Jan Cinert (Pondělí 24. března 2014)

Snažím se průběžně upozorňovat na to, že první část, kde je Betheimare, nemá s druhou částí, kde je Fraganeo, nic společného. Druhá část začínající "Osterabtrezi" vznikla asi po 100 letech.

Trochu jsem si to nechal projít hlavou a vychází mi nyní nejlépe, že tak jako obvykle, tehdy ctili slovanské koncovky a jejich smysl, který určoval i obsahový význam. Ve spisu se v zásadě používají tvary s koncovkou -i nebo -ané/-ani, čili jedná se o názvy lidů podle země nebo hradiska. Liší se (ducatum) Fraganeum, protože nešlo zapsat Fragi, jako název lidí v zemi Fraga, ani Fragané, jako lidi náležející pod hradisko Fraga. Pražský kníže totiž ovládal nejen Fragu, ale i oblast Dolního Poohří, Čašu a Charváty a tohle všechno na "polabské linii" se nazývalo Fragansko, podle hlavního lidu Fraganů a jejich fraganského knížete.

To také vysvětluje, proč je pak tvar Lupiglaa. Je to provincia (země) Lupigla s koncovkou -a, takže ablativ I. deklinace (feminá). Čili v obou případech 1. pádů (nominativů) Fraganeum a Lupigla je správně zapsáno v ablativu: (in) Fraganeo civitates 40 - ve Fragansku 40 měst a (in) Lupiglaa civitates 30 - v Lupigle 30 měst.

Jsme tedy zase tam, jako v jiných případech. Je omylem řešit záležitost porovnáváním názvu země - města P/Fraga s názvem podle lidu P/Fragani. Tak, jako Germáni píšící latinsky, i my dnes musíme ctít správně zapsané tvary s koncovkami tak, jak jsou zapsané v původním písemném pramenu.

S Juditinou věží je to zajímavé, mám trochu obavu, jestli se tam v takovém případě nenahrne moc lidí a nebude klid na řádné prozkoumání.