Kniha HAJDY NA HRAD
Jan Cinert (Sobota 14. března 2020)
Franta: S etnografickými sběry z 19. století je potíž, že už nejsou zcela přímým odrazem pradávné skutečnosti, ale jsou kontaminovány přídavky. Někdy se projevuje i určité nepochopení zapisovatele, co že je mu vlastě sdělováno. Proto se musí postupovat opatrně. I my můžeme básnicky vyjádřit, že Česká kotlina, čili naše země, je naší matkou, protože jsme se zde narodili a patrně budeme i pohřbeni. Ale Podkarpatská kotlina už naší matkou není.
Středobodem myšlení byl začátek jara. Když Marduk roztrhl Tiámatu a z jedné poloviny učinil nebesa a z druhé zemi, byl to jakoby počátek světa. Ve skutečnosti to roztržení je počátek rozdílných poloh Měsíce za protikladných fází po jarní rovnodennosti. To je spojeno s probuzením Rostlinné síly a vše je počátkem světa, ale ne prvotním počátkem světa jako takového, jen nového světa/období/roku. S přibývajícím počtem literátů, dramatiků i básníků není divu, že se začalo psát o Matce jakoby zemi, z jejíchž tělesných částí vzniklo to či ono.
Našel jsem si tu práci, ze které citujete. Tentokrát ji nepsala feministka, ale nějaká ekologická aktivistka. Prolétl jsem tu práci do ploviny, navíc jsem už neměl sílu. Hned před Vaší citací je odstavec převzatý od M. Eliadeho, který jasně ukazuje, jak tito lidé pracují. (M. Eliade byl žákem G. Dumezila, který se proslavil teorií o trojfunkcionálním uspořádání indoevropské společnosti a jejího božského panteonu. Teorie je skrytou obhajobou nadřazenosti Evropanů v době kolonialismu. Po 2. světové válce byl M. Eliade nucen opustit rodné Rumunsko kvůli svým fašistickým názorům.)
Citace: M. Eliade poukazuje též na rituál pokládání narozeného dítěte na zem, který je také rozšířen napříč kulturami. Dítě je položeno na zem, aby tato jeho matka potvrdila skutečnost zrození nového člověka a poskytla mu ochranu. Rituál poukazuje také k „substanciální jednotě“
lidského pokolení a země, je symbolickým vyjádřením toho, že země je matkou lidí a lidé jsou její částí.
Ve skutečnosti se jedná o obřad "pozdvižení dítěte" (libero tollere), který je také v římském právu. Dítě je položeno na zem před otce a ten rituálním pozdvižením v rukách přijme dítě do rodiny a uzná jej svým potomkem. Opakem je nepozdvižení, tedy odložení dítěte. Úkon se netýkal jen vlastních dětí, ale i adoptovaných. Proto ten rituál, v němž samotný porod nebyl dostatečným právním aktem.
Tak si dovolím položit otázku: Nejsou takové práce vlastně na zvracení? Osobně s tím mám potíže, proto také to mé dřívější doporučení takové práce raději nečíst.
Středobodem myšlení byl začátek jara. Když Marduk roztrhl Tiámatu a z jedné poloviny učinil nebesa a z druhé zemi, byl to jakoby počátek světa. Ve skutečnosti to roztržení je počátek rozdílných poloh Měsíce za protikladných fází po jarní rovnodennosti. To je spojeno s probuzením Rostlinné síly a vše je počátkem světa, ale ne prvotním počátkem světa jako takového, jen nového světa/období/roku. S přibývajícím počtem literátů, dramatiků i básníků není divu, že se začalo psát o Matce jakoby zemi, z jejíchž tělesných částí vzniklo to či ono.
Našel jsem si tu práci, ze které citujete. Tentokrát ji nepsala feministka, ale nějaká ekologická aktivistka. Prolétl jsem tu práci do ploviny, navíc jsem už neměl sílu. Hned před Vaší citací je odstavec převzatý od M. Eliadeho, který jasně ukazuje, jak tito lidé pracují. (M. Eliade byl žákem G. Dumezila, který se proslavil teorií o trojfunkcionálním uspořádání indoevropské společnosti a jejího božského panteonu. Teorie je skrytou obhajobou nadřazenosti Evropanů v době kolonialismu. Po 2. světové válce byl M. Eliade nucen opustit rodné Rumunsko kvůli svým fašistickým názorům.)
Citace: M. Eliade poukazuje též na rituál pokládání narozeného dítěte na zem, který je také rozšířen napříč kulturami. Dítě je položeno na zem, aby tato jeho matka potvrdila skutečnost zrození nového člověka a poskytla mu ochranu. Rituál poukazuje také k „substanciální jednotě“
lidského pokolení a země, je symbolickým vyjádřením toho, že země je matkou lidí a lidé jsou její částí.
Ve skutečnosti se jedná o obřad "pozdvižení dítěte" (libero tollere), který je také v římském právu. Dítě je položeno na zem před otce a ten rituálním pozdvižením v rukách přijme dítě do rodiny a uzná jej svým potomkem. Opakem je nepozdvižení, tedy odložení dítěte. Úkon se netýkal jen vlastních dětí, ale i adoptovaných. Proto ten rituál, v němž samotný porod nebyl dostatečným právním aktem.
Tak si dovolím položit otázku: Nejsou takové práce vlastně na zvracení? Osobně s tím mám potíže, proto také to mé dřívější doporučení takové práce raději nečíst.
