Jan Cinert (Pátek 23. června 2017)

Brána skutečně vedla k přívozu. Byla součástí opevnění stavěného po polovině 13. století. Tehdy už byl v místě klárovského brodu přívoz a jezdilo se přes Juditin most. Situaci vysvětluje tento odstavec:
Začínající projevy radikální změny hydrologického režimu po stavbě pevných jezů se podařilo archeologicky změřit a datovat sondami č. 245 a 249 (obr. 32/5). Z jejich výsledků lze mj. odvodit, že výška vodních stavů v období obvyklých velkých vod se v poslední čtvrtině 13. století pohybovala již při kótě 186,6, tedy nejméně o 2 až 3 m výše než v první polovině téhož století. To znamená, že nad jezy se hladina řeky začala výrazně zvyšovat již ve druhé polovině 13. století, která se tak na celkovém zvýšení vltavské hladiny o dnešních 3,8 m podílela přibližně dvěma třetinami. Hodnoty naměřené v sondách č. 245 a 249 na Klárově platí ovšem jen pro úsek pod staroměstským jezem, v němž sedimentaci na dně řeky ovlivňoval dnes již neexistující jez mezi dnešní Strakovou akademií a Rudolfinem, který zanikl za povodně v r. 1432. (Zde (asi v poslední pětině textu).
Jez mezi dnešní Strakovou akademií a Rudolfinem bylo nejvýhodnější vystavět v místě říčního prahu, kterým před tím byl onen brod. Zatím je jeho dokladem jen nález cesty při výstavbě senátních garáží před Kolowratským palácem. Ta byla na přímé spojnici mezi jižní bránou Pražského hradu a klárovským brodem. Zanikla se zazděním jižní brány ve 13. století, tedy v době, kdy se i brod stal jezem a nad ním se začal provozovat přívoz, jako náhrada starého komunikačního spoje.