Jan Cinert (Úterý 13. srpna 2013)

Já vím, že západní autoři o naší historii a mytologii téměř vždy čerpají z několik desítek let starých knih "z východu". Myslel jsem to z legrace. Kosmas, stejně jako i další autoři zlehčoval pohanství a my se dnes již jen můžeme dohadovat, jaké konkrétní pojmenované personifikace se skrývají za těmi stromy, studánkami a zlými duchy. Taková podání pak společně s etnografickými sběry 19. a 20. století používali Váňa a další té doby pro vytváření slovanských panteónů s přimícháním tehdy líbivého panslavismu. Já jsem na tuto literaturu poněkud rezignoval, dalo by nyní moc práce vše prostudovat a pečlivě oddělit to, co je skutečně hodnověrné.

"V připravované knize" :-) mám podstatu mýtu o moru podrobně zpracovanou. Kristián se v tomto prozradil jako falzátor, přehodil totiž pořadí světového mýtu. Správně je, že byla morová pohroma, pak bloudění, věštecký výrok a nakonec založení sídla a uctívání boha/héroia devatenáctiletého cyklu. On má však nejprve bloudění a pak morovou pohromu. Věštecký výrok ukončuje správně bloudění, nikoliv morovou pohromu. Takže z Libuše zakladatelku třeba bohnické léčebny nepůjde udělat :-), protože správné pořadí je v původním podání v Bödeckém rukopisu z 12. století.