J. Čihák (Úterý 12. ledna 2010)

Malé zlomy se projevují např. puklinou ve skále. Linii velkých zlomů tvoří různě široký pás, kde se obě desky při posunu navzájem drtily. Jsou tam odlomené skalní bloky, zpravidla natočené, šrot z balvanů a kamení různého původu, hladce obroušené skalní plochy, zajímavým úkazem bylo zasouvání vrstev různého stáří mezi sebe, což se může objevit na povrchu jako skalní výchoz, atd.. V průběhu zlomů se může vyskytovat hydrotermální a metalogenetická aktivita, např. u sázavského zlomu jsou tyto aktivity prokázány. Neobvyklé skalní výchozy a teplé prameny se v krajině jevily jako centra spojená pomyslnými energetickými dráhami, což byly v tehdejších představách úzké lajny. Hradní zlom prochází místem, kde měla být Žiži a snad i kamenný stolec. Kdoví, jestli to nebyl skalní výchoz s projevy většího zlomu.

Rozšiřuje se domněnka, že pod rotundou sv.Kříže probíhají dva zlomy. Přesné informace nejsou a proto lze nacházet jenom spekulativní přesvědčení, že to tak je. Pražský zlom nepochybně prochází v blízkosti rotundy. Sázavský zlom vede mimo střed města. Mohl by ho nahradit hradní zlom, ale musel by pokračovat pod Vltavou na Staré Město. Zlom směřuje k rotundě, což vypadá slibně. Přimysleme si v okolí 4 specifické skalní výchozy, podle kterých geomantikové určili místo křížení. K určení místa by stačily 3 výchozy, pokud by ležely v linii. Pod zemí to vypadá jinak, avšak předpokládám, že povrchové projevy zlomů byly rozhodující. Tohle zatím nevyřešíme, ale už delší dobu mám dojem, že sakrální geometrie a urbanismus středověké Prahy má původ v geomancii. Říká se, že středověká města byla stavěna podle geomantických plánů.