Jan Cinert (Čtvrtek 10. října 2013)

Arabská míle byla v 9. století dlouhá 1995 nebo 1925 m. Řekněme, že cestování po stezce bylo asi o čtvrtinu delší než je vzdálenost vzdušnou čárou. Potom vychází šířka hvozdu asi 60 km a cesta podle močálu k mostu asi 3 km. To by skutečně odpovídalo přechodu přes Krušné hory až ke Komořanskému jezeru, pak cestě východně od něj k mostu přes Bílinu u Hněvína.

Ibn Jakúb nebyl nucen volit stezku průchodnou pro vojsko a tudíž skutečně mohl použít solnou stezku, na kterou odkázal Franta. Ta nejspíše nabyla na významu v 1. polovině 10. století po obsazení jižních Čech Přemyslovci a jejich ovládnutí stezky ze Salzburgu. Navíc je do povodí Bíliny blíže od Halle, než od Salzburgu. Když ibn Jakúb dále od mostu cestu nepopisuje, byla běžnou cestou zkulturnělou krajinou. Jinam se tyto délky s popisem dosadit nedají. Ještě dnes je cesta na Döbeln od dálnice č. 4 využívanou zkratkou směrem na Halle a Magdeburg. Takže to celé opravdu odpovídá dřívějším názorům, že cestovatel putoval po oné solné stezce.

Hněvín je od ústředního hradiště u Zabrušan na azimutu asi 230°, což je podobně, jako směr od Prahy k Tetínu, zároveň směr nejjižnějšího západu Měsíce. Takže nejspíše proto bylo hradiště Hněvín pojmenováno po "ženě" jménem Gnewa.