Jan Cinert (Neděle 19. dubna 2015)

Franta: Díky, že jste se tomu takto věnoval. Myslím si, že hlavním problémem je, že pračlověk neznal počítačové animace, ani poznatky novověkých učenců. Nemohl se ani dívat očouzeným sklíčkem na denní oblohu a pozorovat Venuši. Dokonce se domnívám, že pračlověk, stejně jako i dnešní člověk, se na slunečnou oblohu moc nedíval, protože je to pro oči nepříjemné.
Podle mne, jak jsem níže zmínil, se nejjednodušeji dají pozorovat změny v cyklech a výškách těles za jejich východu a západu. Tohle právě ty programy a animace moc neřeší. Místo východu/západu na obzoru je podle severního/jižního umístění přesně odpovídající i výškám drah. Takže se nemusely měřit výšky drah třeba v poledne nebo o půlnoci. Zároveň východ planety ve stejném místě na obzoru za východu Slunce určuje délku jejího roku, např. Jupiter 12 roků a Saturn 30 roků. To je zároveň to, co tehdejším lidem stačilo.
Zároveň pro ně muselo být obzváště úchvatné, když se jim nějak sešlo počítání měsíčního času s časem solárním. Proto Venušin a 19letý cyklus. Vedle toho je uchvátilo ještě něco, z čeho stvořili postavy hodné zemřelé maminky a zlé macechy. Asi to bylo pro pralidi jednoduché, protože již některé australské pohádky mají princip "klokan měl dvě manželky, veverku a vačici", teď jde jen o to, jak na to přijít.