Jan Cinert (Pondělí 11. září 2017)

Pro lepší pochopení je dobré si uvědomit, o co vlastně původně především šlo. O stížnost Slavníkovců na pražské Přemyslovce, že nejsou hlavní rodovou větví a že Boleslav I. se neoprávněně násilím zmocnil trůnu. Gumpold pak Václavův příběh zprostředkovaný Vojtěchem upravil na legendu o zavraždění křesťanského mučedníka. Protože si takto vymýšlel, neuvedl místní reálie, a děj se odehrává v jakémsi městě, v němž sídlili Václav a Boleslav. Zmínil pouze Budeč, nutnou součást Václavova příběhu, neboť na něj byl "odstrčen" Vratislavem, a pak až umístění "mučedníkova" hrobu v kostele sv. Víta v Praze. Teprve ve staroslověnském překladu Gumpoldovy legendy domácí autor zasadil příběh do místních reálií a podle Václavova úmrtí v Boleslavi tam přesunul i jeho legendární zavraždění. Další legendy to pak už jen rozvíjí, aby se zdůraznilo nutné elevatio (vyzdvižení), translatio (přenesení) a depositio (nové uložení), jako podmínky pro biskupské svatořečení předcházející papežské kanonizace. Proto přídavky a úpravy v následujících legendách vrcholící podvrhem zv. Kristiánova legenda.

Je to pěkně vidět právě na Václavově přenesení. Gumpold uvedl, že jej vykonali nějací lidé v noci a přidal zázrak s překonáním vodního toku. V II. starosl. legendě se ale přenesení už dělo z vůle knížete, protože to bylo nutné pro uznání svatořečení v době před papežskými kanonizacemi. Zároveň byla přidána Rokytka, aby popis translace byl jakoby opravdovější, neboť Rokytka je mezi Boleslaví a Prahou. Teprve ve 13. století byl v Oriente a Ut annuncietur navíc přidán známý zázrak s překonáním Vltavy, což je pouhý literární paralelismus.