J. Čihák (Čtvrtek 29. listopadu 2007)
Jeruzalém je severněji než obratník Raka. Slunce zde nemůže procházet nad hlavou, ale mohou ho nahradit hvězdy, případně komety. To však nestačí k přesnému určení směru na Zemi. Je potřeba přesně a jednotně měřit čas a rychle komunikovat na velké vzdálenosti. Ve středověku to neuměli a tak hledali náhradní řešení. Měření zeměpisné šířky je celkem jednoduché, ale zjistit zeměpisnou délku bez přesných hodin není snadné. Autor článku Navigace píše, že již Ptolemaios popsal určování zeměpisné délky podle pohybu Měsíce mezi hvězdami. Arabové používali Lunární kalendář a proto určitě pečlivě zkoumali pohyby Měsíce po obloze a také museli rozvinout matematiku pro výpočet jeho drah. Bylo by divné, kdyby znalosti o pohybu Měsíce uplatňovali jenom pro upřesňování kalendáře. Stanovením zeměpisné délky z pohybu Měsíce se také zabýval Edmond Halley. Až po vynálezu přesných námořních hodin ztratily jeho postupy význam.
Pro výpočet směru J. linie stačilo zjistit úhlové rozdíly mezi Prahou a Jeruzalémem. Myslím si, že problém s rozdílem mezi zeměpisnými délkami "vyřešil" Měsíc. A tak předkládám úvahu. Hvězdy jsou vůči Zemi téměř nepohyblivé. Měsíc kolem Země obíhá. Změříme vodorovný úhel mezi Měsícem a vybranou hvězdou v okamžiku, kdy hvězda bude kulminovat. Současně změříme zeměpisnou šířku. To uměli už ve starověku. Stejné měření v tutéž noc provede jiný hvězdář na jiném místě zeměkoule. Akci domluvíme předem a potom odpočítáváme dny. K tomu žádné hodiny nepotřebujeme. Oba vodorovné úhly se budou lišit, neboť Měsíc pluje mezi hvězdami. Budeme-li dobře znát zákonitosti měsíčních drah, pak můžeme dopočítat rozdíl zeměpisných délek obou míst na zeměkouli. Nakonec vypočítáme výchozí směr ortodromy. Poloměr koule není důležitý. Hvězdářství mě zajímalo okrajově a proto se v tom raději nebudu dále pitvat. Ani nevím, jestli je tato metoda dost přesná. Měsíc se posune vůči hvězdám o polovinu kotouče za hodinu. To není mnoho, ale v 10. stol. byl v Bagdádu používán sextant o poloměru 17m. Takové velké zařízení měřilo úhly s přesností na 1 minutu.
Pro výpočet směru J. linie stačilo zjistit úhlové rozdíly mezi Prahou a Jeruzalémem. Myslím si, že problém s rozdílem mezi zeměpisnými délkami "vyřešil" Měsíc. A tak předkládám úvahu. Hvězdy jsou vůči Zemi téměř nepohyblivé. Měsíc kolem Země obíhá. Změříme vodorovný úhel mezi Měsícem a vybranou hvězdou v okamžiku, kdy hvězda bude kulminovat. Současně změříme zeměpisnou šířku. To uměli už ve starověku. Stejné měření v tutéž noc provede jiný hvězdář na jiném místě zeměkoule. Akci domluvíme předem a potom odpočítáváme dny. K tomu žádné hodiny nepotřebujeme. Oba vodorovné úhly se budou lišit, neboť Měsíc pluje mezi hvězdami. Budeme-li dobře znát zákonitosti měsíčních drah, pak můžeme dopočítat rozdíl zeměpisných délek obou míst na zeměkouli. Nakonec vypočítáme výchozí směr ortodromy. Poloměr koule není důležitý. Hvězdářství mě zajímalo okrajově a proto se v tom raději nebudu dále pitvat. Ani nevím, jestli je tato metoda dost přesná. Měsíc se posune vůči hvězdám o polovinu kotouče za hodinu. To není mnoho, ale v 10. stol. byl v Bagdádu používán sextant o poloměru 17m. Takové velké zařízení měřilo úhly s přesností na 1 minutu.