Jan Cinert (Úterý 27. prosince 2016)

Franta: Zatím jen k té astro-mytologii. Dívky Novolunní a Úplňku jsou protikladnými sestrami proto, že v rámci roku jsou jakoby souběžně a střídají se ve výškách nad obzorem. V létě je nahoře Novolunní, je tady "nahou" - osvětlenou, v zimě zase Úplňková. V průběhu lunace nejsou souběžně ani jakoby, ale střídají se tak, že Novolunní je vidět večer zhruba do poloviny lunace, je tedy "noční", pak je jen Úplňková ráno za úsvitu.
Slunce se rodí jednou ročně za zimního slunovratu. Tím pádem se může narodit jen těm, kdo v té době mají k sobě blízko, čili Novolunní dívce a slunečnímu bohovi/hérojovi zimní poloviny roku, protože tehdy jsou jejich dráhy nejníže, tedy princip Nut a Geb.

Denní spolknutí a porod Slunce bohyní Nut považuji za dodatečnou egyptskou spekulaci, kterou je vysvětlováno, proč Slunce na noc zmizí. Takové etiologie jsou vždy v mýtech pozdní. Světové mýty opravdu znají jen každoroční zrod Slunce a k početí dochází zástupným - neposkvrněným způsobem, protože za zimního slunovratu se dráhy Slunce a Měsíce vždy neprotínají.

Chtěl jsem hlavně upozornit na ony souvislosti mezi dávným "pohanským" pohledem na roční zrod Sluníčka a stejnými závaznými principy v křesťanství. Probírali jsme tu dříve večerní zapalování ohňů. Nyní je to podle mě opět starý rituál, který je napodobením zrození Slunce již večer.