Jan Cinert (Pondělí 20. dubna 2015)

Franta: Tak to se omlouvám, nějak jsem si podstatu pentagramu z dřívějška špatně zapamatoval. Zřejmě v tom sehrála roli nedůvěra k tomu efektnímu obrazci. Mám za to, že není reálný.

Jestliže Jitřenka začíná své putování před Sluncem od momentu, kdy byla v úplňku schována za Sluncem, měl by počátek být tak, že vychází nepatrně před Sluncem na východním obzoru. Pak východy Jitřenky předbíhají Slunce do první čtvrtě, následně se Jitřenka začne opět blížit ke Slunci, tedy k východnímu obzoru, čímž zároveň zmizí a později se objeví jako Večernice na druhé straně. To se nemůže odehrávat na přímkách, jak je to na pentagramu, ale v obloucích. Na animaci Jitřenka "visí" vysoko nad obzorem a ještě není zcela jasné, kde je rovnodennostní bod a odvozeně úhly viditelnosti Venuše. Pravdivé jsou ty pohyby jakoby nahoru a dolu, ve skutečnosti od jihu k severu a naopak. To jsem si ověřil na Azoru. Jestli to dobře chápu, tak je to způsobeno rychlejším obíháním Země oproti Venuši kolem Slunce.

K oněm nejstarším záznamům je třeba ještě přičíst nedochované starší záznamy a dále předchozí záznamy na kůži a kůře. Pak se dostaneme do doby před mnoha tisíci lety. V každém případě je celkem jednoduché spočítat, že Jitřenek je pět do solárního osmiletého počtu a že Večernic je také pět za stejné období a jedná se o stejné putující těleso se stejnou svítivostí. Tím vzniká otázka, jak by mohli lidé až do antiky považovat Jitřenku a Večernici za dvě tělesa. Vždyť věděli, že Slunce je také jedno, byť na západě zapadne a objeví se na druhé straně. Totéž dělá Měsíc. Podobně i ostatní planety na čas mizí, aby se objevili pak někde jinde. A, pokud vím, tak nejsou zprávy o dvou Jupiterech a dvou Saturnech.