Jan Cinert (Pátek 10. ledna 2014)
Tak J. Čihák opět pilně zapracoval. Na poledním snímku je východní strana akropole zakryta stromy, ale podle půdorysného vynesení viz je skutečně Slunce nad skalními výchozy východní hrany. I nové detailní snímky kamene mají významnou výpovědní hodnotu. Pro buližník jsou příznačné staré pukliny, do kterých se zanesly jemné spraše, které dlouhodobě kámen obarví. Zároveň se buližník štípe jen po těchto puklinách, takže kámen má dlouho okrové až červené zbarvení po těch spraších, co byly v oněch puklinách. Z toho jsou pozůstatkem okrová místa na nových snímcích. Jinak je kámen vzásadě vybělen ze všech stran, takže by takto vztyčen měl být již hodně dlouho, nebo ho tajně chodí čistit a polévat kyselinou nějaký nadšenec, aby nás zmátl. Porovnání vidíme na snímcích těch druhých kamenů, dlouhodobě ve stínu severního svahu akropole. Na prvním z nich, kde není lišejník, je patrné ještě zbarvení do červena.
Na snímku "plošina" je vidět, jak fotky někdy mýlí. Podle něj to vypadá, že ono skalisko na linii letního slunovratu by mělo být od kamene vidět. Jak J. Čihák ověřil, není tomu ve skutečnosti tak. Jenže jsem si nyní uvědomil, že ono skalisko má neobvyklý tvar vrcholu. Je takový rozeklaný, oproti vrcholům na Dívčím skoku. Tak mne napadlo, že dnes mu může chybět vrchol, který před nějakými 5. tisíci lety mohl být a vyčnívat přes hranu plošiny. Odborník by něco takového možná mohl odhadnout, třeba právě podle stavu zvětrávání a ztrátě obarvení jíly.
Franta: Mě osobně tento projek sympatický moc není. Myslím, že jsme tu na něj již narazili a dával jsem odkaz na výstižné posouzení na livinghistory od diskutujícího Rába. Jestli by takový projekt zamrzl, byl bych radši. Spíše bych tam viděl uskutečnění archeologického výzkumu, zřízení informačních tabulek a nějaké malé expozice z trvanlivých materiálů pod širým nebem.
Teď to hlavní. Jak je pro přírodovědce příznačné, tak se již ozval Jiří Slouka z redakční rady časopisu Kámen. Vyjádřil se celkem ve shodě s námi. O tomto "menhiru" z literatury nic neví, je překvapen, kámen by mohl být novodobě umístěn, ale v nejbližší době jej prozkoumá a dá vědět.
Na snímku "plošina" je vidět, jak fotky někdy mýlí. Podle něj to vypadá, že ono skalisko na linii letního slunovratu by mělo být od kamene vidět. Jak J. Čihák ověřil, není tomu ve skutečnosti tak. Jenže jsem si nyní uvědomil, že ono skalisko má neobvyklý tvar vrcholu. Je takový rozeklaný, oproti vrcholům na Dívčím skoku. Tak mne napadlo, že dnes mu může chybět vrchol, který před nějakými 5. tisíci lety mohl být a vyčnívat přes hranu plošiny. Odborník by něco takového možná mohl odhadnout, třeba právě podle stavu zvětrávání a ztrátě obarvení jíly.
Franta: Mě osobně tento projek sympatický moc není. Myslím, že jsme tu na něj již narazili a dával jsem odkaz na výstižné posouzení na livinghistory od diskutujícího Rába. Jestli by takový projekt zamrzl, byl bych radši. Spíše bych tam viděl uskutečnění archeologického výzkumu, zřízení informačních tabulek a nějaké malé expozice z trvanlivých materiálů pod širým nebem.
Teď to hlavní. Jak je pro přírodovědce příznačné, tak se již ozval Jiří Slouka z redakční rady časopisu Kámen. Vyjádřil se celkem ve shodě s námi. O tomto "menhiru" z literatury nic neví, je překvapen, kámen by mohl být novodobě umístěn, ale v nejbližší době jej prozkoumá a dá vědět.

Kniha HAJDY NA HRAD