Jan Cinert (Sobota 5. července 2014)

Mám už takový stihomam z posuzování překladů týkajících se naší nejstarší historie. Co vlastně znamená: Viděl jsem Ducha sstupujícího jako holubici s nebe? Sestupoval Duch s nebe tak, jako sestupuje s nebe holubice, nebo sestupoval v podobě holubice?

Onu odkazovanou práci si přečtu, byť je to asi hodně opisované ze starších knih, je tam zmínka o matriarchátu. :-) Holubici jsem se dosud nevěnoval, a dokonce zapomněl i mýtus o třech sestrách, které byly před trojskou výpravou proměněny v holubice. Zdá se, že holubice by mohla být zoomorfikací měsíční Dívky, přeneseně pak fází Měsíce, i kvůli barvě. Pak jsme zase u toho obtížně objasnitelného posunu svátku od jarní rovnodennosti o osminu roku a zároveň závislosti na Měsíční fázi pro stanovení výročního svátečního data. No a začatých letních lunací je sedm, jako je i otvorů ve znojemské rotundě. Pak i Noeho vysílání holubice by bylo čekání na správnou fázi Měsíce. Vypadá to jako na posun vnímání symbolu holubice (novoluní)během středověku. Jistotu osobně zatím nemám.

Ovlivňování Duchem jako ohněm může také být jen pozdější přirovnání, jako se plameny šíří a očišťují, tak i Duch Svatý. Výraz pro plamen či oheň mohl být původně stejný i pro rozrod, šíření: plamen - plemeno.

U YHWH se dostáváme zase k nedořešenému užívání G versus H. Řekl bych, že se jedná původně o použití slovního kořene AG/EG nebo AP/EP (s přeměnou P/V).