Jan Cinert (Středa 10. prosince 2014)

Franta: Já bych to viděl takto.

Každodenní večerní odchod dívek do lesa vyjadřuje jejich podstatu - novoluní srpek (Sněženka) a úplněk (Růženka), kdy svítí na noční obloze.
První setkání s hošíkem je na podzim, kdy dívky spaly na okraji propasti. To zde nahrazuje "dívčí skoky se skály". Ty jsou buď ze zhrzené lásky, neboť se minuli s "hošíkem", nebo zmizel, či se odmítl ženit. V Kalevale se Aino nechtěla provdat za starého podzimního heroa a skočila do moře. V pohádce drastičnost skoku byla vynechána a zůstala jen propast, do které dívky už nespadly.
Následně přichází medvěd, když je venku zima a chce se ohřát. Přichází tedy s příchodem zimy a s příchodem jara odchází.
Pak v pohádce chybí důležité slůvko MEZITÍM. Setkávání dívek s trpaslíkem je zahájeno již první lunací po zimním slunovratu, jsou to obdoby jiných "tří zkoušek", tedy tří měsíců do jarní rovnodennosti. Takže ve skutečnosti ještě před odchodem medvěda, který mizí přes léto.
Po třetím setkání/lunaci je trpaslík zabit a medvěd se proměňuje v prince.

Trpasličí a ošumtělou podobou je vyjádřena odpudivost zimního období. Rozhodující je shromažďované bohatství trpaslíka, nahrazující zimní žití ze sklizně po letním období. Jeho malost zde tedy nemá nic společného s pidimužíkem z Kalevaly. Leda by oba rovnodennostní héroiové byli původně malí, aby prolezli nízkým rovnodennostním vstupem. Jenže to nesedí s faktem, že na podzim je dráha Slunce vyšší a pak se snižuje. Také jsem si jinde pidimužnosti podzimních héroů nevšiml. Spíše je to v pohádce pozůstatek nízkosti zimních drah Slunce.