Franta (Pátek 26. července 2019)

K rondelům. Dostala se mi do ruka kniha Kódování paměti od Lynn Kelly s podtitulem: Tradiční aboriginské paměťové techniky, které odemykají tajemství Stonehenge, Velikonočního ostrova a starobylých monumentů po celém světě.

Autorka tam popisuje jak v rámci své dizertační práce na téma "chování zvířat v bájích původních obyvatel Austrálie" navštívila Austrálii a jak užasla nad tím, co si všechno jsou tito lidé si schopní zapamatovat. Postupně se spřátelila s jednou domorodou ženou, která ji blíže seznámila s tím jak fungovala domorodá společenstva a jak závisela na vědomostech starších kmene. Podle té ženy to byli neuvěřitelní zmetci, ale bez jejich vědomostí by kmen nepřežil, říkala. Popisuje tam něco, čemu říká "paměťová stezka" - tedy, že při putování krajinou jsou k jednotlivým "prvkům" na cestě přiřazovany větinou písně s nějakým konkrétním tématem. Při procházení krajinou si u těch míst pokaždé přezpívávají dotyčné vědomosti a tak je fixují v paměti. Jako příklad uvádí Uluru (Ayers Rock) v centrální Austrálii. Cesta kolem monolitu je dlouhá asi 10 km a doslova každá skulina na povrchu je na této cestě ztotožněna s nějakým příběhem.

Postupně zcela propadla tomu, že téměř ve všem pak viděla paměťovou pomůcku. A opustila svou dizertaci o chování zvířat a začala se věnovat hledání paměťových míst. Popisuje i časový vývoj, kdy se snažila přesvědčit o své pravdě. Pro antropology bylo prý její vysvětlení přiliš archeologické, pro archeology přiliš antropologické

A její teorii lze zhruba shrnout do vyjádření, že v době, kdy se lovci a sběrači začali stávat zemědělci a začali být vázáni na jedno místo, začaly jim poměťové stezky chybět. A tak si začali budovat jejich náhražky. Bylo to ještě v době, kdy byla společnost ješě rovnostářská, a kdy skutečnou moc měli ti, kteří měli vedomosti, díky kterým kmen přežil. Ohromné úsilí, které bylo potřeba vynaložit na vybudování kopie "paměťové stezky" bylo vyváženo tím, že byla zachována možnost přežití. Vysvětluje tím třeba i to, že na stavbu byly dopravovány kameny z velké dálky, když stavebně stejně vhodný kámen, byl třeba opodál. A i to, že kameny byly ponechávány neopracované, tj. každý byl pak jiný. Další varianty pak byly samozřejně dřevěné kůly - pravděpodobně vyřezávané na způsob indiánských totemů.
Popisuje i menší paměťové pomůcky, např. zdobené nádoby jejichž zdobení nedává moc archeologům smysl a zjevně byly opravované i když po opravě už jako nádoby sloužit nemohly, ale i různé kosterní pozůstatky, jak zvířat, tak předků.
Zdobení na nádobě (eventuálně na v Africe používané lukase nebo v Austrálii tjurize) rozumněl jen ten, komu sloužila jako paměťová pomůcka. Pokud nebyl nikdo, koho do práce s pomůckou původní majitel zaučil, bývaly prý pomůcky zničeny ("rituálně rozbité zdobené nádoby")

Popisuje tam, že zprvu to byly veřejné záležitosti s přístupem pro každého, později s tím jak se společnost začala strukturovat vznikala místa přístupná jen vybraným jedincům (např. přestavby Stonehenge. A úplně nakonec, když existovali lidé, kteří si mohli najmout jiné lidi, kteří je drželi u moci pomocí síly, přestala tato místa sloužit svému původnímu účelu - u moci už nebyl ten, který byl svou přítomností díky svým vědomostem nepostradatelný, byla tato paměťová místa opuštěna. A nejspíš tehdy vznikly svatyně, kam měl přístup třeba jen velekněz.

Webové stránky Lynne Kelly