J. Čihák (Neděle 18. října 2009)

Západoslovanské kulty měly blízko ke germánským. Velký vliv měli snad Sasové, kteří si udrželi pohanský kult až do roku 804. Kultovnictví bývalo velmi pestré. Lišily se kmeny i rody téhož náboženství. Důležité byly kulty duchů zemřelých předků. Víra v posmrtnou existenci předků vedla až ke hledání způsobů komunikace s nimi. Mantika se neomezovala jen na bohy, kteří uměli pořádně zadout a vyvolat ničivé vichry. Duchům byla přisuzována schopnost vyvolat průvan či závan větru a tak odpovídat na dotazy věštců. Slovo Windones může nějak vyjadřovat "uctívačství větru" (přesněji řečeno uctívání boha povětří skrze vítr) a také "duchařství". Druhá možnost je líbivější, neboť není nutné uvažovat o tom, proč by si jeden západoslovanský kmen změnil hierarchii bohů zakořeněnou u celé kultury. Podle mého názoru je pravděpodobnější, že v určitých náboženských představách upřednostňoval duchy předků před bohy. Při vší úctě k předkům, ono to windones může znamenat podivítr, větroplach nebo prďola. Takže můžeme jenom litovat, že nikdo nevytesal germánsko-latinský slovník do skály. To bychom byli hned moudřejší.