Z. Homola (Pátek 23. listopadu 2007)

Já vaší tezi věřím i s odstupem (když byl člověk tématem zaujat, měl sklon svým ideám vše přizpůsobovat). To, že linie skutečně směřuje přesně do Jeruzaléma, že stavby byly vybudovány v období křížových výprav, že sv. Štěpán i Longinus byli umučeni v Jeruzalémě jsou dost přesvědčivé indicie. Že se při pohledu od rotundy sv. Kříže linie díky reliéfu terénu skutečně shoduje se zimním slunovratem však platí také. A že od Kříže je v jedné spojnici shodné s letním slunovratem sv. Petr, sv. Václav na Proseku a sv. Václav ve Staré Boleslavi platí také, Jeruzalém a Boleslav byly nejdůležitějšími posvátnými body (tedy mohla by být ještě linie k Římu...).
Jediné, co chybí, je způsob, jak mohli dotyčný azimut k Jeruzalému v té době určit. V cestě stojí balkánské a turecké velehory, moře... Kompas byl v Evropě používán až kolem r. 1300, v Číně od 11. století. Že by nějaká parta královských geodetů lezla podle kouřových znamení po Pirinu a Anatolii se mi nezdá, trasa, po které šli křižáci, neodpovídá nejkratší spojnici. A atmosférické anomálie, pomocí kterých by bylo možno náhodně vidět třeba odlesk požáru Jeruzaléma, se zdají být spíš fantasmagoriemi. Zbývá náhoda nebo nějaké boží znamení, ale to se mi taky nezdá... Leda by soudobá výchozí trasa cesty k Jeruzalému vedla přes Sázavu (což je možné), tudíž i přes Průhonice, které jsou viditelným bodem na oné linii, i tak by šlo o náhodu.