Jan Cinert (Pondělí 15. září 2014)

ZH: Viz obrázek stanoviště fotografa u třetího obrázku v posledním odkazu. Světle modře je ústřední zeď obrázku náležející románské bazilice sv. Vavřince, na níž je cihlový pilíř. Jedná se o prvotní nález ze šedesátých let zakrytý stříškou.

Stavitelem baziliky sv. Vavřince má být Vratislav II., který umožnil návrat staroslověnských duchovních do Sázavského kláštera. Takže ten nemohl svévolně bořit dotyčný kostel. Buď to byl jeho předchůdce Spytihněv II., nebo kostel byl narušen.

"Konselsuálního o staroslověnské liturgii" se nelze dočíst z prostého důvodu. Průběžná existence staroslověnské liturgie od Bořivoje do vyhnání staroslověnských ze Sázavského kláštera se nevejde do oficiálně uznávaného výkladu. Ale je to celkem jednoduché. Staroslověnští byli při Bořivojově rotundě a Boleslavově do založení (latinského) bskupství na Hradě. Pak se zřejmě přesunuli na založený Vyšehrad. Následoval Sázavský klášter za průběžné přítomnosti na Vyšehradě. Pak vyhnání ze Sázavy roku 1097. Ukončení jejich přítomnosti na Vyšehradě není zcela osvětlitelné. Jen kolem roku 1100 začíná rozmach stavění rotund na hradech a velmožských dvorcích, z čehož usuzuji, že se sem staroslověnští přesunuli ze Sázavy a snad i z Vyšehradu, pokud nebyli na Vyšehradě nadále přítomni.