Jan Cinert (Pátek 16. září 2016)

Já bych to s tím tvrzením o ramenu sv. Víta moc nepřeháněl, pane kolego. :-) Je celkem známo, že takový údaj se objevuje až v legendách 13. století!

Nějakou telepatií mne také napadla dávná mytologie. Ta se ale nedá vysledovat listováním v současných slovnících, byť mrtvého jazyka, jak se snažím prosazovat. Kdybychom měli možnost zalistovat v nostratickém slovníku před poslední dobou ledovou, nalezli bychom u slovního kořene M.N, na délce a velikosti vokálu nezáleží, pouze význam 'muž, člověk' (man). Tento 'člověk' s dvaceti prsty byl sakralizován a převeden na kaledářní 'man, moon' s dvaceti dny. Po jeho prodloužení na 30 dnů podle délky lunace se přenesl výraz na nebeskou Lunu, a proto ženské Luně dnes říkáme 'ten' Měsíc. Další významy slov s kořenem M.N v latině, jako ruka, síla a ty, které uvádíte, jsou posunuté od uvedeného prvotního významu. Těch prvotních 'manů', čili měsíců bylo devět, protože prvotní měření času bylo založeno na letní polovině roku. Uprostřed ní je letní slunovrat. Jenže mohl to kronikář v 15. století vědět a takto nějak chápat? Já myslím, že ne, a tak jsem v tomto případě mýtické úvahy zavrhnul.