Jan Cinert (Pátek 6. března 2020)

Já se na to dívám jako na postupný proces. V africkém období lidé nejprve sledovali denní pohyb rozhraní Světlo-stín. Vlastně i dříve než se stali Homo sapiens, stejně se dřímající lvi musí přesunout na jiné zastíněné místo podle pohybu stínu. Po odchodu na severní polokouli se takové sledování protáhlo na celý rok. Takže prvotní bylo sledování zkracování a prodlužování stínu během roku před vchodem do obydlí. Spolu s Probouzením hmyzu věděli, kdy přibližně nastává jaro.

Tím odpadá potíž s obtížně představitelnými nehnutelnými pomůckami v té době a také odpadají problémy vzniklé s převýšením obzorů, jejich zakrytí blízkými stromy a hlavně s dny se zataženou oblohou.

Řekl bych, že na to spíše navazuje vytvoření umělého vchodu, zmíněného rámu, v osadách s různě orientovanými přístřešky. Teprve v neolitu, když začaly být důležité i slunovraty, se přešlo na přesné nalézání východů a západů Slunce na obzorech a fixování prvních/posledních paprsků do stálých svatyň. To ovšem opět záměrně vytvořenými vchody. Takový vchod/rám byl zároveň vizírem, kterým se koukalo na východ Slunce na obzoru.

Samozřejmě že nejsou vyloučeny místní zkušenosti s východy Slunce u výrazných krajinných prvků a případně klouzání stínu po blízkých severních svazích. Jenže po vytvoření sídla na výhodném místě si toto nemohli také přenést, ale zmíněný rám se dal jednoduše nově udělat.

Dřevěný rám mi připadá konstrukčně pevnější, nežli jen dva kůly. Kdyby se jednalo o dva svislé kameny, nemuselo by nadpraží být.