Jan Cinert (Sobota 14. března 2020)

Já jsem si původně také myslel, že byla v pravěku přirozená představa o stále rodící Matce zemi. Dnes to vidím tak, že božské je jen nahoře a to co je neuchopitelné a neviditelné. Nemůže být Bohyně země, když po ní lidé šlapou, kálejí na ni apod. Otylé neolitické sošky jsou bez hlavy, nebo bez očí, případně se zavřenýma očima. Tak jsou podle mne zosobněním neuchopitelné škaredé zimní noci. U štíhlých se jedná o letní noc, kdy je v nejvyšších polohách novolunní srpek. Prostě vše je o nehmotných časových úsecích a velká přefilosofovaná věda v tom není.