ZH (Úterý 15. října 2013)

Jan Čihák: OK, je pravda, že asi nemohli jít, kudy je napadlo.

Jan Cinert: Kostely u cest - to je dogma, záleželo na poslání kostela. Ostatně cesta byla dlouhá a mohlo se stavět nejen u studánky. Že se dnes takhle dělají terasy, je jistě pravda, na ten nový násep se na nějakou dobu nasype mnohem větší hromada, aby to svou vahou udusala, jinak by se to bortilo a sunulo, ale jistě tam byly i rovnější plochy. Pražský hrad je prý největším hradištěm raného středověku, místa tam bylo dost, ta mapka, na niž odkazujete, je jen dokladem, jak žalostně málo bylo odkryto třeba z příkopu a palisády, které měly jistě několik kilometrů.
Nevím teď, jestli míníte cestou rozsedlinou onu Svatováclavskou roklí, ta jistě nebyla obchodní cestou, byla strmá, tekl tudy potůček ("v tvrzi je pramen vody tekoucí po povrchu a jeho voda prosakuje rovinaté části jejího údolí"). Kdo by tudy nahoru či dolů hnal karavany, když mohli jít po Opyši.
Že pramen na kopci měl magickou moc (i praktický význam) není možno opomenout. Pokud byl, jak lze předpokládat, využíván pohany k magickým potřebám, pak bylo jistě třeba tuto praxi využít a přeznačkovat po křesťansku.
K tomu varování - nekritizoval jste ještě včera mainstreamové historiky kvůli témuž? ;).