Z. Homola (Středa 28. listopadu 2007)

Omlouvám se za hloupý přehmat v GMT v minulém příspěvku (opraven).
Pro zajímavost asi rok a půl (622-624) se modlili muslimové k Jeruzalému, než se Mohamed nepohodl s židy.
K Jeruzalému je ale také obrácen svatostánek s tórou v synagogách a často samy synagogy, židé tedy museli mít metodu, jak svatostánky orientovat. Ale zatím jsem nenašel žádné podrobnosti.
Křesťanské kostely v Praze kupodivu tak orientovány nejsou, nejsou v drtivé většině ani k východu, jak jsem již uvedl, směřují patrně k východu Slunce o svátku Zmrtvýchvstání.
Dnes se vyrábí pro judaisty košer kompasy, směřující stále k Jeruzalému, kočovné kmeny v historii směřovaly tabernákl nejdřív k východu, pak (snad od doby vlády Šalamouna) k Jeruzalému, ale metodiku jsem nenašel.
Vzhledem k tomu, že muslimové tím jednoduchým způsobem mohli směr k Mekce určovat jen dvakrát do roka v létě, přitom byli často kočovní, asi musela být vypracována metodika pro určování směru i v jiných obdobích.

Ještě jsem se dozvěděl, že perský muslimský astronom Alfraganus (al-Farghani) původem z dnešního Uzbekistánu již kolem r. 833 vydal astronomickou příručku o pohybu nebeských těles (http://www.muslimheritage.com/uploads/Alfraganus2.pdf), kde byl i vypočten průměr zeměkoule, ta byla v r. 1137 přeložena do latiny a byla v Evropě velmi populární. Kolem r. 856 vydal i zásadní pojednání o astrolábu. Zmíněná příručka navazovala na Ptolemayův Almagest (http://www.phys.uu.nl/~vgent/astro/almagestephemeris.htm). Ten byl přeložen do arabštiny v 9. století a v Evropě zapomenut, jen matně se tradoval mezi astrology. Přeložen do španělštiny a pak do latiny byl též až ve 12. století (do latiny 1175). (Zmíněné rotundy, které vytyčují onen směr na Jeruzalém, vznikly na počátku 12. století, sv. Kříž možná již koncem 11.)