Kniha HAJDY NA HRAD
Jan Cinert (Úterý 31. července 2018)
Franta: Pravda, vzpomněl jsem si. To zlehčení důležitosti tradice keltských svátků se mi tam líbilo. Jak jsme dávno probrali, tak jejich umístění v kalendáři nemá zřetelnou vazbu na mýty a astronomické děje. Byť v irské Knize o dobývání Irska sepsané ve středověku splácáním starých mýtů dohromady zmínky o těchto svátcích jsou. Napadla mne už otázka, jestli se Dušičky a spol. nerozšířily po Evropě díky iroskotským mnichům. Ti totiž byli i prvními zapisovateli keltských mýtů.
Stejně i uvedení různých možností významu hradiska Hrádek. Ale chyběl tam nějaký jasný výsledek, takže to mé zklamání, že revizní výzkum nic nevyřešil. Navíc, já osobně zastávám tradičně názor, že linie mezi vzdálenými útvary jsou vytvořeny přírodou a nemají s lidskými záměry nic společného. Takže jejich uvádění je tam vlastně omáčkou nastavující délku textu. Ve výsledku je to pak celé trochu o ničem s čerpáním grantové podpory.
Došel jsem k závěru, že skákání zhrzených dívek se skály do vodoteče západním směrem je slučitelné jen s podzimní rovnodenností. Je to slovní vyjádření rituálu, nevím jestli a jak mohl být třeba napodobován. Ale si nějak ano, stejné je koulení zapálených kol s kopců za letního slunovratu a potupné přeskakování ohně na oslavu počátku klesání drah Slunce. Při podzimní rovnodennosti se protnou dráhy Slunce a Měsíce. To je setkání (zasnoubení) slunečního héroje s Novolunní dívkou. Následně se rozejdou tak, že héroj odejde do "solárního podsvětí" a dívka skočí do "měsíčního moře", do nízkých poloh novolunního Měsíce během zimy. Na jaře je to obráceně a tím dojde ke svatbě. (Ivánek s Nastěnkou se poznají a zamilují u potoka, rozejdou se do svých zimních nebytí a pak se na jaře v témže místě opět setkají a děj nezadržitelně směřuje ke sňatku.)
Skákání souvisí s rituály v rámci roku, ty jsou nejstarší, a vysoký a nízký Měsíc je poznatek nejdříve až někdy z neolitu, domnívám se. Může se odrážet v orientacích staveb, ale není obsažen v předcházejících mýtech. Tak je orientována osa Kaaby v Mekce, k východům a západům vysokého Měsíce.
Žel, s knihou se musím trapně opakovat, jako v posledních letech, že bude dokončena následujícího jara. Dost jsem se zasekl na vylepšení první kapitoly věnované mytologii. Ale vyplatilo se.
Stejně i uvedení různých možností významu hradiska Hrádek. Ale chyběl tam nějaký jasný výsledek, takže to mé zklamání, že revizní výzkum nic nevyřešil. Navíc, já osobně zastávám tradičně názor, že linie mezi vzdálenými útvary jsou vytvořeny přírodou a nemají s lidskými záměry nic společného. Takže jejich uvádění je tam vlastně omáčkou nastavující délku textu. Ve výsledku je to pak celé trochu o ničem s čerpáním grantové podpory.
Došel jsem k závěru, že skákání zhrzených dívek se skály do vodoteče západním směrem je slučitelné jen s podzimní rovnodenností. Je to slovní vyjádření rituálu, nevím jestli a jak mohl být třeba napodobován. Ale si nějak ano, stejné je koulení zapálených kol s kopců za letního slunovratu a potupné přeskakování ohně na oslavu počátku klesání drah Slunce. Při podzimní rovnodennosti se protnou dráhy Slunce a Měsíce. To je setkání (zasnoubení) slunečního héroje s Novolunní dívkou. Následně se rozejdou tak, že héroj odejde do "solárního podsvětí" a dívka skočí do "měsíčního moře", do nízkých poloh novolunního Měsíce během zimy. Na jaře je to obráceně a tím dojde ke svatbě. (Ivánek s Nastěnkou se poznají a zamilují u potoka, rozejdou se do svých zimních nebytí a pak se na jaře v témže místě opět setkají a děj nezadržitelně směřuje ke sňatku.)
Skákání souvisí s rituály v rámci roku, ty jsou nejstarší, a vysoký a nízký Měsíc je poznatek nejdříve až někdy z neolitu, domnívám se. Může se odrážet v orientacích staveb, ale není obsažen v předcházejících mýtech. Tak je orientována osa Kaaby v Mekce, k východům a západům vysokého Měsíce.
Žel, s knihou se musím trapně opakovat, jako v posledních letech, že bude dokončena následujícího jara. Dost jsem se zasekl na vylepšení první kapitoly věnované mytologii. Ale vyplatilo se.
