Jan Cinert (Středa 4. dubna 2018)

Kniha Kostel panny Marie na Pražském hradě "nezklamala". Většinou se zúčastnili "esejisté", netknutí vývojem poznání a opakující ze starých knih. Někdy jsou i obdařeni fantazií, což spojeno s výše uvedeným je tak trochu až nechutné, když si člověk navíc uvědomí, že to dělají za peníze nás všech. Vyzdvihnout se dají půdorysy úrovně 10letého dítěte od D. Prixe na str. 180 a 189, u kostela P. Marie navíc s chybně zakreslenou tumbou.

Jedinou poučnou reálií je "souboj" o kostel mezi J. Frolíkem a J. Maříkovou. Její názor jsme už níže probrali. Co uvádí Frolík je ale skutečně zlomové. Jak jsem níže psal o dně hrobu, který je zároveň základovou spárou v severovýchodním nároží, tak jedinec zemřel podle radiokarbonového datování až 991-1044 (pozn. 39 na str.95). Nejen z dalšího Frolíkova textu o pohřebišti kolem kostela vyplývá, že i část základu, považovaného za náležející I. fázi, je ve skutečnosti vyrovnáním prolákliny před zahájením vlastního vytváření základů II. fáze. Takže z I. fáze se z obvodových zdí nedochovalo vůbec nic a do I. fáze náleží jen tumba a do ní vložená hrobka se Spytihněvem a manželkou.

Pro mne to znamená, že se musím vzdát představy o přesunu pohanského pohřebišťě z místa Hradu po jeho založení před hradby, čili sem do místa budoucího kostela P. Marie a po jeho založení zase za Jelení příkop. Tak to vylývalo právě podle kostí pod severovýchodním nárožím. Takže, po založení Prahy se pohřebiště přesunulo rovnou za Jelení příkop (neřeším nyní hiát mezi 875-895) a po rozšíření Prahy o dnešní Hradčanské máněstí na Pohořelec před hradby.

Pohřebiště kolem kostela a na III. hradním nádvoří bylo jen křesťanské a v provozu od počátku 10. století, tedy od vysvěcení Spytihněvova kostela (I. fáze) založeného 897 až do 13. století (před 1278).

Podle toho všeho následná opakovaná tvrzení, že se jedná o kostel založený Bořivojem, se budou jevit vskutku velmi humorná, humornější nežli kdykoliv před tím.