Franta (Pondělí 17. listopadu 2014)

musí být malý, aby se protáhl nízkým jarním vchodem. Jedná se o „nulovou“ výšku Slunce za rovnodenností, když si letní úrovně představíme jako plusové a zimní jako mínusové.

Jak si představit zmíněnou „nulovou“ výšku Slunce za rovnodennosti z pozice tehdejšího člověka? My dneska víme, že deklinace Slunce o rovnodennosti je nulová, ale to je z hlediska prostého člověka obtížně uchopitelný údaj. Slunce je na obloze o rovnodennosti někde uprostřed mezi nízkou polohou o zimním slunovratu a vysokou polohou za slunovratu letního - pokud to vztáhneme na jeho výšku na nebi.

Díky objevu nuly si můžeme tuto konstrukci představit, ale nějak mi nejde aplikovat tu představu do minulosti. Nízký práh bych si spojil se zimním slunovratem. Tím spíš kdyby měl být spojen s pidimužíkem. K mimimužíkovi by pak logicky patřil mužík a maximužík

A když je to spojené s Kalevalou, tedy s Finskem, kde mají severní polární kruh, tak tam je o zimním slunovratu ten práh tak nízký, že Slunce ten den vůbec nevyjde (o letním slunovratu zase nezapadne).