Franta (Sobota 7. ledna 2017)

Já se na to koukám tak, že Horizons uvádí značku "r", tedy Rise, pro čas kdy Slunce uvidíme - tedy v modelu s atmosferou nebo bez atmosfery je to ve stejný čas. Jednomu času odpovídá jeden azimut. Slunce je fyzicky 0,7546 stupně pod horizontem. Atmosferu máme pořád a ta způsobí, že "vidíme za horizont". To nahlédnutí za horizont se ve výsledcích projeví tak, že se Slunce posune kolmo vzhuru na výšku -0,1499 stupně, tedy celá jeho dráha se posune, to v modelu s atmosférou. Protože má úhlovou šířku asi půl stupně, tedy průměr, a jeho střed je 0,15 stupně pod horizontem, tak z té poloviny, asi 0,25 stupně už něco vykukuje nad horizont. Refrakce deformuje i vlastní obraz slunečního kotouče. Samozřejmě je jeho dráha šikmá, ale refrakce způsobí při horizontu její nadzvednutí, a to je dle mého, kolmo vzhůru. Představuji si to tak, že u horizontu je dráha Slunce přímková šikmo vzhůru. Refrakce do urřité výšky od horizontu způsobí jakoby její vyboulení směrem vzůru.

Takže souhlasím s Vaším závěrem, že "když je střed Slunce v modelu bez atmosféry přesně na horizontu, je pro pozorovatele už dávno vyšlé", ale model bez atmosféry nelze prakticky použít, protože tam ta atmosféra pořád je. Tedy východ Slunce nemůže být v okamžiku, kdy je fyzicky střed Slunce přesně na horizontu. Horizons tvrdí, že je to tehdy když je SLunce fyzicky 0,7546 stupně pod horizontem. Podle toho Vašeho zadání. Při tom mém se výsledky trochu liší - mám 0,1356 stupně pod horizontem, kdežto Vámi uváděný příklad má -0,1499 stupně.