedná o místní kámen.

Vycházejí zatím obě možnosti, co bylo na linii. Buď něco na hraně plošiny, ten svalený kámen je zajímavý, nebo bylo původně skalisko vyšší. Uvidíme, co se ještě k tomu vybádá. Jestli jsem podle fotky správně odhadl, tak svalený bílý kámen je v hledišti bývalého divadla, tedy západně od skaliska na slunovratové linii. Tak by se mohlo dát případně najít místo, ze kterého se odlomil, nebo jej nenalézt, a pak by mohl kámen být záměrně dopravený na hranu plošiny.

S trilitem to bude nějaký omyl. Kdyby se tu někdy nalézal, byl by proslavený po celé Evropě.

Franta (Pondělí 20. ledna 2014)  ⇑

A znáte Kněžívku? To je označováno jako "buližníkový suk". Podle Geowebu je buližník šedý až černý silicit. Otázka je, co myšleno šedou barvou?

J. Čihák (Pondělí 20. ledna 2014)  ⇑

Cinert: Myslím, že skalisko nemá v linii letního slunovratu význam. Tento bílý kámen, sice menší, ale podobný tomu na plošině, mohl původně stát na okraji plošiny. Nyní leží na svahu vedle skaliska.

J. Čihák (Pondělí 20. ledna 2014)  ⇑

Včera jsem si udělal čas a vydal se na cestu přes Červený vrch až na šáreckou akropoli. Kolem byla spousta rozeklaných skal a pod nimi suťová pole, kde jsem viděl pěkné jehlany a menhiry, které zřejmě nikdo nikdy nepoužil. Bohužel jakékoli stopy po trilitu jsem nezahlédl. Na konci cesty jsem vyfotografoval přírodní bránu a představoval si, jak na ní leží kamenný překlad.

Nedalo mi to a znovu jsem prohlížel sporný kámen ze všech stran, ale nic nového jsem nezjistil. Potom jsem začal pátrat v přivráceném svahu akropole. Zanedlouho se dostavil úspěch. Uviděl jsem výchoz pokrytý tmavým povlakem. Jeho vyčnívající části mě upoutaly bělavým zbarvením. Zjevně se nejedná o křemen, který se v buližníku někdy vyskytuje ve větším množství. Celý výchoz je stejnorodý a vykazuje velkou podobnost s kamenem. Takže můj závěr zní, že kámen nebyl odnikud dovezen ani vytažen na hradiště z údolí, ale stáhli ho na plošinu ze svahu akropole. Fotografie výchozu 1, 2, 3, 4, 5.

Můj předchozí závěr je pouze nejpravděpodobnější. Dalším možným místem je "slunovratová" skála. (Místní říkají, že se nijak nejmenuje.) Na svahu jsou malé bílé výchozy, foto 1, 2, 3. Pod skálou leží bílé kameny, foto 1, 2, 3, 4.

Geologické poměry na hradišti jsou složitější, i když to tak na první pohled nevypadá. Na svahu akropole jsem našel bělavý výchoz a blízko nad ním vystupuje ze svahu tmavomodrý buližník. Na akropoli jsou k vidění světlé kameny a výchozy, ale nejsou čistě bílé, foto 1, 2, 3, 4. S těmito poznatky už se nedivím, že vznikla domněnka o odbarveném buližníku. Moje přesvědčení o bílém křemenci je nyní dosti oslabené, více v tom nemůžu udělat a proto jsem zvědavý na odborné posouzení, o kterém se zmiňoval J.Cinert.