Jan Cinert (Čtvrtek 15. ledna 2015)

Franta: Na možnou souvislost této pečeti s Plaváčkem (pohádkou Tři zlaté vlasy ...) jste mne už upozornil a já Vám za to byl velmi vděčný. Sám jste také napsal :-), že onen článek je moc dlouhý, což je pravda. Nechci jej dále rozmělňovat vložením Plaváčkova příběhu, byť je v tomto tématu zásadní. Zasloužil by si samostatný rozbor, kdyby na něj byl čas.

Váš výklad by byl zajímavý, takový doklad starobylosti motivu z Plaváčka. Já to vidím tak, že na pečeti bůh vpředu nevystupuje, ale šlape nohou na příčli rozdvojeného bidla na odstrkávání. To se používalo dříve nežli vesla a sama vesla se vyvinula z právě toho kormidla, které drží Šamaš. Mám za to, že bidlo a kormidlo jsou jen zcela realistické prvky spojené s plutím lodi. Chybí tam navíc břeh, na který by bůh vystupoval.

Mezopotámské postavy se sálajícími paprsky jsou všechny nyzývány Šamaš. Ale je to všude opravdu Šamaš? Ten, co má pilu a vystupuje ve vizíru uprostřed, je východem Slunce o jarní rovnodennosti. Tady zase pluje na bárce bez pily. No, říkejme všude nadále Šamaš, ovšem s tím, že jeho mýtický příběh už v Sumeru byl bohatší, podobně jako jsou i jiné příběhy slunečních héroů.