Jan Cinert (Pondělí 7. září 2015)

Našel jsem další stopy 20denního týdne. V Mýtu o Kumarbim se měl bůh jarní rovnodennosti Kumarbi (Kronos, Saturn, Enlil atd.) střídat ve vládě se svým podzimním protikladem Tešubem (Zeus atd.) po devíti letech. To není možné a střídali se po půl roce. Pak je devítka správně tradovaná a jedná se o devět 20denních týdnů, čili 180 dnů.

Obzvláště pyšný jsem nyní na nalezení téhož v pohádce O Otesánkovi, která má dobře dochovaný archaický původ. Otesánek byl nalezen bezdětným mužem vykopávajícím pařezy, tedy původně tesařem - héroem jarní rovnodennosti. Nalezený otesaný pařízek obživl a začal zázračně růst, jako přibývá Slunce na jaře. Snědl celkem devět elementů, až mu nakonec stará babka motykou rozpárala břicho, osvobodila snědené, ale hlavně zachránila svět před spálením přibývajícím slunečním žárem, v pohádce snědením. Otesánek tedy původně pojídal 20denní letní týdny stejně, jako třeba Kronos sedm letních lunací - svých dětí. Otesánek se tím jeví starší, než Sedm nezbedných kůzlátek.