ZH (Pátek 6. března 2020)

Já teda nejsem v prehistorii moc vzdělaný, nevím, jestli měli potřebu zjišťovat zrovna rovnodennost, spíš vegetační období, která jsou různá podle zeměpisné šířky, nadmořské výšky a místních podmínek. Já jakožto primitiv bych vypozoroval, že když je slunce támhle nad tou skalkou, je třeba zasít, vyhánět ven na pastvu ap. (Beltain).
Myslím, že tehdejší lidé se až tak od dnešních nelišili, akorát nechodili do školy, nebyla jiná než ústní tradice vázaná na malé oddělené skupinky lidí atd. Asi vždycky byl nějaký koumák, který zatloukal a počítal kolíky atd. Je pravda, že mě by, jako primitivníáho koumáka, mohlo zajímat, kdy je polovina mezi prostředkem zimy a léta, vždycky mě ale překvapuje, že že jaro začíná jarní rovnodenností a trvá až do letního slunovratu, je tam velká setrvačnost. Tak to možná vychází na ten Beltaine, totiž polovina mezi největší zimou a největším vedrem.
Nevím, jak vlastně byla v jejich představách rovnodennost definována, zároveň půlí zimu a léto, i den a noc jsou stejně dlouhé. Ve hře je ještě Jarní bod, ten nám ale moc nepomůže, pro zkušeného nahrazuje kopec na obzoru patřičné souohvězí. Je otázka, jak přesně potřebovali azimut Slulnce určit.

No, už jsem se vykecal, tady je srovnání azimutu východu Slunce pro střed jeho kotouče v modelu bez atmosféry, při hladině moře, v místním slunečním času. V Praze a o devět stupňů severněji (na té rovnoběžce leží Stockholm). Prakticky se to neliší, drobnou odchylku možná dělá geoid. Velké diference v praxi zřejmě způsobuje atmosféra. viz. Je to dlouhý obrázek, vlevo je Praha, vpravo lokalita 200 km západně od Stockholmu.