Jan Cinert (Čtvrtek 22. srpna 2013)

Právě množství jazyků Indiánů, zde dokumentovanými různými názvy pro kojota, je v příkrém rozporu s unikátností existence jednoho indoevropského jazyka. Husky vypadává, jak jsem se dočetl, tak původ je v anglickém výrazu Huskimos (Eskymáci), který byl přenesen na jejich psi. Perspektivní se zdá být "mai", což by se mohlo po posunu oblohy objevit v názvu měsíce máj. Rovněž “mica” or “maca” může mít vazbu na macho, med- a muž. Podobně jako kojot u Indiánů vystupuje u Germánů Loki, ale k jeho "luštění" jsem se zatím nedostal. Takže nejhlavnější je shodná mytologická funkce, názvy jsou pomocným faktorem pro hledání příbuznosti etnik a jejich vzájemného ovlivňování výpůjčkami.

Vzpomněl jsem si, že "coyotl" je podobné "coatl", používané v názvech aztéckých bohů jako had. Zároveň to znamená dvojče. Jsou známé krétské sošky bohyň se dvěma hady v rukách, představujících zkrocené Blížence Světlo-Stín. Dále např. syn boha Apollóna Asklépios je znázorňován s hadem a Dionýsos měl původně korunu spletenou z hadů. Vše jsou to "sluneční" bohové.

U "našich" Osáků jsem úplně zapoměl na "Hraňáky" podle hranice, grenze apod. Takovým je Kronos a bájný vévoda Krok. Satemizovaně je jeho jméno sorok, což je rusky rok. Původ je tedy v *Tar/Sar/Kar, po přidání koncovky -ok/-ak, dnes -ák, tedy Kar-ak, Korok, Krok. Přičemž ona koncovka -ak mohl být původně i druhý kořen -eg s významem "roh" podle něm Ecke. Na to jsem už ale moje znalosti nestačí.