Jan Cinert (Úterý 12. ledna 2016)

V rámci možností a svých schopností jsem prostudoval avizovaný článek o rotundách ve Staleté Praze. Je to dost velký objem nimravé práce. Porovnávají se veškeré možné rozměry vybraných rotund a posuzují se metodou tzv. zpětného projektu. To znamená, že podle dochovaných zdí se odvozuje zamýšlený ideální projekt vyměřovaný římskou stopou, resp. karolínskou, neobsahující ještě lidskou chybu vzniklou při vytyčení a provedení skutečných zdí. (Autoři používají v praxi jako základ dvojnásobek římské stopy, tedy český loket.) Autoři oprávněně dochází k tomu, že opakovaný kánon v literatuře o dvojnásobku průměru lodi oproti apsidě neplatí, a zároveň k tomu, že většina projektů rotund byla vykonstruována různým způsobem. To už mi zase připadá trochu přehnané, ale nejsem nyní schopen to celé posoudit. Mám jen takový "bláznivý" nápad ohledně rozdílnosti poměrů loď versus apsida, jenže by se musel pracně vyzkoušet na velkém souboru a zároveň se znalostí azimutů. Ty právě v článku nejsou vůbec žádně uvedeny, ani nejsou rotundy zakresleny do kat. map. Vše je pouze o rzměrech rotund. Takže pro arch. datování tam není nic použitelné. Nicméně je dobře, že někdo takovou práci udělal. Je tam dost poučných postřehů.

Zkusil jsem onu metodu zpětného projektu u svých rekonstrukcí půdorysů rotund Bořivoje a Boleslava (sv. Víta). A ejhle, po minimální úpravě mi vše vychází na celé římské stopy a jedním ze základních konstrukčních prvků je vzdálenost středů lodě a apsid, rovněž mi vycházející na celé stopy. Své publikované půdorysy tedy ještě musím lehce opravit.

I když mě vychází rekonsrukce jednodušeji než autorům, fakt je, že až po přečtení jejich článku jsem si uvědomil, že sestrojení a vytyčení půdorysu Boleslavovy čtyřapsidové rotundy s novým azimutem a zároveň s nasazením na ponechanou jižní apsidu Bořivojovy rotundu, byl vysoce sofistikovaný výkon. Něco takového musel provést zkušený geometr a projektant. V článku rotunda tzv. Sv. Víta není řešena. Autoři uvažují o tom, že byly rozdílné osoby, tvůrce projektu a ředitel realizované stavby. Já bych k tomu přidal to, že tvůrce projektu - architekt, byl ještě nejspíše tím, kdo stanovil azimut kostela. Pak mohl místo stavby opustit, protože tak vysoce intelektuální hlava nemusela být dále na staveništi přítomna. Týká se to samozřejmě jednodušších předrománských kostelů. Blíží se to pak k vysvětlení, proč vytyčování azimutu kostelů zůstalo tajemstvím, jednalo se o utajenou činnost úzkého okruhu intektuálních špiček, navazujících na znalosti pozdní antiky.